I fell for my TEACHER *CZ*

XXV - Miluji tě...

Not Ok - Kygo, Chelsea Cutler
---------------------------------------

... Po krátkém hovoru, kde jsem jí prosila aby co nejdříve přiletěla se vydávám domů.

------------------------

- Z pohledu Belly -

Na zbytek hodin už jsme se nevrátily, místo toho mě Cou přemluvila na jídlo v naší oblíbené restauraci. Je milé jak se o mě stará, je mi díky tomu o něco lépe. I tak ale nedokážu přestat přemýšlet nad tím, co se děje.

"Nic víc neřekla?" vyptává se mě blondýnka, poté co si objednala. "Ne, pak odešla bez jediného dalšího slova. Netuším co se stalo. Přišlo mi jako bych přestala umět mluvit, stála jsem jako opatřená a nedokázala se hnout. Nevím co se mnou je."

"Nechci znít jako poblázněná puberťačka, s Demi jsme si budoucnost neslíbily, ale je mi s ní vážně dobře. Nebo bylo? Já vlastně ani nevím, na čem jsme." Nezbývá mi nic než se jen zoufale zasmát nad absurditou celé situace.

Během oběda probíráme posledních pár hodin, k ničemu to ale nevede.

Celé odpoledne trávíme v kavárně, než jí k večeru odvezu domu "Promiň, že jsem tě takhle vytáhla ze školy, doufám že kvůli mě nebudeš mít průšvih." omlouvám se jí když se chystá opustit auto "Ale prosím tě, myslíš že je mi víc líto, že jsem přišla o hodiny dějin výtvarné kultury, nebo matematiky?" Ptá se ironicky a já jí musím se smíchem obejmout, "Děkuju." zašeptám.

Vcházím do domu a v obýváku pozdravím Nessie. Všímá si, že není něco v pořádku, ale netahá ze mě detaily. Přiznávám jí, že jsem po první hodině odešla "No nečekej, že z toho budu mít radost, ale jsi dospělá, musíš sama vědět co děláš. Jenom doufám, že nehodláš skončit poslední rok na škole takhle.." musím se zasmát "Ne to opravdu nehodlám, neboj. Prostě to dneska bylo všechno na nic a Cou mi chtěla pomoc, tak jsme zmizely. Nechtěla jsem to před tebou tajit, nechci aby se to opakovalo, nemusíš mít obavy."

Ještě dlouho jsme si povídaly, Nessie mi vyprávěla o projektu na kterém teď pracuje a mě bavilo sledovat její nadšení.

Sedám si na gauč u sebe v pokoji s telefonem v dlani a k mému překvapení si všímám zprávy od Destiny. Píše mi ohledně nové choreografie, se kterou začala a neví si rady s dalšími kroky a všimla si mých videí na instagramu. Chtěla by zkusit nějakou spolupráci jelikož i ona sama má tisíce sledujících. ".. přišlo mi to jako tvůj styl tance, možná by se ti to líbilo, mohly bychom si zavolat a probrat to. Kdyby se ti to hodilo, tak kolem páté ráno budu ve studiu, myslím že u vás bude kolem půlnoci?.. Vím že je to narychlo a ještě takhle pozdě večer, ale moc bys mi pomohla." Poslala mi rovnou i video části choreografie, kdybych si ji chtěla projít sama.

Odepisuji, že jí moc ráda pomůžu a čas mi nedělá problém.

Koukám na hodiny, kde se ukazuje půl desáté. I přesto že mám poměrně velký pokoj, tak na tanec se tady opravdu necítím, proto si říkám že studio ve škole bude lepší. Jade mi už dávno dala klíčky, jelikož jsem často zůstávala dlouho sama ve studiu. Díky tomu bych z toho neměla mít problém a hlavně tam v tuhle dobu nikdo nebude.

Beru si batoh s oblečením na převlečení a macbook na náš video hovor s Destiny a jdu opět k autu.

Převlékám se v šatně a přecházím do studia, rozsvěcím světla a pokládám notebook na lavičku před zrdcadlovou stěnou. Pouštím si video, které mi poslala a snažím se zapamatovat si jednotlivé kroky.