I fell for my TEACHER *CZ*

XV - Dobré ráno

Blinding lights - (Cover by Loi) - The Weekend
------------------------------------------------------------

... Ten zvuk mi zazvonil hlasitě v uších a vím, že ho musím slyšet znovu! Další políbení směřuji výše a výše...

------------------------

- Z pohledu Demi -

Probouzím se v jejím náručí, naše nohy jsou do sebe zapletené a teplo jejího nahého těla mi ohřívá kůži. Specifická vůně sexu se rozprostírá po pokoji a mě se v hlavě přehrávají střípky včerejšího večera. Sama nevím, kde se ve mě vzalo tolik odvahy abych za ní vešla do sprchy, ale nelituji toho.

Hlavou se opírám o její rameno, zrak mi sjíždí na tetování na boku, konečky prstů přejíždím přes kapradí, zaznamenané navždy v její kůži.

Nedošlo mi, že jí tím šimrám, probudilo jí to, ze široka se na mě usmívá. "Dobré ráno." šeptá a následně mi klade polibek na čelo. "Dobré ráno. Jakpak ses vyspala?" "Asi nejlíp v životě." odpovídá a culí se na mě "Že bych měla až takový vliv?" "To si piš."

Ještě dlouho nám trvalo se od sebe odtrhnout a vstát z postele.

Jsme na odchodu na snídani, když mi začal zvonit telefon. "Jdi napřed, doženu tě." dává mi rychlou pusu a odchází z pokoje. Na tyhle drobnosti bych si ráda zvykla.

Přikládám mobil k uchu "No ahoj! Takovou dobu jsem o tobě nic neslyšela! Je všechno v pořádku?" "Ahoj Jennifer! Ráda tě slyším, ano všechno je v pořádku. Víc než v pořádku.. Není u vás náhodou pozdní noc?" snažím se přepočítat časový posun "Nějak nemůžu spát. Říkala jsem si, že bych ráda slyšela, jak to u tebe všechno jde." "Jsi zlato, tady je to skvělý, Bella postoupila dál a teď pracuje na další choreografii, kterou si bude vymýšlet celou sama a má na to zbylý týden. Já a ostatní učitelé mezitím chodíme na přednášky místní univerzity. Je to docela zajímavé." "A co Bella?" Bylo mi jasné, že se této otázky dočkám. Kroutím očima a vymýšlím, co jí povím. "Noo.." leze ze mě pomalu "Demetrio Devonne Lovato?! Co se tam sakra děje?" rozezní se její rádoby důležitý hlas "Já ti to ani nemůžu říct." "Nene! Nestalo to, co si myslím!" jasně, že to ví, aniž bych cokoliv řekla "Nikdo se to nesmí dozvědět!" šeptám, když přemýšlím nad možnými následky "Vždyť bych to nikomu nikdy neřekla." "Já vím Jen, ale až teď mi došlo co se stalo.. Nelituju toho! Jenom jsem se asi zbláznila." "Počkej, počkej.. Stalo se to včera, viď?" nesnáším, jak vždycky všechno ví "Možná? Je úplně jedno kdy, ale že se to vůbec stalo. Mám být ta dospělá a místo toho si připadám jako by mi bylo znovu šestnáct. Jennifer! Vždyť já jsem z ní úplně mimo." "Že by se nám někdo zamilovaaal?" "Nebuď směšná, vždyť se známe pár týdnů." "No dobře, ale až na to dojde, tak já budu ta první co ti řekne: já ti to říkala." "Budu s tím počítat." směji se při té představě "Měla bych běžet na snídani, jsem moc ráda že jsi mi zavolala, ještě se ti ozvu. Měj se a dobrou noc." Rychlé rozloučení a pospíchám do hotelové restaurace.

Po snídani vedla naše cesta do studia, my se odpojili a pokračovali na další přednášky. Při cestě na univerzitu mou pozornost upoutal zvuk upozornění mého telefonu, přišla mi zpráva od Belly: "Miss you already" (Už teď mi chybíš), jako pitomá se culím na displej. Odepisuji, že se mi po ní také stýská a schovávám mobil do kabelky.

- Z pohledu Belly -

Potěšila mě její zpráva, telefon zamykám do skříňky a mířím do studia za Destiny.

"Ahoj zlato!" vítá mě hned jak vkročím do dveří "Dobré ráno." culím se od ucha k uchu "No teda! Tady má někdo dobrou náladu. Čímpak to?.." jen kroutím očima a v hlavě se mi přehrávají vzpomínky z noci. Zatřesu hlavou, abych se nenechala rozptýlit a jenom mávnu rukou na znamení toho, že to nebudeme řešit. Na Destiny ale vidím, že to jen tak nenechá.