I fell for my TEACHER *CZ*

XIII - Gratuluji

Dandelions - Ruth B.
----------------------------

... Vždy jsem byla fascinována tím, jak moc je lidská mysl skrze vůni schopná odemknout vzpomínky i očím zapomenuté. Tohle bude jedna z nich, tím jsem si jistá.

------------------------

* O pár dní později *

- Z pohledu Demi -

Dny tu utíkají až moc rychle. Zítra bude velký den pro všechny studenty - závěrečná zkouška. Všichni tak pilně pracují a trénují! Zasloužil by si tu zůstat každý z nich. Ale tomu tak bohužel nebude. Vybere se polovina studentů, kteří odjedou zpátky do Toronta a druhá polovina zde bude trávit další týden a pracovat na nové choreografii pro veliké finále, které bude nejspíše prezentované i před publikem. Co jsem se tak dozvěděla od kolegů většinou se to rozděluje podle ročníků. Tím pádem buď zítra pojedeme domů my s Bellou anebo Andy s Forsterem za jejich ročník.

Tak moc bych to Belle přála! Nepřestává mě udivovat její talent a vášeň pro tanec. A nejenom to. Každým dnem je pro mě těžší a těžší od ní držet ruce, doslova. Blázním z ní. Domluva zůstat jen přáteli je samozřejmě naprosto na místě v naší situaci, ale netušila jsem jak obtížné to bude. Nevím co to se mnou je, tyto pocity neznám ani od doby s Wilmerem.

S ním to bylo všechno jiné.. Ze začátku snad i hezké, staral se o mě, snažil si získat mé srdce a já mu podlehla. Ale ani během počáteční, zamilované fáze mi nebylo tak dobře, jako je mi s ní. Občas mě to trochu děsí. Být to celé jinak, bála bych se odmítnutí, toho že u ní nemám šanci. Ale takhle? Nesmím si ani nic představovat. Studentka. Je moje studentka. Musím si říkat stále dokola.

Kvůli časovému posunu nemám téměř kdy být v kontaktu s Jennifer. Chybí mi. Věděla by co si počít. Neodsoudila by mě, i když by si asi řekla, že jsem se naprosto zbláznila.

Můj týdenní program byl sestaven z mnoha přednášek a workshopů na místní univerzitě a byli rozhodně přínosné. Už jenom z hlediska odlišné mentality zdejších lidí bylo zajímavé dozvědět se něco nového a nakouknout do jejich školních systémů.

Během seminářů jsme si padly do noty s Chloe, starší, vysokou, hubenou, tmavovlasou učitelkou od nás, která je tu se studentkou z vyšší odborné školy. Mnohokrát mě zachránila od společnosti Ethana (Forstera) a společně jsme se zasmály nad jeho snahou o sblížení se. Chloe mi také sdělila, že to není nic nového a v jeho hledáčku se pravidelně objevují nové profesorky na škole. Brrr. Je mi z té představy špatně.

Pověděla mi o sobě, že je maminkou dvou dětí, jedno je na základní škole a druhé půjde teprve do školky. O to více mě překvapil její věk, padesát bych jí totiž netipovala ani za nic, vypadá skvěle!

Naše konverzace se často točily okolo mé rodiny a stejně tak i jejím manželovi, Lucasovi a já se musela několikrát rozplývat nad jejich harmonickým vztahem. Pozvala mě na večeři k nim domů, až se vrátíme všichni z Londýna. Mají menší domeček na okraji města. Zdají se opravdu jako dokonalá rodinka. Celý týden je na mě hrozně milá a já si připadám jako bych jí znala léta.

Ráno u snídaně sedím sama, nikdo od nás tu ještě není, povedlo se mi vyjímečně vstát brzy, Bella dokonce ještě spala, když jsem opouštěla pokoj. Když je o ní řeč, začíná mi zvonit telefon a na displeji se zobrazuje její jméno.

"Bello?.." "Kde jsi? Já se lekla, že jsem zaspala a ty si mě tu nechala!" zněla opravdu vyděšeně "To bych ti neudělala! Vstala jsem dřív, už mi nešlo spát. Jsem dole v restauraci, na snídani." sděluji se smíchem "To jsou fóry po ránu!" snaží se znít uraženě, ale nevěřím jí to "No tak promiň. Radši koukej hejbnout a pojď se nasnídat." "Děláš jako bych snad měla přijít pozdě." "Dobře no, tak já budu doufat že se ke mě při snídani připojí třeba pan Forster.." je mi jasné, že jí tím nakrknu "Hned jsem dole!" bez váhání zakřičí a položí telefon. Musím se smát, bylo mi jasné, že tohle zabere.