Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 9

Hned co jsme přišli za ostatníma se Petr vypařil, tak jsem šla hledat Sofiho. Našla jsem ho v kuchyni jak si míchá nějakej drink.
„Bety hele promiň za to že jsem na tebe vyjel, byl sem fakt nasranej, pokazili mi beat na novým tracku takže ho nemůžu vydat." řekl a obejmul mě. Já pořád přemýšlela nad naším rozhovorem s Petrem, takže jsem poslouchala tak napůl.
„Jo v pohode, nic se nestalo.." věnovala jsem mu úsměv a nalila jsem si do kelímku džus s vodkou.

***

Už všichni odešli, zůstali jsme tam jen já, Sofi, Calin s Nat, Willy, Petr a Lukáš s jeho holkou Lenkou - jim patřil dům ve kterém jsme právě byli.
„Co kdyby jsme si zahráli flašku?" navrhl Willy a všichni s ním souhlasili, protože jsme taky všichni byli úplně na šrot. Sedli jsme si na zem a Calin donesl prázdnou flašku vodky se kterou hned zatočil. Padlo to na Petra, který hned klasicky protočil oci
„Pravda nebo úkol?" zeptal se Calin a Petr zvolil pravdu.
„Líbí se ti někdo, kdo sedí mezi náma?" V tu chvíli jsem ztuhla, bála jsem se že někdo něco ví.
„Jo." odpověděl a všichni se začali koukat po místnosti, jestli někdo něco neví.
„No hoši, musíte si dávat pozor na holky, Petr je nebezpečnej!" začal se smát Willy a zbytek kluků, kromě Petra, taky.

Hráli jsme, pili jsme a většina si už brala úkoly místo pravdy. Byla řada na mě a vybrala jsem si teda taky úkol.
„Líbej se co nejvášnivěji s nejhezčím klukem co tady je!" vykřikl Lukáš a já se začala smát. Koukla jsem na Sofiho na náznak, že vybírám jeho. Začali jsme se líbat a já jen slyšela Calina jak mluví na Petra kam jde, prý potřebuje na vzduch. Dál jsem to neřešila a věnovala se Sofiho rtům. Hráli jsme dál a Petr se po půl hodině pořád nevracel.
„Neměli by jsme jít zkontrolovat Petra?" zeptala jsem se Sofiho.
„Můžem no." oba jsme se zvedli a já si musela znova sednout, protože moje nohy jaksi nefungovaly. Ten debil se mi samozřejmě hned začal smát, tak jsem ho za to bouchla do nohy. Na druhý pokus už jsem stála a šla jsem ke dveřím. No dobře, nešla jsem úplně v pohodě. Za pomoci Sofiho jsme vyšli ven a snažila jsem se hned zapálit cigaretu, což mi taky nešlo, takže mi to musel zapálit Sof. Nějakým prapodivným způsobem jsme došli dozadu na zahradu a snažili se najít Petra.
„Hele támhle spí!" začala jsem se smát a šla k němu. Když jsem ale viděla vypitou celou láhev vodky a kousek od něj byl vyzvracený pravděpodobně jeho oběd a večeře, úsměv mi z tváře rychle spadl.
„Sofe co s ním je?" šla jsem pomalu k ležícímu Petrovi se strachem, jestli vůbec žije.
„Volám sanitku Bety." zakřičel na mě Sofian když si běžel dovnitř pro mobil.
„Petře vstáváme!" křikla jsem na něj, ale žádná reakce. Viděla jsem že dýchá, takže jsem se malinko uklidnila. Trochu jsem s ním zatřásla a on pomalu otevřel oči.
„Bet mně je hrozně zle.." zakňoural a snažil se zvednout. Já ho posadila a opřela o plot, který byl kousek od něj.
„Petře musíš mě teď vnímat jasný?" nařídila jsem mu a on kývl hlavou na souhlas.
„Seš nádherná, ale nemůžu tě mít protože chceš jeho." zadíval se směrem, kam odešel Sofian. Nevěděla jsem, co mu na to říct.
„Budu blejt-" rychle jsem ho obrátila na kolena, aby si nezvracel do klína a jen jsem ho hladila po zádech. Mezitím přišel Sofi s tím, že tu do deseti minut bude sanitka. Petr si zase sedl a já mu podala kapesník, aby si pusu neutíral do mikiny. Dokud nepřijela sanitka, ani jsem si nevšimla, že mě celou dobu drží za ruku.

„Pane Adámek musíte ji pustit, nemůže s námi jet." řekla paní ze sanitky a já se k němu naklonila.
„Budu čekat v nemocnici jo?" zašeptala jsem mu do ucha a on mě konečně pustil.
„Kdyby nebyl debil a nevypil by celou vodku, tak je v pohodě." pronesl nakonec Sofian a šli jsme spolu zpátky dovnitř.

**

675 slov