Kůže

16

Vrátí se zpět do kabinky a svlékne šaty, ve kterých se najednou cítí nepříjemně. Podívá se na cenovku a odfrkne si. To určitě. Tolik peněz by za šaty nikdy nedala.
Rozhodně si je nevezme. Ještě má dost času se podívat po nějakých jiných. Vyjde ven a Harika se na ni podívá s otázkou, jak se rozhodla.
"Ještě se podívám jinde," řekne a obejde je, aniž by se na ně podívala.

Počká před obchodem a celou dobu zírá do telefonu. V hlavě jí to šrotuje, aby vymyslela výmluvu, jak zmizet. Bohužel, nemá dost času, než oba vyjdou a Harika úplně září nadšením. Kemal jí nese koupené šaty. Usmívá se, očividně je rád, že je jeho sestra šťastná. Pohled na Aysun mu ale dobrou náladu zkazí.
Cítí, že se něco stalo, ale nechce se vyptávat před sestrou. Očividně jí to neřekla, přestože byly kamarádky, proč by to měla říkat jemu?

Tváří se i se na něj dívá jinak, než když ji včera večer odváděl domů. Dlouho nevěděl, jak by se měl chovat, ale rozhodl se na ni netlačit. Chtěl, aby měla prostor a čas, aby se mohla sama rozhodnout a neměla pocit, že ji někdo do něčeho nutí.
A teď? Proč se na něj dívá, jakoby jí něco provedl?
Když se vrátil domů, nedokázal usnout. Jeho mysl byla zahlcena podněty. Celou noc si neustále dokola přehrával společný čas a věděl, že teď se všechno změní. Poznal to na ní. A najednou, jakoby se všechno zase vrátilo do starých kolejí.

Než prodavačka šaty zabalila a on zaplatil, přemýšlel, jak se teď zachovat. Rozhodl se stáhnout. Prozatím.
"Vezmu ti to domů. Musím ještě něco zařídit, uvidíme se později," políbí sestru a pak se podívá na Aysun, která zírá do země.
"Dobře, děkuju," Harika si napětí mezi nimi očividně všimla a rozhodla se do toho neplést, jak Kemal chtěl, přestože se musela hodně přemáhat.
Každý musel vidět, jak to mezi nimi jiskří.

"Tak, zajdeme na kafe?" Zeptá se, když jsou konečně zase samy.
"Jo," řekne s úlevou a tak zamíří do kavárny. Najednou napětí zmizí a opět se dokáží normálně bavit.

Pozdě odpoledne se uchozená vrací domů. Je unavená. Dá si horkou vanu a teprve když začne usínat vyleze a oblékne si župan. Vejde do pokoje a zadívá se na skycák.
Ten chlap jí nedá pokoj, ani když je sama. Vytáhne flašku a nalije si panáka. Začíná pít čím dál častěji. Povzdechne si.

Venku už je tma a tak zamíří ke dveřím na balkon, aby vyvětrala. Otevře dveře.
"Ježiši," ustoupí o krok, když se proti ní vynoří postava. Lekla se tak, že málem upustila sklenici. "Co tady sakra děláš? Jak ses sem vůbec dostal?" Zamračí se na něj.
"Ahoj, no, vylezl," pokrčí rameny, jakoby nic.
Přitáhne si župan víc k tělu, když si uvědomí, jak se na ni dívá, a že na sobě téměř nic nemá.

"Co tady chceš?" Prohrábne si vlasy a zachmuří se.
"Chci si promluvit," tohle se jí nelíbí.
"Promluvit? A proto jsi v noci vylezl na můj balkon? Proč jsi nepřišel dveřmi jako normální člověk?"
"Řekněme, že mě někteří místní lidé nemají moc v lásce a tak se jim raději vyhýbám," vůbec jeho důvody nechápe.
"Nechápu, ale to je fuk. O čem chceš mluvit?" Chce to už mít z krku. Štve ji.
"Proč se chováš takhle?" Pozvedne obočí a nemůže tomu uvěřit.
"Vážně?" Nechápavě na ni hledí.

"Mám balkon s výhledem přímo na vaši zahradu. A mám dalekohled. Včera jsem nemohla spát a viděla tě," teď už mu to přeci musí dojít.
Bohužel, z jeho pohledu je patrné, že stále neví, o čem mluví.
"No a?" Pokrčí rameny, jakoby nic. Povzdechne si.
"Jestli ti to nedochází, asi se nemáme dál o čem bavit. Měl bys jít," chce se vrátit zpět dovnitř, ale chytne ji za ruku.
"Počkej, vůbec nechápu o čem mluvíš."
"Nejsem typ, co by upřednostňoval sex na jednu noc, takže promiň, že mi tvoje chování vadí. Pokud to těm ostatním nevadí, prosím. Ale mě z toho vynech," vysmekne se mu a než se vzpamatuje, zavře dveře.

Ještě hodnou chvíli tam zaskočeně stojí a zírá na skleněné tabule. Co to mělo být? O čem to vůbec mluvila? Snažil se si vzpomenout, co se včera večer dělo, ale pořád to nedokázal pochopit.
Jakým ostatním? O kom to mluvila? Vybavil si všechny ženy, se kterými včera mluvil a teprve teď mu to dojde.
Narážela na Fatmu. No jasně, kdo jiný. Teď už to řešit nebude. Je pozdě a nechce probudit Rozan. Přestože s ní osobně žádný problém nemá, bude lepší, když o jeho návštěvě nebude vědět nikdo.

Už tak měl problém s tím, že se kolem ní motá Ozan. Ten zmetek je slizký a nevyzpytatelný. Nechce mu dávat sebemenší záminku, aby jí nějak ublížil. S ním si poradí sám.
Teď je jeho, přestože o tom ještě nemá ani ponětí, nedovolí nikomu, aby se jí dotkl, nebo jí ublížil. Takového opovážlivce rovnou zabije.