I fell for my TEACHER *CZ*

XXXIV - První show

I lived - One Republic
-----------------------------

... Jsem po celém dni unavená a tak netrvá dlouho, než se mi se sluchátky v uších povede usnout.

------------------------

Nádech. Výdech. Je to tu. Přes tlukot vlastního srdce pomalu neslyším ostatní. Někdo nervózně pobíhá po zákulisí, někdo sedí opřený zády o stěnu, v uších sluchátka a snaží se vypustit okolní svět, někdo se protahuje a po sté si prochází všechny choregrafie.

Vím, že každý pohyb, každý výraz musím mít pod kontrolou, jelikož na mě už brzy bude mířit tisíce párů očí sledujících každé gesto, i přesto že hlavní hvězdou je Justin.

Řev davů je slyšet až k nám, do zákulisí a žaludek mi kvůli tomu dělá kotrmelce z nervozity. I přes to všechno mnou ale proudí i silná dávka vzrušení a nadšení z budoucích minut, které mě čekají.

Všichni na sobě máme podobné outfity, hezky k sobě ladíme, ale zároveň na sobě nemáme nikdo to samé. Můj outfit tvoří černé legíny, dlouhé triko stejné barvy, s krátkým rukávem, které má na zádech potisk - list všech show Purpose tour a druhý potisk vepředu, na prsou jednoduchý nápis - Staff. Kolem pasu jsem si zavázala červenočernou kostkovanou košily a k tomu červený pár vansek.

Líbí se mi merch, který má a který se otiskl i na naše oblečení, které nám stylisti dali. Stylisti.. To je pro mě také novinka, která mě baví. Všichni se před koncertem dostaneme pod ruku jednomu z nich aby nám udělal vlasy a makeup, nebo nám pomohl s outfitem. Mě si dnes do parády vzala Zoe a naprosto miluju podobu, do které mi upravila vlasy.

Začátek show je tu, všichni se chytáme kolem pasu nebo ramen a tvoříme velký kruh, Justin pronáší několik povzbudivých slov a všichni křičíme jeho klasický pokřik před show.

Vstupuji na pódium po boku ostatních a aréna se otřásá v základech. Řev fanoušků je ohlušující a nemít sluchátka, tak se bojím že snad ohluchnu.

Slyším hudbu a nad stage se spustí skleněný box ve kterém se nachází Justin. Pokud byl doteď řev ohlušující, tak teď už pro jeho hlasitost neznám výraz.

Každý krok, který udělám se zdá být automatický, choreografii mám naučenou do posledního detailu, za což si vduchu děkuji. Díky tomu se mohu soustředit na dění kolem sebe. Na tu hromadu lidí, kteří hltají každý Justinův pohyb, ale stačí pozorovat i nás. Cítím příval jejich energie a plně mě to pohltí. Hladina hormonů štěstí uvnitř mě je tak vysoká, že bych se v nich mohla utopit. Tohle je to, pro co se vyplatí žít.

Celým večerem nás provází skvělá atmosféra a já miluji každou vteřinu co jsem na jevišti. V průběhu noci ze mě nervozita úplně opadla a zbyla jen čistá radost a nadšení.

Na poslední píseň se na stage dostaneme úplně všichni. Když zazní poslední tón tak všichni společně s publikem tleskáme a začneme se objímat a radostně skákat jako malé děti. Justin se loučí s publikem a my se rychle přesouváme do backstage.

Každý z nás srší radostí a je to upřímný a krásný moment, kterého jsem vděčná že mohu být součástí. Tohle.. Tohle bylo to nejlepší co jsem si kdy mohla vysnít. Jestli má být tohle moje práce, tak si přeji ať jí mohu dělat do konce života.

Justin se k nám připojil na krátkou oslavu a všichni jsme měli konečně prostor se alespoň chvíli pobavit. Velmi mě překvapilo, jak normální kluk to vlastně je.

Po pár hodinách je čas se přesunout do autobusů a přejet na další místo, kde bude zítřejší koncert.

Do našeho autobusu se nás vejde osm, v zadní části máme každý svou postel, jsou rozdělené jako palandy a jedna malá koupelna. Vepředu je něco jako kuchyň a obývací pokoj s několika pohovkami.