Kůže

4

"Freska je na první pohled dost stará, odhaduji tak třinácté, možná začátek čtrnáctého století. Můžu?" Ukáže na lešení a když získá přikývnutím svolení, vyleze nahoru a dotkne se malby, která se odlupuje.
"Ta stěna je úplně mokrá, ty květiny bych přestěhovala a pořádně to tady vysušila, než se něco začne dělat," sleze dolů a postaví se zpět vedle muže.

"Souhlasím, ještě dnes všechny přestěhujeme a mám domluvených několik přístrojů. Za pár dní by to mělo být suché," přikývne a dál si prohlíží malbu.
"Ještě něco se vám nezdá?" Zeptá se, když vidí jak se stále zamyšleně dívá vzhůru. Zatřese hlavou.
"Ne, jen se snažím pochopit ten motiv. Není to nic biblického, ani mi to nepřipomíná nic, co bych už někdy viděla," muž přikývne a založí si ruce za zády.

"Je podle místní staré legendy. Ta říká, že před mnoha a mnoha lety do místní vesnice přišla zraněná žena. Vesničané poznali, že není člověk a tak jí nikdo nepomohl. Jen jeden muž měl dost odvahy a vzal ji k sobě. Ošetřil její rány a zachránil život.
Ona mu za jeho dobrou vůli řekla, že je Šahmaran. Dala mu dar, o kterém nikdo z lidí do té doby neměl ani ponětí. Stal se z něj někdo, jako ona. Jeho děti dar zdědili a tak se šířil celá staletí. Většina zůstala zde, ale někteří opustili město i zemi.

Ta freska vyobrazuje moment, kdy mu předává část sebe." Ještě hodnou chvíli si vyobrazení prohlíží. Nikdy o ničem takovém neslyšela a to si myslela, že už ví o všem, a pozná, co na obrazech je.
"Zajímavé, nic podobného jsem nikdy neviděla."
"Takže, máte o renovaci zájem?" Zeptá se muž a pobaveně si ji prohlíží.
"Pokud bych směla, rozhodně ano, ta malba je jedinečná a ty barvy jsou úchvatné, bylo by mi ctí je znovu oživit," otočí se k němu.

Serkan si ji prohlédne od hlavy k patě a přikývne.
"Dobrá, jakmile budou zdi suché, dám vám vědět a můžete začít.
"Mnohokrát děkuji," sevře desky v dlaních, aby potlačila radostný výkřik.
"Vyprovodim vás," dovede ji až ke dveřím a tam se rozloučí.

Ten den byl daleko příjemnější, než čekala. Měla radost ne jen ze získané práce, ale narazila na něco, o čem doposud nic nevěděla a tak měla co studovat.

Následující den se ozvala Harika a tak strávila den ve městě a poznala ho lépe. Líbilo se jí tady čím dál víc. Občas měla pocit, jakoby byla doma. Tak zvláštní klid nikdy necítila.
Bylo příjemné se toulat po pozemcích kolem domu, které byly obrovské! Měla spoustu času na přemýšlení a studium.
Harika byla moc příjemná společnice. Byla veselá, upřímná a očividně milovala přírodní léčitelství. Ukázala jí svou místnost ve sklepě, kde měla spoustu sušených i čerstvých bylin i rostlin, které jsou samy o sobě smrtelně jedovaté, ale ve správné kombinaci mohou zachránit život.

Uběhly tři dny, než se ozval pan Serkan, že může začít. Přinesla si všechny své věci, vynosila je nahoru na lešení a než se pustila do práce, v prázdné místnosti se rozezněly pomalé tóny. Při práci vždy poslouchala hudbu. Většinou ve sluchátkách, protože pracovala tam, kde se běžně pohybovali lidé, ale zde byla sama, takže nebude nikoho rušit.

Svou práci milovala stejně, jako samotu. Mohla se při ní toulat v minulosti a nikdo ji při tom nerušil ani neodsuzoval.
Když pracovala, jakoby byla ve svém vlastním světě, na místě, kde bylo všechno ideální.

Pustila se do práce s nadšením. Po večerech se snažila něco zjistit o tématice, ale nic moc se jí nepodařilo najít.
Harika za ní občas chodila a po práci vyrážely do města, nebo na procházku do vinic, kterých kolem byla spousta.

Nejprve očistila a ošetřila poničenou a odlupující se zeď a pak se pustila do obnovy malby. Na to se velmi těšila. Namíchat stejné odstíny, jaké byly použity tenkrát bylo náročné, ale pro ni to byla zábava a neskutečný relax.
Jako první se pustila do stropu. Ležela na lešení a sem tam jí barva utkvěla na obličeji, nebo oblečení.

"Nebylo by lepší si na to víc posvítit?" Ozvalo se z ničeho nic zezdola. Zhluboka si povzdechla. Další chytrolín, co si myslí, že tomu rozumí líp.
"No jasně, to to rovnou můžu udělat neonovými barvami, ne?" Odpověděla podrážděně.
"Nejste nějaká drzá?"
"A vy nějaký moc chytrý?" Protočí oči a snaží se ho dál ignorovat, ale on se očividně nedá tak snadno odbít.
"Pojďte dolů, hned," na okamžik zaváhá, ale nehodlá se s ním dohadovat déle, než je nutné. Zbaví se ho a bude mít zase klid.

Neochotně se posune k žebříku a sleze dolů.
"Vám možná za nevyžádané rady a dohadování se platí, ale já jsem hodnocená za výsledek, takže bych byla velice ráda, kdybyste mi přestal říkat, jak mám dělat svou práci a -" v ten moment sleze dolů a otočí se k muži, stojícímu těsně za ní se založenýma rukama v kapsách.

Chvíli na sebe nevěřícně hledí, než oba současně řeknou:
"Ty?"