Kůže

9

Má zavřené oči a ví, že je ve své posteli. Na kůži cítí lehký dotek přikrývky a něčeho jiného. To se pomalu pohybuje po jejích nohách směrem vzhůru. Je to horké a lehce se proplétá mezi stehny a obtáčí kolem pasu.
Neškrtí to, naopak. Je to příjemné. Pak to proklouzne mezi stehny a jakmile se otře o její klín, dlouze vydechne. Je to příjemný pocit. Jakoby vědělo, kde přesně se má dotknout. Znovu a znovu se ovíjí mezi stehny a dráždí ji, až se slastně prohýbá a odtáhne nohy ještě víc od sebe.
Chce víc, potřebuje to. Zasténá, když se jí dotkne něco jako prst. Prozkoumá každý její záhyb a pak, pomalu vklouzne dovnitř.
Spokojeně ho sevře, ale když postupuje dál a je čím dál širší, zadrží dech a stiskne polštář vedle své hlavy. Teprve když se zastaví tak hluboko, jak to její tělo dovoluje se odváží pomalu vydechnout.

Pomalu se uvnitř ní začne pohybovat a když najde místo, kde jí to je nejpříjemnější, pohrává si s ní, až se její tělo svíjí blahem a nedočkavostí zároveň. Tiskne svá ňadra a pak posune dlaně níž. Přes látku přikrývky stiskne něco horkého, tlustého a hladkého, co se kolem ní stále ovíjí. Sjede až mezi svá stehna a když si uvědomí, že v ní je konec, vzrušeně zasténá a pohne boky proti tomu.
Je to to nejintenzivnější a nejsmyslnější co kdy zažila, přesto, jak iracionální to je. Pomalu ji vede k vrcholu a když ho po dlouhých minutách konečně dosáhne, zpod přikrývky se objeví Kemalova tvář.
Ten vzrušený a roztoužený výraz její orgasmus ještě umocní.

Doširoka otevře oči a zběsile oddechuje. Její tělo se chvěje dozvuky slasti a kůže je skrápěná potem. Zírá do tmy a trvá hodnou chvíli, než si uvědomí, že to byl jen sen, ale její tělo to bralo jako skutečnost. Cítí, jak je úplně mokrá a její nitro se pomalu spokojeně uvolňuje.
Ztěžka polkne a odhrne zpocené vlasy z čela. Zavře oči a znovu vidí ten jeho výraz. Její tělo začne automaticky znovu reagovat, ale to zarazí hned ze začátku.
Co se to s ní sakra děje? Vždyť ho nemůže vystát! Proč se jí zdají erotické sny právě o něm?! Možná to bude tím, jak ji opilou odnesl až do postele a uložil. Téměř celý další den se snažila si vzpomenout, co se vlastně stalo, než si konečně vybavila podrobnosti.
Nevěděla, jak by se měla v jeho přítomnosti chovat.

Naštěstí pro ni, jí Harika řekla, že na pár dní odjel pracovně mimo město. Tím získala trochu času na přemýšlení.
Musí se sebrat, ale teď, dva dny po tom, co se neviděli se probudí uprostřed noci v tomhle stavu!
Vstane a dá si dlouhou sprchu, ale ani ta jí nepomůže se vzpamatovat. Nakonec to vzdá, sejde do kuchyně a udělá si kávu. Je to směšné. Ve čtyři ráno!
Zabalí se do deky a posadí do křesla za domem. Zírá do tmy a musí se zasmát. Jestli si před tím, myslela, že neví, jak se mu podívat do očí, co má říkat teď!
"Ježiši," prohrábne si vlasy. Nikdy neuměla lhát, jak se má tvářit, aby nikdo nic nepoznal? Bože. Bude muset celý den pracovat a strávit na lešení, aby nikdo neviděl, jak mimo je.
"Tak jo, to zvládnu. Musím," snaží se nakonec sebrat. Když vyjde slunce, vrátí se do pokoje a oblékne do práce.
Vytáhne poslední čisté kalhoty a jedno z triček, ze kterých nejde vyprat barva, takže má barevné fleky. Někteří jí říkali, aby je vyhazovala, ale milovala je. Stáhne vlasy do drdolu a zaváže šátek, aby vlasy nepadaly do tváře, přestože to nevydrží dlouho.

Po cestě se staví do pekárny a koupí si sebou zásobu jídla, aby nahoře neumřela hlady, když odmítne jít na oběd s nimi.
Zabere se do práce a teprve Harika, která pro ni přijde, ji vytrhne z myšlenek.
"Haló!" Ozve se. "Jsi v pohodě?"
"Jo, jen jsem toho dnes moc nenaspala."
"Pojď se najíst, bude ti líp," pobídne jí.
"Dnes ne, díky, mám svoje. Chci dohnat to, co jsem zameškala když jsem byla na pohřbu." Vážně doufá, že se v tom nebude pitvat.
"Jak chceš, dnes se vrátil Kemal. Budeš nám u jídla chybět." Při zvuku jeho jména jí lehce ujede ruka a tělem projede zvláštní pocit.
"To zvládnete. Dobrou chuť," snaží se to říct, co nejvíc optimisticky.
"Tak jo. A zajdeme potom aspoň na sklenku?" Chvíli přemýšlí, ale to by jí teď vážně bodlo.
"Moc ráda."
"Super, tak zatím." Oddechne si, když se za ní zavřou dveře. To by měla. Aspoň má pár dalších hodin na to, aby se alespoň částečně sebrala.

Jakoby ty hodiny byly jen pár minut, než se Harika natěšeně vrátí.
"Tak co, jdeme?"
"Chvilku," zavře barvy a uklidí po sobě. Je nadšená, stihla toho víc, než měla v plánu. Sleze ze žebříku a s úsměvem se na ni otočí.
"Tak jdeme?" Úsměv ve chvilce zmizí, když za ní uvidí Kemala.
Kurva.