I fell for my TEACHER *CZ*

XII - Domluva

Cold - Maroon 5
-------------------- 

... Snad nikdy jsem neměla takovou touhu (nebo potřebu?) někoho políbit! Ani nevím kdo z nás se začal naklánět první, ale dělí nás jen pár milimetrů...

------------------------

Pronikavý hlas z reproduktoru zahlásil jméno zastávky a Bella mě rázem táhne ven z autobusu se slovy "Musíme vystoupit, poběž." a za ruku se dereme skrz dav lidí nastupujících do vozu.

Za zády nám odjel autobus a my zůstaly samy stát pod titěrnou stříškou zastávky, v jejíž okolí se spustil šílený déšť.

Nevím co říct, zda mám reagovat na to, co se stalo.. Soudě podle její reakce, si taky není jistá. V duchu se musím smát, cítím se jako blázen, když cítím všechny tyhle emoce po tak krátké chvilce co jí znám. Budí ve mě city, kterých jsem si myslela, že už nikdy nebudu schopná.

"Měly bychom jít do hotelu, je to kousek odtud." dívám se na ní, zda to opravdu myslí vážně "Všimla sis jak moc prší.. Žejo?" začíná se mi smát "Ale notak.. Přeci tě nezabije trocha vody." dělá si ze mě srandu a vchází do deště, otáčí se na mě a za ruku mě přitahuje k sobě. Kapky deště začínají dopadat na mé tělo.

Ruku v ruce utíkáme ulicemi nočního Londýna, míjíme rozzářené výlohy obchůdků a probíháme skrz kužely světel z pouličních lamp.

Před hotelem jsme obě promočené na kost, to nám ale nebere úsměv z tváří. Podívá se na naše spojené dlaně "Emm.. Slečno Lovato? Vy mě držíte za ruku? Víte, že by to někdo mohl považovat za nevhodné?" se smíchem kroutím hlavou a pouštím jí abychom mohly vejít do hotelové haly bez obav, že by nás kdokoliv takhle viděl.

Cestou do pokoje nás doprovází chichotání a přetrvávající dobrá nálada. Zavírám za námi dveře pokoje. "Dej si horkou sprchu, ať nejsi nemocná." říká když ze sebe svléká mokrou mikinu. Líbí se mi její starost. Dlouho jsem nic takového nezažila.

- Z pohledu Belly -

Demi zachází do koupelny, já ze sebe svlékám všechno mokré oblečení a převlékám se do trika a kraťasů na spaní.

S notebookem na klíně usedám na kraj postele. Hledám film na který bych se ráda podívala s Demi: Poslední noc v Soho. Anya Taylor-Joy sice není herečka kterou bych měla v oblibě, ale v tomhle snímku je neskutečná a mé antipatie vůči ní jí jsem schopná odpustit.

Po pár minutách se Demi zachumlá do peřin vedle mě a já konečně pouštím film.

I přestože to není horor se vším všudy, všímám si jak jí to postupně děsí víc a víc. Přijde mi roztomilé jak se před děsivými úseky filmu schovává pod peřinu.

"No, tak pěkně děkuju.. Dneska neusnu." nechá se slyšet u závěrečných titulků "Však to nebylo tak děsivé!" směji se "No to ne, ale tu čtvrt máme za hotelem a dnes jsme přes ní šly." pokračuje "A ty se teď jako bojíš toho, že ze zdí nám vylezou mrtvý milenci..." nenechává mě domluvit, zacpává si uši a hlasitě zpívá "Lalalaa!" musím se smát.

Ještě několik minut po zhasnutí světel jsme si vydržely povídat, mým cílem bylo nechat Demi usnout jako první aby se nemusela ničeho bát.

V hlavě se mi přehrávají momenty z celého dne a usínám s úsměvem na tváři.

Pocitově se mi ani nepovedlo zavřít oči a už zvoní budík. Tělo odmítá veškeré mé snahy vstát a vypnout ten otravný zvuk. Cítím vedle sebe pohyb, její tělo se tiskne na mé a tón budíku utichá, ale kontakt mezi námi zůstává. Nemusím otvírat oči na to abych vytušila, že je velmi blízko. Dlaní mě jemně pohladí po tváři, mé ruce si automaticky nachází cestu okolo jejích boků a přitahuji si jí ještě blíže na sebe.