I fell for my TEACHER *CZ*

XXXI - Další příležitost

What do you mean? - Justin Bieber
----------------------------------------------

... Tenhle večer nebude mít následky a vše se vrátí do stejných kolejí.

------------------------

!!! - Rychlé info: Tato part bude psaná zase trochu jinak - děj se bude prolínat mezi minulostí a současností. Snad vám tím nezamotám hlavu, užijte si part: - !!!

Dýchej Bello, dýchej. Soustřeď se na dýchání, na to jak ti rychle bije srdce a snaž se ho uklidnit. Snažím se vnitřně ztišit svou hlasitou mysl, která na mě křičí: do čeho ses to jen pustila?!

Stojím před porotu tvořenou dvěma choreografy a dvěma dalšíma tanečníky. Pár vteřin, které mi připadají nekonečné, se celým sálem nese ticho, ale ne ledajaké ticho.. Takové to paradoxně hrozně hlasité ticho.

Z reproduktoru se ozývá písnička Justina Biebera, z čehož mi cukají koutky smíchem při vzpomínce na Courtney. Poslední hluboký nádech a dávám se do naučené choreografie.

Procházím školní chodbou a snažím se dojít do její třídy na hodinu angličtiny, která začala pět minut nazpět. Oops, zase pozdě. Zaklepu na dveře, pár vteřin na to je otevřu a vejdu. Všechny oči ihned padnou na mě a vzadu ve třídě vidím Cou, jak se mi směje. Demi mi věnuje jediný, rychlý pohled se slovy "Možná by stálo za snahu někdy přijít včas." Jenom kývnu hlavou a jdu ke svému místu. Vím, že je naštvaná a nedivím se jí.. Tenhle týden jsem ještě nezvládla přijít včas na žádnou její hodinu, ale prostě nemám na to s ní v jedné místnosti trávit více času, než je nutné. Obzvlášť po minulém týdnu, kdy proběhl ples a s ním vše spojené.

Dohoda o tom, že se celý večer vlastně nestal se mi nelíbila už v ten moment, natož teď. A je pro mě zkrátka jednoduší se jí vyhýbat jak jen to jde, než se tomu všemu postavit jako ona a dál dělat jakoby nic.

"Zase pozdě? Jak to jenom děláš.." Cou si neodpustí sarkastickou poznámku když si sedám vedle ní. Samozřejmě o všem ví, jelikož byl první kdo mě viděl hned po návratu na parket a hned se vyptávala co se stalo.

Hudba se utišila, snažím se popadnout dech po dokončení celého tance, porotě věnuji úsměv a odcházím si sednout mezi ostatní do publika. Na pódiu mě mezitím stihla vystřídat slečna s výraznými, tyrkysovými vlasy, hezkou postavou a potetovaným pravým předloktím. Opakuje stejnou choreografii jako my všichni předtím.

Je nás tu opravdu hodně a já si stále dokola v duchu říkám: do čeho mě to Destiny navezla?

Uběhlo pár týdnů, během kterých nám Jeremy hodně pomohl s nástupem na naší budoucí pracovní pozici. Dohodl se s ředitelkou, že bychom mohly jednou týdně vést pár hodin s prváky, samozřejmě za jeho přítomnosti. Takže už máme pár hodin za sebou a baví nás to. I prváci na nás zatím reagují velmi pozitivně, působí u nás dobrá nálada a k našemu překvapení nás poslouchají a nehází nám klacky pod nohy, za což jsme vděčné.

I podle slov ředitelky vše funguje lépe než sama čekala. Ale byla by ráda abychom se hlavně připravovaly na maturitu, která se rychle blíží.

Snažím se učit jak to jen jde, ale poslední dny mi přijde jako bych byla v jednom kole. Škola, práce s Jeremym, učení na maturitu, tvorba a cvičení choreografií s Destiny alespoň přes facetime, maturitní práce na grafiku.. Nevím kam dřív skočit a trochu mi z toho už hrabe. Těším se až bude minimálně po maturitě, aby ze mě opadl stres.