I fell for my TEACHER *CZ*

XX - Ottawa

Señorita - Shawn Mendes, Camila Cabello
--------------------------------------------------------

... Znovu se loučíme a každá odjíždíme z parkoviště.

------------------------

Poslední dny mám trochu v mlze, každý mi totiž přišel stejný. Škola, cesta domu, pár hodin volna, spánek a zase na novo. Jediné co se měnilo byla míra nervozity, ta totiž každým dnem stále vzrůstá.

Nemám důvod být nervózní, už jenom protože budu trávit čas zrovna s ní. Ale i tak je malinká část mě, která ve mě tenhle pocit vyvolává. Je to příjemná nervozita, taková jako bývá před prvním rande. Tím správným rande, se správnou osobou.

Pátek značí konec pracovního týdne, obvykle z něj mám radost právě z tohoto důvodu, dnes je tomu ale jinak. Nadšení u mě vyvolává začátek víkendu, který budu trávit po jejím boku.

Úspěšně mi tají její plány a tak ani nevím co očekávat. Může se to zdát jako klišé, ale dokud budu s ní, je mi jedno co budeme podnikat, nebo kam se vydáme.

Každým dnem tady v Torontu si uvědomuji, jak vzácný je náš společný čas. Není snadné být si nablízku aniž bychom vzbudily pozornost.

Chybí mi Londýn a vše co se tam odehrávalo. Vzpomínám na rozhovory, doteky i pohledy, které mi věnovala.

Pokojem se ozývá cinknutí telefonu, natahuji po něm ruku a čtu příchozí zprávu: "Už se nemůžu dočkat zítřka. Můžu tě vyzvednout rovnou po škole?" culím se na displej a prsty tančí po klávesnici aby napsali odpověď "Taky se moc těším. Budu ráda když mě vyzvedneš."

- Z pohledu Belly -

Po dlouhé době se probouzím s opravdu dobrou náladou. Hledání důvodu mi nezabere moc času.. Mám naplánovaný skvělý víkend, skvělý víkend s ní.

Jedu vyzvednout Courtney a společně míříme do školy. Parkuji na svém obvyklém místě, při vystupování z auta vedle mě zaparkoval Andy, obě ho radostně pozdravíme a všichni společně vcházíme do budovy.

Většinu hodin se ze mě snaží vytáhnout plány na víkend a mě postupně přestane bavit vzdorovat a nakonec jí všechno vyklopím.

Zvonění oznamuje začátek poslední hodiny a do třídy vchází má nejoblíbenější učitelka, nemusím ani zmiňovat jméno, že?

"Dobré odpoledne." usmívá se na všechny, ale dala bych ruku do ohně za to, že mi věnovala o vteřinku delší pohled nežli všem ostatním.

Musím se přiznat, že jsem nevnímala jedinou větu z jejího výkladu. Namísto toho mou mysl plně zaměstnávalo sledování každého pohybu, pohledu, úsměvu, prostě čehokoliv co udělala.

S hlavou v oblacích vnímám pichlavou bolest v boku, otáčím hlavu a hledám její příčinu. Nemusím být Sherlock abych přišla na to, že mě drobná blondýnka vší silou bodá tužkou mezi žebra. Leknutím mi pomalu vypadnou oči a kdybych jí tužku nesebrala, tak mě s ní píchá snad do zítra. "Au! Za co to je?!" ptám se podrážděně. Sotva se stihne nadechnout, když v tom se z přední části učebny ozve "Jsem ráda, že jste se k nám opět připojila, slečno Cormier. Dávejte pozor.. Určitě byste nerada skončila po škole, že?" s tebou budu klidně i po škole.. musím se pousmát nad jejím přísným hlasem, který jí samozřejmě absolutně nevěřím. Všichni se na mě otočí a její přísný výraz se přemění v úšklebek. Dá mi hodně snahy udržet kamennou tvář a v klidu se jí omluvit.