I fell for my TEACHER *CZ*

IX - Máš jí ráda, viď?

Ghost - Justin Bieber
----------------------------

... Nastupuji do výtahu a když se dává do pohybu, opírám se zády o stěnu a zavírám oči "Co blázním?!" pomyslím si.

------------------------

- Z pohledu Belly -

Po tom co Demi odešla, potřebuji chvilku na vstřebání všeho co se právě stalo. Srdce mi bije nezdravě rychle, vážně se to všechno stalo?! Dala mi pusu na tvář! Povídaly jsme si hrozně dlouho a navíc si tykáme. To se mi zdá. Vzbudím se za 3.. 2.. 1.. Nevzbudím. Fakt se to stalo!

Když si jsem jistá, že omylem nezajedu nějakého cyklistu, nebo cokoliv jiného na silnici, se odvažuji vyrazit domu.

Hned ve dveřích si mého přiblblého úsměvu všímá Vanessa a neobejde se bez poznámek. Pořád se na všechno vyptávala a já postupně všechno vyklopila. Byla za mě ráda, ale vtípky si neodpustila.

Pomohla mi zabalit a ještě jsme se stihly podívat na první díl seriálu 'letuška'. Dalo nám spoustu snahy nezkouknout celou sérii najednou, jelikož už první díl byl opravdu poutavý. Ale vzhledem k počtu dílů, bychom skončily někdy k ránu a já bych nebyla schopná ničeho, natož tak daleké cesty. Proto byla nejlepší volba jít rovnou spát.

Vypínám první budík a snažím se vstát než se mě znovu zmocní spánek. Následuje klasická ranní rutina v podobě sprchy, čištění zubů, oblékání se atd.

S batohem na zádech a kufrem v ruce scházím dolů, u vstupních dveří obě zavazadla pokládám na zem a jdu za vůní vycházející z kuchyně. K mému překvapení zjišťuji, že nám Nessie připravila snídani - palačinky s ovocem a javorovým sirupem, moje nejoblíbenější! "Dobré ráno, připravila jsem nám typickou kanadskou snídani, aby jsi na to v Anglii nezapomněla." povídá se smíchem, když si sedáme ke stolu.

Během jídla si povídáme a probíráme co všechno mě čeká a co všechno tu mezitím bude mít na práci Nessie.

Ve dveřích se loučíme, ještě jednou mi přeje hodně štěstí a pak už nasedám do auta a odjíždím za Courtney. Má ode mě slíbeno, že si po dobu mého výletu může půjčit auto. Nabídla, že mě s ním alespoň odveze na letiště.

"Děkuji sis, měj se tu hezky, vydrž to tu beze mě a dávej mi pozor na autíčko, ne že ho odřeš! Víš, že parkuješ jako prase." říkám v objetí "Neboj. Ať se ti tam daří, pořádně jim to nandej! A ozvi se mi taky občas!" "Ozvu, pa." naposledy jí zamávám a vyrážím do rušné letištní haly.

Čeká nás devíti hodinový let a už teď mě z té představy bolí záda a tuhnou nohy. A pokud počítám i s časovým posunem všechno správně, tak po přistání v Londýně by mělo být okolo desáté večer.

Rozhlížím se a všímám si známých tváří, vyrážím jejich směrem.

"Dobré ráno." zdravím všechny a všímám si, že se čekalo už jenom na mě. Všichni mě vítají a všímám si jak se na mě Demi usmívá, což mi hned zlepšuje náladu. Do mysli mi zabloudí vzpomínka ze včerejšího večera.

Není kam spěchat, jelikož času do odletu zbývá ještě hodně. V tom mi někdo zezadu zakrývá oči "Hádej kdo jede s tebou?!" ozývá se známý hlas a já se nadšeně otáčím "Andy! Takže si to nakonec taky přijal?!" radostí mu skáču kolem krku a on mě pevně objímá.

Vidíme se poprvé od konce školního roku. Byl totiž v zahraničí u prarodičů a vrátil se až teď.

Je to hrozně skvělý a milý kluk! A navíc má fakt talent. V prvním a druhém ročníku jsme spolu měli hodiny tance a musím uznat, že se umí hýbat! Je mi jasné, že si navzájem budeme pomáhat a podporovat se, nikdy mezi námi nebyla rivalita a jsem opravdu moc ráda, že to všechno prožiju právě s ním.