Kůže

35

Vrátí se zpět na oslavu. Už se začalo stmívat a zapadající slunce barví oblohu nad vinohrady. Susie si s Harikou očividně sedly a celé odpoledne tráví spolu. Vypadá šťastně, což jí vykouzlí na tváři spokojený úsměv.

"Zatančíš si?" Vyruší ji z přemýšlení dlaň, která se vedle ní z ničeho nic objeví. Trvá jí jen vteřinu, než ji přijme a mlčky dojdou doprostřed tanečního parketu.
"Tak co, jak se ti líbí být ředitelkou vlastní firmy?" Zeptá se a nakloní hlavu ke straně, mezi tím, co jí k sobě přitáhne a obejme kolem pasu.
"Je to náročné, ale líbí se mi moct si dělat věci po svém. A také se dostanu k větším projektům, ne jen restaurovat židle a obrazy."
"Třeba celé domy?" Okamžitě jí jeho narážka došla. Usměje se a přikývne.
"Třeba celé domy," když se na něj podívá, jakoby znovu cítí něco, co jí dlouhé měsíce chybělo. To souznění bylo tak přirozené, až se zdálo, že se znají odjakživa.
Jakoby všechny ty roky, co se neznali a měsíce, co se neviděli zmizely a zůstal jen společný čas a vzájemné propojení.

Nechápala to, ale jakoby se jejich vztah těmi týdny, kdy se neviděli jen upevnil a najednou bylo těžší se přesvědčovat, že to co je mezi nimi není skutečné.
Začíná být nervózní a to jí děsí. Srdce zrychlí a dlouze vydechne, když si konečně přizná to, co tak dlouho zapírala.

Jinak to přeci ani být nemohlo. Jen kdy se na něj dívala musela uznat, že je ten nejvíc sexy chlap, jakého kdy potkala. Stačilo, když se na ni podíval a cítila, jak jí začíná bublat krev v žilách a když se usmál, měla pocit že se rozpustí. Jakmile se jí dotkl, připadala si jako panenka z porcelánu. Přesto, jak byl mohutný, dokázal být neskutečně něžný a citlivý.

Doširoka se usměje a zvedne dlaň, aby jí palcem přejel po horké tváří.
"Na co myslíš?" Nenaléhá a tak si nepřipadá nepříjemně. Utápí se v jeho očích a nedokážeme v mat nic jiného než jeho blízkosti. Je tak vyprahlá po jeho blízkosti, že všichni kolem zmizeli.
Ani si neuvědomuje co říká, prostě řekne nahlas to, co jí zrovna prolétne hlavou.

"Miluju tě," její hlas je tichý a při těch slovech se nepatrně zachvěje. Výraz jeho tváře se nepatrně změní a přísahala by, že na chvíli bojoval se slzami.
"Takže ses už rozhodla?" Stále ji hladí po tváři, kterou mu lehce položí do dlaně.
"Ano. Chci tě ve svém životě. Pokud ti nevadí, že nebudeme moct mít děti, -"
"To není má priorita. Ta jsi ty a máme Susan." Povzbudivě se na ni usměje. Jen přikývne a přivře oči.

Přitáhne si ji do pevného objetí až se v něm ztratí. Přestože mu nevidí do tváře, poznala, že se přeměnil a udělá to samé, přestože v ten moment nechápe proč, něco jí říká, že by to měla udělat.
Odtáhne se od něj a vzhlédne k němu. Bez jediného slova si přiloží svou ruku k ústům a kousne do ní. Na dlani se mu objeví pár kapek krve, když ji k ní natáhne.
Bez zaváhání udělá to samé a poprvé před ním ukáže své zuby. Na okamžik to zabolí, ale nevnímá to. Položí svou ruku do jeho a chvíli je sleduje.

V momentě, kdy se jejich krev smíchala, ucítí zvláštní pocit. Nedokáže to dost přesně popsat, ale vnímá ho daleko silněji než dosud.
Překvapeně k němu vzhlédne, jestli se jí to nezdá, ale jeho úsměv prozrazuje, že to má stejně.
",Od teď už jsem jen tvůj," zašeptá a skloní k ní hlavu a opře své čelo o její.
"A já jen tvoje," je to tak silná emoce, že jí najednou přijde absurdní, jak ještě před pár hodinami váhala, co k němu cítí a co má dělat.

Zavře oči a opět se přemění. Úplně zapomněla, že nejsou sami. Teprve když se ozve pískání a tleskání si vzpomene, že vlastně tančili.
Rozhlédne se kolem a při pohledu na dojatou Hariku a Susan se pousměje. Vedle nich si všimne i Serkana. Ten jen přikývne a tváří se spokojeně.

Otočí se zpět ke Kemalovi, který z ní ani na okamžik nespustil oči a stále se usmívá.
Vztáhne ruku a dotkne se kůže na klíční kosti. Teprve teď si uvědomí, že tam má stále šupiny. To se jí ještě nikdy nestalo.
Pomalu po nich přejíždí prsty a prohlíží si je.
"Ta barva je nádherná," přesně ví, nad čím přemýšlí, "a musíš mi ukázat i zbytek," vytřeští na něj oči až se zasměje.
"Ty seš ještě nikdy nepřeměnila úplně?" Zatřese hlavou.

Věděla že to jde, jen na to nikdy neměla odvahu. Zatím.
"Nevadí, já si počkám," nadzvedne jedno obočí a políbí ji do vlasů. Spokojeně ho obejme, když ji ovládne pocit, který už několikrát zažila.

Šahmaran se usměje a přikývne.
"Jsem ráda, že ses rozhodla přijmout můj dar."
"A naučíš mě to používat?" Zeširoka se usměje a zatřese hlavou.
"To není třeba, přijdeš na to. Jen si musíš věřit. Je to tvou součástí," to se jí jako odpověď moc nelíbí. Nejraději by chtěla manuál.
"A přeji vám hodně štěstí. Kemal je dobrý muž a bude ti skvělým partnerem a otcem." Usměje se.
"Jo, Susie se líbí a Kemalovi očividně nevadí, že bude mít nevlastní dceru."
Šahmaran se na ni usměje, jakoby chtěla něco namítnout, ale jen přikývne.
"Měla bys jít. Občas se ukážu, abych viděla jak se ti daří."

"Aysun?" Zamrká a podívá se na ustaraného Kemala.
"Jsem v pohodě," pousměje se.
"Babička?" Odtuší a když přikývne, jakoby se mu ulevilo. "A co říkala?"
"Líbíš se jí," nadzvedne obočí.
"To je pocta, myslím," zamyslí se, až se mu musí zasmát.

"Moc to nehroť a ne, že si o sobě teď budeš myslet kdo ví co," praští ho do ramene.
"Neboj. Mně stačí, když budu kdo ví co pro tebe," zacukají jí koutky.
"To jsi od prvního okamžiku, cos do mě vrazil na té chodbě," pohladí ho po tváři.
Skloní se, aby ji mohl políbit. Nic víc říkat nemusí. Oba cítí pocity toho druhého a další slova by byla zbytečná.