I fell for my TEACHER *CZ*

X - Nebyla to tvoje vina

Let it all go - Birdy & Rhodes
--------------------------------------

... Až když zajdu zpátky do pokoje si uvědomím jaká mi je vlastně zima. Během zavírání dveří se zatřesu, "Je všechno v pořádku?" ozve se za mnou...

------------------------

Otáčím se a všímám si Demi ležící na posteli s knihou v ruce. "Jo, naprosto, jenom je tam už docela chladno. Anglie.. Jinak tě zdraví Courtney." odpovídám když skládám deku zpátky na pohovku. "Děkuji." usmívá se a hledí zpět do knihy.

Lehám si vedle ní, balím se do peřiny a ještě hodlám ztratit pár minut na instagramu. "Můžu se tě na něco zeptat?" ozývá se z ničeho nic "Jasně, ptej se." čekám s čím přijde "Vím, že jsme to přešly, ale musím nad tím pořád přemýšlet.. Proč tě tak vytočilo, když jsem si myslela, že si se pořezala?" pozvolna se mi zrychluje tep "To je asi na delší vysvětlování." nedívám se na ní, bere mě za ruku a mě ihned naskočí husí kůže jako reakce na její dotek. Uklidni se, jen tě chytla za ruku. "Pospícháme snad někam? Jestli jsi unavená, tak jdeme spát, ale pokud ne, tak mě to vážně zajímá." druhou rukou zavřela a odložila knihu a otočila se čelem ke mě.

"Dobře no.. Když bych se vrátila na úplný začátek, tak musím zmínit svojí nejlepší kamarádku z dětství - Wendy. Byly jsme si hrozně moc blízké, trávily spolu každý den, nikdo nás nemohl rozdělit. Jenže přišla střední škola. Já šla na uměleckou školu a ona na gymnázium, v ten moment se naše cesty rozdělily nebyly jsme se schopné znovu střetnout. Nemyslím si, že bych se o moc změnila, to ale nemohu říct o ní.. Už to nebyla stejná osoba, ani se jí nepodobala. Nestihla jsem si ani všimnout momentu, který mojí nejlepší kamarádku změnil k nepoznání. Prostě to byl najednou někdo úplně jiný, chladný, lhostejný ke všemu a všem. Netrvalo to dlouho a já si poprvé všimla jizev na jejím zápěstí, následovala i stehna a břicho. Dělala jsem všechno abych jí pomohla, ale nedala mi šanci, pořád mě odstrkovala, nepustila mě k sobě. Chtěla jsem to vzdát.. Ale jednou v noci mě vzbudil telefon, zvedla jsem ho a ozval se její tatínek, přes brek mu nešlo ani rozumět.. Našli jí ve vaně, v rukou hluboké rány, na okraji vany prázdné plato léků a všude voda obarvená do ruda. Zhroutila jsem se, mnoho měsíců jsem chodila k psychologovi. Jeden by se ptal kolik toho je lidská mysl ještě schopná zvládnout..." Demi mě poslouchá se zatajeným dechem a lesklýma očima od slz.

"Její rodiče prodali dům, auto, všechno.. Všechno co by jim to připomínalo a odstěhovali se. Ráda bych věděla kam, ale nemám nejmenší tušení, možná už ani nejsou v Kanadě. Byla jsem jednou z ostatních věcí, které tu nechali, přáli si zapomenout, nikdy už znovu nevidět.. Telefonní čísla jsem zkoušela, marně. Dokonale se vypařili. A já se i po letech snažím sama sebe přesvědčit, že jsem udělala vše co jsem mohla. Snažím se jim odpustit, i když naprosto rozumím jejich reakci. Stydím se za to, že se na ně zlobím a nevím, zda to někdy zvládnu přejít. Pořád přemýšlím nad tím, co se změnilo na Wendy, co to všechno odstartovalo. A vždycky se dopátrám k jedinému důvodu a člověku.. Ke mě."

Cítím její dlaň na mé tváři a až v tento moment si uvědomuji, že pláču. Na nic nečeká a přitahuje si mě za pas blíž k sobě a já končím v jejím objetí. "Moc mě to všechno mrzí Bello. Ale tohle nebyla tvoje vina, ani nemohla být. Byla jsi tu pro ní, zajímala ses, snažila ses pomoc. Už jenom tohle je hrozně moc důvodů proč za to nemůžeš. Chápu, že je těžké si to uvědomit, obzvlášť jestli ti tvá mysl říká něco jiného. Ale tohle nebyl tvůj boj. Bylo to její rozhodnutí a ať to teď ode mě zní jakkoliv zle.. Je hrozně sobecké své problémy řešit takhle. Lidi co tohle dělají si neuvědomují co za sebou nechají za škodu. Je to jako díra po granátu.." stále mě nepouští z náručí a já se pomalu uklidňuji při klidném tónu jejího hlasu. "Měla prostor pro pomoc, každý ho máme, ať si to připouštíme nebo ne. Kdybych mohla udělat cokoliv abych tě přesvědčila o tvojí nevině, tak to udělám ve vteřině! Za tohle by nikdo neměl trpět a hrozně mě mrzí jak to je. Tohle zažívá hrozná spousta lidí a strašně mě štve, že spravit to trvá tak dlouho a ne vždycky se to každému povede." věřím jí každé slovo.