I fell for my TEACHER *CZ*

VIII - Omlouvám se

I wanna know - NOTD, Bea Miller
-------------------------------------------

... Na chodbě na mě čeká Courtney, ani se nemusí ptát co se stalo, jelikož ví, že se musím nejdříve trochu uklidnit a pak jí to povím.

------------------------

- Z pohledu Demi -

Dobře.. Uznávám, že by bylo lepší se jí rovnou zeptat, ale na druhou stranu nebyla ani její reakce úplně v pořádku.

Když jsem jí chytla za ruku a ověřila si, že se na nich nachází řezné rány, vyschlo mi v krku a došla slova. Působí jako silná osobnost, která by si neublížila. Zklamalo mě to. Na okamžik mě to zklamalo.. Proč? Neznáme se. Je to JEN moje studentka.

Její vysvětlení mi asi dává smysl a chci mu věřit, ale malý kousek mě je stále obezřetný.

Posledních pár dní jsme se na sebe ani nepodívaly, natož si prohodily více slov než těch na pozdrav. Frustruje mě to, přitom ani nevím proč. S ostatními studenty si přece taky nepovídám, tak proč mi to je u ní tak líto?

Všímám si papírů, co mi zůstali ležet na stole. Nedávno se mnou mluvila Melanie (ředitelka) o výletu do Londýna, mělo by nás jet osm z učitelského sboru a já bych měla být jedna z nich. Přijala jsem její nabídku předtím, než mi řekla čí vlastně budu lektorka. Připadám si jako v televizní, nikdy nekončící sérii, na kterou s oblibou vždycky koukala moje babička a jejíž hlavní hrdinka nesla jméno Šeherezáda.

Zazvonila a já se přichystala na hodinu angličtiny s prvním ročníkem.

- Z pohledu Belly -

Skončila nám volná hodina a my s Cou se rozdělily, ona měla dvě hodiny basketbalu (s panem Carterem..) a já tance s Jade.

Dozvěděla se vše co se stalo a trochu ze mě vyprchala naštvanost. Zklamalo mě, že si o mě něco takového slečna Lovato myslí. Nikdy bych si úmyslně neublížila, znala jsem osobu, která si vzala život a neodpustím si, že jsem tomu nezabránila.

Ignoruji příchozí nával negativních emocí, procházím chodbami školy do tanečního studia, v šatně se převléknu a vracím se do studia.

Jade začala hodinu klasickým protahováním celého těla, abychom si nijak neublížili a trochu se zahřáli. Ne, že bych to já potřebovala...

Jade nám ukázala novou choreografii kterou vymyslela a postupně nám jí předváděla krok za krokem.

Čas ubíhal mrknutím oka a už byl konec lekce, všichni se běželi převléct, mě na chvilku zdržela Jade. "Slyšela jsem správně, že pojedeš do Londýna?!" nadšeně se vyptávala "No nevím, kde jsi to slyšela.. Ale jo, ráno mi to ředitelka nabídla! A je ti asi jasné, že jsem nemusela dlouho přemýšlet."

Naše konverzace ještě chvíli pokračovala dokud jsem se nepodívala na hodiny, "Už budu muset letět, mám florbal s panem Steavensonem a nepotřebuji si přivodit dalších deset koleček běhu navíc." pobaveně se na mě podívala a přistupuje ke mě blíž "Budu ti moc držet palce, určitě se dostaneš daleko. Ale budeš mi tu chybět." povídá když se ke mě stále přibližuje, malinko ustupuji, ale jen dokud se zády neopřu o zeď za mnou. Najednou zvedá ruku a přibližuje se s ní k mé tváři, prsty mi vjíždí do vlasů, druhou ruku mi pokládá na bok a přitahuje si mě blíž k sobě. Její rty se otírají o mou tvář a putují k uchu, na chvilku se zastavuje aby mohla zašeptat "Něco na cestu, ať tam na mě nezapomeneš." rázem se její rty přesouvají na mé, i přes prvotní šok jí polibek automaticky opětuji. Zastaví nás až cvaknutí vstupních dveří, odskakuje ode mě a obě trhneme hlavou do směru nově příchozího, k mému překvapení ve dveřích stojí slečna Lovato s nečitelným výrazem. Několikrát otevřela pusu aby něco řekla, ale nikdy z ní nic nahlas nevyšlo, nakonec se otočila a odešla. Fuck!