Kůže

24

Hodnou chvíli na ni zírá, jakoby nemohl uvěřit tomu, co právě udělala. Jeho pohled klouže po jejím těle a srdce začíná splašeně bušit.
V jeho tváři se nedá vyčíst jediný náznak emoce, což ji po chvíli začne znervózňovat. Samozřejmě, že si toho všiml. Vstane a přejde k ní. Lehce přejede hřbetem ruky po horké tváři a pousměje se.
"Nemůžeš se bránit něčemu, co zdravý rozum vysoko převyšuje," zašeptá tiše a sjede prsty po linii krku na hruď.
"A to je co?" Hlas se jí chvěje vzrušením, když jeho prsty lehce kloužou po citlivé kůži. Úsměv se mu rozšíří až dlouze vydechne.

"Jednou to zjistíš," opíše linii prsu, až se pod jeho dotekem zachvěje.
"Nečekal jsem, že na prvním rande dojde i na tohle," přejede palcem po bradavce. Zadrží dech a snaží se udržet své pocity pod kontrolou, ale na to už je pozdě.
"Vážně? Takže to, že jsi mě vzal k sobě do pokoje nemělo žádné postranní úmysly?" Zacukají mu koutky a teprve teď k ní vzhlédne, nepřestávajíc se dotýkat její kůže.
"Pokud si vzpomínám, tak jsi chtěla, abych ti ho ukázal," očividně se baví. Přimhouří oči a zhluboka se nadechne.
"Tak to bych asi měla už jít," pokusí se ustoupit, aby se oblékla, ale Kemal ji nenechá. Obtočí svou paži kolem jejího pasu a přitáhne ji k sobě.
"Tak nad tím ani nepřemýšlej," pronese vážně. Neubrání se úsměvu, přestože musel poznat, že se ho snaží jen provokovat.

"Proč? Vždyť jsi s tím stejně nepočítal," pokrčí rameny a tváři se nezaujatě. Přimhouří oči, ve kterých mu zajiskří a přitáhne ji k sobě ještě blíž.
"Teď už nepočítám s opakem," zabručí. Položí mu dlaně na tvář a chvíli si ho prohlíží. Jak může být někdo stejně přitažlivý když se směje i když je podrážděný a zlobí se? Nedává to smysl.
"To já taky ne," řekne tiše a když dlouze vydechne, lehce ho políbí.

Omotá kolem ní své paže, jakoby se bál, že snad zmizí. Její chuť a vůně ho okamžitě zbaví rozumu. Ztrácí se v ní stejně, jako ona v něm. Tep se jí ještě zrychlí a tělo se začíná třást vzrušením a nedočkavostí.

Opatrně ji položí na svou postel a napřímí se, aby ze sebe sundal zbytek oblečení. Ani na okamžik z ní nespustil oči a ona sledovala každý jeho pohyb. Když stáhl i kalhoty, její pohled zakotvil v jeho rozkroku. Neubrání se lehkému úsměvu a skousne si ret.
Teprve když se znovu pohne jejím směrem vzhlédne do planoucích očí. Tyčí se nad ní jako bůh a její tělo hoří nedočkavostí. V ten moment by přísahala, že tak moc nikdy po nikom netoužila. Udělala by cokoliv, jen aby se jí dotkl. Dala by mu cokoliv.

Bez varovani do ní prudce vnikne až vykřikne překvapením i vzrušením současně.
"Jsi dokonalá," zachraptí udýchaně a znovu tvrdě přirazí. Přikryje si ústa dlaní, aby nevykřikla nahlas, ale to se mu nelíbí.
"To nedělej, chci tě slyšet. Líbí se mi to," uchopí její zápěstí a dlaň přišpendlí nad její hlavu, mezi tím co do ní znovu celý pronikne.
"To je ono," políbí ji na krk a zrychlí své pohyby.

Vypískne, když se z ničeho nic přetočí na záda a ona najednou sedí nahoře. Přejede dlaní po jeho hrudi a přivře oči, když se pod ní zachvěje a v jeho penisu uvnitř ní zacuká.
"Nemuč mě," zaúpí a přejede po jejích bocích až na stehna.
"To nechci, jen si chci užít ten výhled," nepatrně zatřese hlavou.
"Ten se mi taky líbí," pousměje se. Ještě chvíli si ho prohlíží, ale pak se pomalu pohne a všechno ostatní ji přestane zajímat.

Pomalu krouží boky a jejich zrychlené dechy se začínají sjednocovat a nabývat na intenzitě. Pevně stiskne její nohy, když se prudce pohne a ani jeden se neubrání hlasitému projevu vzrušení.
"Bože," vydechne a posadí se, aby ji mohl obejmout. Zaboří nos do jejího krku a vlasů a zhluboka se nadechne.
Tím ji přinutí své pohyby zintenzivnit, až oba začnou sténat, jakoby byli v celém domě sami.

Nakonec zalapá po dechu a její tělo se roztřese přívalem silné vlny orgasmu. Zaryje jí nehty do kůže a mohutně do ní exploduje.
Nezmůže se absolutně na nic. Její končetiny ochabnou a odevzdaně se nechá uložit a přikrýt.
Povlečení voní úplně stejně jako on. Zhluboka se nadechne a pousměje, když si ji přitáhne do objetí tak, že se mezi jeho rukama a nohama úplně ztrácí.

Zavře oči, aby si na chvíli odpočinula, než půjde. Ticho a tmu vystřídá jasné světlo a obrazy, které už viděla.
Žena klopýtající ulicemi, lidé zavírající před ní dveře. A nakonec muž, který ji polomrtvou odnáší do svého domu a ošetřuje její rány. Když konečně otevře oči, cítí její strach a nejistotu, ale zároveň i vděk.

Zůstane u něj několik dnů, kdy si spolu povídají a seznamují se. Jako dar za to, že jí zachránil život, z něj udělá něco, co dosud neviděla. Její zorničky se prodlouží až se nakonec změní na zvířecí a když otevře ústa, jsou v nich dva dlouhé hadí zuby. Na těle se jí lesknou zlaté šupiny, při každém pohybu odrážející sluneční svit. Kousne ho a on se poprvé přemění.
Poté se spolu opakovaně milují. Jako lidé i jako stvoření, kterými napůl byli.

Celé to je jako živý sen. Cítí každou emoci, jakoby byla její vlastní.
Prudce se posadí a zmateně rozhlédne kolem. Jakmile její pohled spočine na spícím Kemalovi, dlouze vydechne. Uleví se jí.
Chvíli ho pozoruje, než se nakloní a jemně, tak aby ho nevzbudila, pohladí po tváři. Zavrtí se a něco zabručí.

Vyklouzne z postele a oblékne se. Musí jít. Nechce, aby ji tady někdo načapal, stejně jako nechce vysvětlovat Rozan, proč nepřišla na snídani.
Políbí Kemala na tvář, otočí se a pootevře oči.
"Kam jdeš?" Chytne ji za ruku a stáhne k sobě.
"Musím jít, nikdo mě tu nemusí vidět."
"To je fuk, zůstaň," zaprosí rozespale. Pousměje se a pohladí ho po tváři.
"Příště, slibuju, že ti to vynahradím," ještě jednou se k němu skloní.
"Tak to jsem zvědavý," zamračí se a neochotně ji nechá odejít.

Je těsně nad ránem, když se bosá brouzdá rosou přes pozemky a užívá si pomalu se rozplývající tmu, ticho, které postupně doplňují probouzející se ptáci a svěží ranní vzduch.
Je téměř u domu, když zaslechne šramot a tak se otočí, ale nikoho nevidí. Už začíná být paranoidní.
Otočí se a jde dál, ale po pár krocích se ozve další zvuk. Otočí se a vytřeští oči.

Poměrně vysokou trávou se k ní blíží něco velkého. Na první pohled to vypadá jako had, ale tak velcí hadí přeci neexistují! Strach jí úplně ochromí a nedokáže se pohnout. Udělá pár kroků vzad, ale zakopne a upadne do trávy. Pokusí se zvednout, ale ruce jí podklouznou a znovu se celá smáčí v rose.
Vyděšeně sleduje hlavu, která se vynoří mezi trsy trávy, oči ji ostražitě sledují a z pusy vystřeluje rozeklaný jazyk.

Během pár vteřin je u ní. Vztyčí se nad ní a otevře pusu, ve které se lesknou dlouhé zuby. Je to setina sekundy, kdy se pohne a ona na noze ucítí ostrou bolest až vykřikne.
Had okamžitě zmizí, ale ona se stále nedokáže pohnout. Drží se za ránu a snaží přimět mozek fungovat, jenže ta ostrá bolest, rozlévající se tělem je paralyzující.

Nakonec jí na mysl vyvstane jediná možnost. Rozhlédne se a najde svou kabelku. Třesoucími se prsty ji otevře a vytáhne telefon. Namáhavě najde číslo a vytočí ho. Už si začíná myslet, že to nevezme, když vyzvánění utichne a po chvíli se ozve rozespalý hlas:
"Tak co? Rozmyslela sis to? Vrátíš se?" Lapá po dechu a snaží se ze sebe dostat alespoň to jedno jediné slovo, ale ta bolest je neskutečná.
"Aysun? Jsi v pořádku?" Najednou zní úplně probuzeně.
"Aysun!" Teď už je vyděšený.

"Byl to had," dostane ze sebe přiškrceně, než jí před očima zčerná obrys jejich domu.