I fell for my TEACHER *CZ*

XXX - Také tě miluji

The Show - Niall Horan
------------------------------

Ale v moment kdy k ní přistoupím a nabídnu jí ruku se vše mění...

------------------------

Když se její dlaň dotkla mé, bylo to jako drobný elektrický výboj prostupující celým mým tělem. Něco, co dokáže jenom ona. Jakoby nade mnou vždycky měla zvláštní moc.

Za ruku jí vedu na parket, jediný na koho se stihnu podívat je Andy, který k tanci vyzval Jade, usměje se na mě a povzbudivě kývne hlavou.

Má ruka si automaticky nachází cestu okolo jejího pasu a něžně si jí přitáhnu blíže k sobě, dá mi hodně sebezapření aby to působilo nevinně, jenom jako studentka a učitelka. Musím si to pořád připomínat. Ale je to tak těžké! Jakoby moje tělo mělo vlastní paměť doteků a gest. K mému překvapení je ale v jejích pohybech také něco víc.. Dlaň mi na rameno pokládá s drobným pohlazením, hruď se jí při dýchání zvedá výrazněji a jsem si jistá, že se jí zrychlil tep. Na venek ale ani jedna z nás nedává nic najevo. Hudba se rozezní sálem a my se dáváme do pomalého, elegantního pohybu.

Je to už tak dlouho kdy jsme si byly tak blízko! Tak blízko, ale zároveň nejdále za celou dobu. Nemám kontrolu nad nohama, ale tak nějak se stává, že jsou všechny kroky správné. V duchu musím poděkovat vlastnímu tělu a pokárat mozek za jeho nemožný stav.

Když se její hnědé oči zahledí do mých, ztratím pevnou půdu pod nohama. Žádný prudký pohyby! Hlavně pomalu a opatrně. Máš podpatky! Snažím se si opakovat.

"Strašně ti to sluší." zašeptá, když se ke mě přitiskne trochu víc. V břiše mi tak tisíc motýlů udělalo snad i kotrmelec. "Tobě taky, vypadáš krásně Dems." to oslovení přišlo samo a úplně se jí z toho rozzářili oči štěstím.

Do mysli se mi vkradou vzpomínky z posledních našich interakcí a připadám si zmatenější každou vteřinou. "Já to nechápu." nechápavě nadzvedne obočí "Nechápu co se to mezi námi děje. Jednou mě nechceš ani vidět, pak se ke mě máš v kavárně a teď? Myslela jsem, že mě odmítneš a teď se na sebe nemůžeme vynadívat. Nerozumím tomu." snažím se být potichu aby mě slyšela jen ona. Jakoby se jí z výrazu vytratila všechna radost. "Je to moc složité. Vím, že se chovám hrozně a omlouvám se ti za to, moc bych si přála abys to jednou pochopila. Ale nemůžeme si tenhle večer prostě jenom užít? Zapomeňme na všechno co bylo." navrhuje a já chviličku váhám "Na všechno?" ptám se a zrak mi sjede na její rty, pak se ale ovládnu a potřebu jí políbit zaženu "Možná ne úplně všechno." jemně mě pohladí zezadu na krku, nakloním se blíže k ní a do ucha jí zašeptám "Moc mi chybíš."

Píseň dohrála a všichni si navzájem tleskají, pouštím jí ze svého náručí a obě se přidáváme k potlesku. Rozhlédnu se po parketu a všimnu si Courtney která na mě hledí s pohledem: 'všechno mi pak musíš říct' na což se zasměju. Otočím se na Demi a zeptám se "Jak moc nevhodné by bylo vás pozvat na skleničku, slečno Lovato?" s nádechem ironie na konci otázky. "Myslím že velmi.." pak se ale kousne do rtu a dodá "Tak co piješ?" a vydá se k baru. Pár rychlými kroky jí doženu a objednám nám pití.

Pomalu a nenápadně se sklenkami v ruce se posouváme stále dál od všech lidí. Pozorujeme ostatní jak se pohupují uprostřed improvizovaného parketu a obdivujeme změnu z naší tělocvičny na tak krásně vyzdobený prostor.

Konverzace se točí zejména okolo mě, jelikož mi na žádnou mojí otázku o ní nechce odpovědět. "Slyšela jsem od ředitelky, že bys spolu s Courtney mohla učit grafiku." jenom souhlasně přikývnu a napiju se prosecca "To je skvělý! Takže si se rozhodla, že na vysokou opravdu nechceš? Vím, že si se bála volby další školy a nebyla si zcela jistá." zahřeje mě u srdce, že si pamatuje i takovou drobnost. "Jo, vlastně to přišlo tak hezky načasované a rozhodlo vše za mě. Jeremy je skvělý a moc nám se vším pomáhá a navíc jde o grafiku.. Co jiného bych si mohla přát." odpovídám upřímně "Co třeba tanec? Myslela jsem, že to by byla pro tebe první volba." "To ano, ale nevím zda jsem na úrovni jaké bych si představovala abych mohla kohokoli učit." nevěřícně na mě pohlédne "Ale notak, v Londýně jsi vyhrála právě TY. A to nebyla náhoda." zdůrazňuje a mě nad slovem Londýn mysl zabloudí o všechny ty tisíce kilometrů dál.