Nezapomenutelný polibek

21. kapitola

"Dnes jsem mluvila s chůvou od Santanderových," zamluvila to Victoria tím nejzásadnějším tématem, díky kterému Erika zapomene na všelijaké své zvláštní pocity. "A o čem si s ní mluvila?" zeptala se jí Erika a bylo na ni vidět, že tohle téma je pro ni mnohem důležitější, než to, co se stalo v sirotčinci. Jak Victoria správně předpokládala, Erika to okamžitě vypustila z hlavy, jen co slyšela slovo "chůva". "Narovinu jsem se jí zeptala, jestli je do Miguela zamilovaná," odvětila jí Victoria. "A co ti řekla?" zeptala se jí Erika s obavami. "Řekla mi, že tě můžu uklidnit, že do Miguela rozhodně zamilovaná není," odvětila jí Victoria, jíž Samanthina odpověď také uklidnila. "A ty jí věříš?" zeptala se jí Erika. "Působila na mě velmi upřímně," odvětila jí Victoria, "navíc mi řekla, že kdyby bylo po jejím, tak se s Miguelem už nikdy nesejde. Ale že on si strašně oblíbil Auroru, a tak se těm setkáním vyhýbat nemůže," dodala. "To jsou jenom kecy!" zvolala Erika nenávistně, "však ona by to nějak dokázala vymyslet, aby se ani s Aurorou nesetkával, ale to by musela chtít! Jenže ona nechce, protože Miguelovu přítomnost má sama velmi ráda!" "Jak to víš?" zeptala se jí Victoria. "Vidím jí to na očích," odvětila jí Erika, "na jednu stranu se jí ani nedivím, však kdo by Miguelovi dokázal odolat!" zasněně se usmála. "To máš pravdu," pomyslela si Victoria, která stále se svou touhou po Miguelovi bojovala. "Mami, řekneš, prosím tě, Miguelovi, aby za mnou přišel?" požádala jí Erika. "Jistě," pokusila se Victoria o úsměv, políbila Eriku na tvář a odešla.

"Kde jsi celé odpoledne byl?" pustila se Karina do Adriana, jen co se objevil ve dveřích svého pokoje. "Prosím?" udiveně se na ni Adrian podíval. "Měli jsme se přece sejít u mě," připomněla mu Karina. "Zapomněl jsem," řekl jí Adrian klidně a odešel do koupelny. "A to je všechno, co mi řekneš?" šla Karina za ním, "tak kde jsi byl?" zeptala se ho znovu a byla velmi rozčílená. "Karino, už jsem tě jednou varoval, že mi nebudeš dělat tyhle žárlivé scény!" zakřičel na ni Adrian, "uvědom si, že nejsem tvůj manžel, tvůj snoubenec, přítel nebo cokoliv podobného! Jsme akorát staří známí, kteří si spolu občas užijí, to je všechno!" připomněl jí a zasmál se. "Takže jsem ti i po těch dlouhých letech stále dobrá jen do postele? Víš, jak mě to trápí, Adriane? Proč mi to děláš?" rozplakala se Karina. "Karino, nebuď směšná! Ty snad nejlíp ze všech víš, že slzy na mě neplatí!" vysmál se jí Adrian. "Ale kdyby ty slzy byly tvé drahé chůvičky, tak tu by si utěšoval, že?" zakřičela na něj Karina nenávistně. "Ano, tu bych samozřejmě utěšoval," přikývl Adrian, "protože ta si ta zaslouží!" úlisně se usmál. "A já si nezasloužím ani tvůj respekt, že? Ani poděkování za všechno, co jsem pro tebe kdy udělala!" křičela na něj Karina. "Prosím tě, co ty si pro mě kdy udělala?" smál se jí Adrian. "Jen se směj, jen se směj!" dívala se na něj Karina nenávistným pohledem, "ale nakonec to budu já, kdo se bude smát jako poslední! To ti garantuju!" zakřičela na něj a při odchodu práskla dveřmi. Adrian se výborně bavil.

"Victoria mi řekla, abych za tebou přišel," vešel Miguel do ložnice. "Ano, miláčku, pojď si ke mně lehnout," natáhla po něm Erika ruku a Miguel si lehnul vedle ní. Silně ji objal a Erika si jeho objetí a blízkost velmi užívala. "Je vidět, že už je ti opravdu lépe," usmál se Miguel a políbil ji na tvář. "Vždycky když si se mnou, tak je mi lépe," přitulila se k němu Erika ještě víc. "To jsem rád, měl jsem o tebe strach," řekl Miguel smutně. "Prosím, už o tom nemluv," požádala ho Erika, "jakoby se to nestalo," dodala. "Dobře, lásko," políbil ji Miguel na rameno, "a tak můžu se tě zeptat na něco jiného?" zeptal se jí. "Na cokoliv," odvětila mu Erika se zavřenýma očima. "Když jsem tě dnes viděl, jak se díváš na ty miminka, byl jsem moc šťastný!" usmíval se Miguel, "co kdybychom se o tu adopci už opravdu pokusili?" navrhl jí. Erika otevřela oči a zarazila se. Doteď ležela k Miguelovi zády, a tak se k němu otočila, aby mu viděla do očí. "Migueli, jestli mě miluješ, tak mi dej, prosím, ještě čas," požádala ho, "potřebuju se na tu myšlenku, že bych byla znovu máma, pořádně připravit!" zalhala mu. I když byla pravda, že jí v sirotčinci bylo mezi dětmi příjemně, stále měla obavu z toho, že by byla špatná matka. A navíc by už Miguela neměla jen sama pro sebe a to by jí vadilo ze všeho nejvíc. "Ty víš, že tě miluju," usmál se na ni Miguel, "a proto budu tvé přání respektovat a pomůžu ti se na roli matky připravit!" pohladil ji po tváři. Erika se na něj šťastně usmála a oba se něžně políbili.