I fell for my TEACHER *CZ*

VII - Kdo jiný?!

What a perfect day for crying - IamnotShane
-----------------------------------------------------------

... To nemohl být jenom sen! Všechny ty pocity, doteky, vjemy, bylo to tak opravdové. Fuck! Už přicházím o rozum.

------------------------

- Z pohledu Belly -

Zbytek týdne mi uběhl hrozně rychle, výuka se vrátila do normálu a všechno nabírá rychlejší tempo kvůli přicházejícím maturitním zkouškám, kterými nás všichni stále straší. Ne, že by to bylo potřeba, každý je vyděšen i bez těch řečí.. Ale díky kolektivu, který tu máme je to o něco příjemnější. Všichni se snažíme si navzájem pomoc, ať už jde o opisování úkolů a nebo společné učení se v místních kavárnách později po škole.

V neděli jsme se byly s Courtney podívat na basketbalovém zápase a jelikož hrál i pan Carter a tak bylo povinností sedět v první řadě, aby na něj měla dobrý výhled. Ono je to beztak jedno.. Byla by stejně 'nenápadná' i z poslední řady s dalekohledem v ruce. Na dálku je totiž slepá jako patrona.

Jeho tým vyhrál a tak naše cesta vedla na řádné oslavení tohoto úspěchu v nedalekém klubu, důležité zmínit, že ona slavila trochu víc. Po několikátém panáku si objednala koktejl, po kterém se tak rychle sápala, že jí upadl. Při mé snaze ho chytit se střepy rozlétly i na mě a povrchově mi rozřízly kůži na více místech na rukou. Následovala řada mých omluvných vět věnované poměrně atraktivní barmance, která to musela uklízet. Snažila jsem se jí ze všech sil pomoc, ale můj ne tak střízlivý stav mi přivodil další říznutí na dlani. Když si toho všimla, hned mi zakázala jí jakkoliv dál pomáhat a podala mi hromadu ubrousků, abych si je přiložila na rány a zastavila tekoucí krev.

Courtney byla absolutně nepoužitelná, proto se mi ulevilo když se jen opřela o bar a pomalu tam usnula. Barmanka uklidila všechno roztříštěné sklo a poprosila mě ať jí následuji dozadu, mé přiopilé já si neušetřilo poznámku: "Ale ale, rovnou takhle.. Nezačneme nejdříve drinkem, u kterého zjistím tvé jméno?" Vážně Bello, originální balící hláška.

Ukázala na stůl, kam se mi poté podařilo posadit a odněkud vytáhla lékárničku. Opatrně mě chytla za ruku a na všechny drobné ranky nastříkala dezinfekci, čímž se krev naředila a vypadalo to, jakoby jí bylo hrozně moc. Díky alkoholu v krvi mě to prakticky ani neštípalo natož pak bolelo, aspoň něco dobrého, přišlo mi to hrozně k smíchu, i když normálně bych se asi držela ,abych se nepozvracela.

Všechny škrábance mi vyčistila, ráda bych řekla, že jsme u toho vedly konverzaci, ale jazyk se mi tak zamotával, že mi nemohlo být rozumět jediné slovo.

Pomohla mi zpátky k baru, kde se válela drobná blondýnka se kterou jsem přišla. "Ještě jednou moc a moc děkuju!" Vylezlo ze mě překvapivě docela srozumitelně, teda alespoň v hlavě mi to znělo správně. Barmanka se na mě usmála se slovy: "To je v pořádku." po zaplacení naší útraty jsem šla vzbudit tu hromádku neštěstí ležící na baru.

Než se nám povedlo vymotat z klubu, stihl přijet taxík co jsem objednala. Nasednutí bylo překvapivě obtížné, to ani nemluvím o sdělení adresy řidiči.

Oproti tomu vystoupení z vozidla proběhlo hladce, stejně tak i cesta do domu. I když se o mě Courtney občas opřela až moc a já nás obě malém několikrát poslala do pečlivě opečovávaných keřů podél příjezdové cesty, které Vanesa miluje a asi by mě zabila, kdyby se jim něco stalo. Ale zvládly jsme to!

Ulevilo se mi při vzpomínce na naší domluvu o tom, že u mě dnes Courtney přespí. Neumím si představit reakci paní Lee, kdybych jí takhle dovedla k nim domů. Nadšená by rozhodně nebyla.