I fell for my TEACHER *CZ*

XXVII - Vánoce

That's Christmas to Me - Pentatonix
-----------------------------------------------

Rozloučím se s ní a sama mířím na svou první hodinu, dějin výtvarné kultury, fuck.. Tohle bude zase dlouhý den.

------------------------

- Z pohledu Courtney - 

Posledních pár dní mi Bella připadá jako tělo bez duše. Ztrácí se mi před očima, působí jakoby nespala více jak tři hodiny.. Každý den.

Přes den je ve škole a jakmile má příležitost tak tráví noci ve studiu s Destiny na video hovoru a vymýšlí novou choreografii. První jejich společné video mělo ohromný úspěch a všechna čísla, ať už mám na mysli views nebo sledujících, vystřelila. Mám z toho asi větší radost než Bella, protože vím, že by si jí díky tomu mohl kdokoli všimnout a jí by se tak mohlo dostat mnoha nabídek spoluprací. I z toho důvodu jsem se nabídla s pomocí řízení jejích účtů na sociálních sítích.

Začínám mít o ní trochu strach, ačkoliv se snaží působit že má vše pod kontrolou, tak je na ní viditelná únava. Úsměv jsem na její tváři neviděla už dlouho. 

Chvíli se vyhýbala hodinám se slečnou Lovato, ale sama ví že pokud chce odmaturovat bez starostí, tak nesmí dlouho chybět v hodinách čehokoli.. Proto se tam dříve nebo později musela ukázat. Byla hodně nervózní a myslím, že nebýt mě, tak se ve dveřích otočí a odejde, jelikož jsem jí do třídy doslova nastrkala. Slečna Lovato se ani nesnažila k nám zvednout pohled. A tím to začalo.. To, co vím, že Bellu zevnitř sžírá - jejich totální ignorování té druhé. Nevěnují si jediný pohled, slovo, nic. 

Stejně jako teď. Do konce hodiny zbývá posledních pár minut, které se nekonečně vlečou. Bella je zabraná do telefonu a ani se nesnaží dávat pozor, jelikož ví že jí je to stejně jedno. Nebo alespoň působí, že jí nezajímá nic ohledně Belly.

Konečně se místností rozezní zvonění a všichni se zvedají ze svých míst. Do třídy vchází muž menší postavy, snědé pleti, s černými krátkými vlasy a míří ke slečně Lovato. Pohledem kontroluji, zda si toho všimla i blondýnka vedle mě a soudě podle výrazu na její tváři znám odpověď. 

Usmívá se na ní od ucha k uchu, až bych mu jednu vlepila za to jak rádoby sladce vypadá. A druhou bych mu vlepila v moment kdy jí políbí. Kdyby to bylo možné tak mi údivem spadne spodní čelist až na podlahu.

Nechápavě se dívám vedle sebe, v páru světlých očí které na mě hledí je poznat zklamání a bolest. Než stihnu cokoliv říct abych jí uklidnila stihne téměř vyběhnout z místnosti. 

- Z pohledu Belly -

Mám pocit, že se pomalu vracím do normálu, jakoby se nikdy nic nestalo. Ale stalo! Stalo se toho tolik. Tolik toho co mi dokázalo zlomit srdce. I když bych to nechtěla přiznat. A teď to dovrší tímhle. 

Jestli se přes to přenesla tak rychle, tak mi to jen dokazuje jak málo pro ní všechno znamenalo. Říkám si, jak moc naivní jen můžu být?! Všechno jsem jí to věřila. Od toho, že je jí se mnou fajn až po to, že by se do mě mohla zamilovat. Naivní. Tak naivní!

Mám pocit jakoby mi na hrudi ležel těžký balvan a bránil mi se z hluboka nadechnout a motá se mi hlava. Potřebuju si na chvíli sednout. Nohy se mi podlamují a já tak dosedám na studenou lavičku u venkovního hřiště. Nemám tušení jak jsem se sem dostala. 

Cou si ke mě po chvíli přisedá, v tichosti spolu pár minut jenom koukáme do prázdna. Zná mě a ví že potřebuji prostor než se s něčím chci svěřit.