Kůže

Epilog

Sedí v křesle a nervózně si mne ruce, mezi tím co muž před ní pročítá papír. Pak jej odloží a s úsměvem se na ni podívá, až se jí uleví.
Už pár dní se necítila dobře a tak se nakonec rozhodla zajít k lékaři, který jí vzal krev a udělal všechna možná vyšetření.

"Jste naprosto v pořádku."
"Vážně?" Nějak se jí tomu nechce věřit.
"Ano, vzhledem k vašemu stavu jsou stavy, které jste mi popsala naprosto v pořádku," překvapeně nadzvedne obočí a nechápavě zatřese hlavou.
"Mému stavu?" Připadá si jako naprostý idiot.
"Jistě, jste těhotná," usměje se lékař.

Rozhodně zatřese hlavou.
"To není možné, před lety mi dělali testy, já nemůžu mít děti," na okamžik se zamyslí.
"A byla jste u našeho lékaře, nebo u lidského? Ono totiž baziliščí tělo funguje jinak než lidské a spojení člověka a baziliška nikdy nevede ke splození dítěte. Proto se mohlo zdát, že jste neplodná," zůstane na něj civět s otevřenou pusou a pár vteřin se ani nepohne.

Nechápe to. To přeci není možné! Vždyť by jí to Šahmaran tehdy řekla. Pak si vybaví ten její výraz a najednou jí to dojde. Ona to věděla a stejně nic neřekla.

"A jste si stoprocentně jistý?" Zacukají mu koutky a přikývne.
"Výsledky jsou jednoznačné. Měla byste se objednat ke gynekologovi."
"Super," vydechne stále zaskočeně.
"Pokud ale dítě nechcete, řešte to co nejdřív, jste už v týdnu, kdy je to dost hraniční, pokud budete chtít interrupci."
"Cože? To ne!" Vytřeští na něj oči.
"Já jen že vypadáte dost nemile překvapená," uvede svou domněnku na pravou míru.
"Překvapená jsem, to rozhodně. Celé roky jsem žila v domnění, že děti mít nikdy nebudu, takže je to obrovský šok."

Vrátí se domů, kde nikdo není. Kemal musel na schůzku a Susie nastoupila do školy, takže jezdila jen na víkendy.
Nejraději by si nalila sklenku, ale to měla v tomhle stavu smůlu. Nakonec si vezme celou krabici džusu a zamíří na zahradu, kde se posadí do jednoho z křesel a aniž by se obtěžovala nalít do sklenice pije přímo z obalu.
Prohlíží si vinice, které se táhnou po pravé straně kam až oko dohlédne. V dáli před sebou vidí Rozanin dům a po levé straně jsou stáje, odkud se ozývají zvuky kopyt a ržání koní.

Jak mu to má vůbec říct?
'Víš jak jsem ti říkala, že nikdy nebudu moct mít děti? Tak překvápko! Jsem těhotná!' Promne si oči a zatřese hlavou.
Jasně že je nadšená, jen to nečekala. Povzdechne si a zhluboka se napije.

"Ahoj zlato, promiň že jdu pozdě," vytrhne ji z přemýšlení jeho hlas. Otočí se k němu a chvíli přemýšlí, proč má na sobě oblek, je upravený a v ruce drží květiny.
Přimhouří oči a prohlédne si ji.
"Ty nejsi připravená?" Teprve teď si vzpomněla, že měli jít na večeři. Při pohledu na hodinky zjistí, že byli domluveni na pět a bylo po půl šesté.
"Promiň, dej mi deset minut," vstane a chce jít do pokoje, ale zarazí ji. Podívá se na krabici a pak na ni.

"Aysun, co se děje?" Pokusí se usmát a zatřese hlavou.
"Nic, povím ti to potom," chytne ji za ruku, když se opět pokusí kolem něj zmizet v domě.
"Nikam nejdeme dřív, dokud mi nepovíš, jak je možné, že jsi zapomněla na večeři, na kterou se těšíš týden. A nesnášíš, když piji cokoliv z krabice," pokyne směrem ke křeslu, kde seděla.

Při pohledu na něj je jí jasné, že s ním nehne, ale zároveň pořád nevymyslela, jak to říct. Zkoumavě si ji prohlíží a hledá cokoliv, co by mu napovědělo důvod jejího chování.
Nakonec si rezignovaně povzdechne a posadí se.
"Jde o to, že už pár dní mi nebylo dobře, tak jsem šla k doktorovi," vytřeští na ni oči.
"Cože? A jsi v pořádku?" Přikývne a zírá na své ruce.
"Podle něj ano, jen mi řekl, že mi jiný lékař udělal špatnou diagnózu a můj stav se změnil," zamračí se a přemýšlí.

"Takže jsi zdravá nebo ne?" Přikývne.
"Ano. Jen se mám objednat ke specialistovi, aby se na mě podíval." Po pár vteřinách zamrká a rozhodí rukama.
"Já to nechápu, tak pokud jsi zdravá, proč by se na tebe měl dívat někdo jiný? Tak mi konečně řekni, co se děje." Nejistě k němu vzhlédne, jak přechází jako lev v kleci a při tom ji nespustí z očí.
"Podle něj jsem těhotná," zakuňká tak tiše, že téměř neslyší samu sebe. Zastaví se uprostřed pohybu a na okamžik přestal dýchat.
"Můžeš to prosím zopakvat?" Otočí se k ní čelem s výrazem, který absolutně nenaznačuje, co od něj má čekat.

Zhluboka se nadechne a napřímí. Nakonec jí nezbude nic jiného, než tomu čelit napřímo.
"Jsem těhotná."
"Těhotná? Jako že čekáš naše dítě?" Nechápe, proč se na to ptá znova.
"Ano," řekne nejistě.
"Takže za devět měsíců budu táta?" Znovu pomalu přikývne.
"Ano," prohrábne si vlasy a Aysun čeká, jestli začne křičet, nebo uteče. Jakoby se v něm hromadili emoce a on se je snažil potlačit.

Najednou si k ní přiklekne a pevně obejme.
"Myslíš to vážně? Neděláš si ze mě legraci?"
"Proč bych to dělala?" Odtáhne se od ní a všimne si, jak mu z očí začínají téct slzy.
"Takže, jsi rád?" Není si úplně jistá. Zasměje se a uchopí její tvář do dlaní.
"Jako vážně? Jsem ten nejstarší chlap na světě."

Políbí ji a neujde mu, jak se jí ulevilo.
"Tys o tom snad pochybovala?" Pokrčí rameny a sklopí pohled.
"Nevím, jen jsem nevěděla, jak budeš reagovat a já sama jsem pořád dost v šoku."
Usměje se a pohled mu zněžní.
"Budeš ta nejlepší máma na světě a já nejšťastnější táta."
"To si povíme potom. Vůbec nevíš, do čeho jdeš," vzpomene si na všechny probdělé noci plné křiku a pláče.
"To je fuk. Společně to zvládneme." Musí se usmát. Aspoň jeden to zatím vidí růžově.
"Dobře, společně," přikývne odhodlaně.

Tenhle svět je plný stínů a nebezpečí. Bude těžké v něm ochránit drobné, bezbranné stvoření, ale bude to další přímý potomek Šahmaran a bude mít toho nejoddanějšího otce na světě, který pro něj udělá cokoliv.
Tohle bude stačit. Podívá se na své břicho a položí dvou dlaň na Kemalovu.

Vzpomene si na babičku a jak jí neřekla pravdu. Přimhouří oči a zhluboka se nadechne.
No jen počkej až se ukážeš.

🐍Konec🐍