Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 16

Odhodila jsem tašku na postel a hned šla dolů za klukama.
„Spal si s ní nebo ne?" slyšela jsem, když jsem vešla do bytu.
„Kolikrát ti mám říkat že ne? Kdy to konečně pochopíš!" zařval na Sofiana Petr. Calin s Nat stáli v kuchyni a tiše pozorovali ty dva debily jak se hádají. Vešla jsem víc do místnosti a všichni se najednou začali dívat na mě.
„Řekni mu že jsme spolu nespali!" promluvil jako první Petr.
„Nespali." řekla jsem potichu a čekala co se bude dít. Začaly se mi klepat ruce a já věděla, že je to zase tady.
„To se tak moc klepeš strachy, že na to někdo přijde co se stalo v tý Praze?" přišel ke mě Sofian.
„Ne, protože se nic nestalo." řekla jsem přes startující slzy a snažila jsem se očima najít Petra, ale nikde nebyl.
„Jdu ven, nevim kdy se vrátím." Sof vůbec nereagoval na to, co jsem řekla já a jen tak si odešel. Začalo se mi svírat hrdlo a já to musela zvládnout tentokrát bez Petra, předpokládám že Nat se s tím nikdy nesetkala a Calin neumí pomoct, ale třeba se mýlím. Na poslední chvíli, ještě před tím než jsem sjela na zem, přiběhl Petr.
„Dělej vypij to!" rozkázal mi a já zapila prášek, který donesl. I tak jsem ale skončila na zemi s tím, že skoro nemůžu dýchat. Snažila jsem se dýchat stejně jako on a byla jsem dost rychle v pohodě.
„Co jsi mi dal?" zeptala jsem se a doufala, že to nebyly nějaký drogy.
„Antidepresiva, zbyly mi ještě ty starý, teď už beru jinej druh. Říkal sem si, že by ti to mohlo pomoct, jen teď nemůžeš čtyřiadvacet hodin chlastat." pomohl mi vstát a Calin s Nat pořád nevěřícně koukali na nás.
„Dobře, půjdu teď asi k sobě.." řekla jsem a odešla k sobě na byt. Dostala jsem hroznou chuť uklízet. Jako první jsem vyklidila tašku s věcma, který jsem měla v Praze. Našla jsem tam i Petrovo triko, tak to si nechám. Když jsem měla všechno uklizené, objednala jsem si jídlo, protože už mi docela vyhládlo a šla jsem ještě umýt koupelnu. Když jsem měla hotovo, akorát mi volal kurýr, že už tu je s jídlem.

***

Koukala jsem na asi desátej díl seriálu, kterej jsem si našla odpoledne. Chtěla jsem si dát víno, ale to mi Petr zakázal, kvůli těm práškům, takže jsem snědla už druhej sáček brambůrků, který jsem měla doma. Bylo půl jedenácté a někdo mi zazvonil na byt. Jakej debil mě otravuje takhle pozdě? Pootevřela jsem dveře, abych se podívala kdo to je. Petr. Navalil se mi jako lavina do bytu a začal si tam chodit jak kdyby byl u sebe doma.
„Máš to tu hezký." až teď mi vlastně došlo, že tu ještě nebyl.
„Co chceš takhle pozdě, nemám náladu na řešení sraček. A taky by sis mohl sundat boty, je tu čerstvě uklizeno." řekla jsem unaveně a Petr se vyzul. Já pořád stála u otevřených dveří.
„Co chci? Jen tohle." přišel ke mně a začal mě líbat. Dostala jsem na něj najednou hroznou chuť.
„To je vše, už tě nebudu dál rušit když nemáš náladu." zašeptal a chtěl odejít, ale já zabouchla dveře. Petrovi to hned došlo a vrátil se zpátky do polibku. Chytl mě pod zadkem a vsadil na sebe, nohy jsem mu obmotala kolem pasu.
„Kde máš pokoj?" zamumlal mi do rtů.
„Poslední dveře vpravo." navedla jsem ho a vešli jsme společně do mého pokoje. Posadil se i semnou na postel a svlékl mi triko, které bylo shodou náhod jeho. Dostal mě pod sebe a začal mi líbat krk. Mně se ale nelíbilo, že měl na sobě pořád všechno oblečení a já už jsem skoro nahoře bez. Sundat mu triko byl fakt boj, ale nakonec se mi to povedlo. Přestal mi líbat krk a přiblížil se k mému obličeji. Mohlo nás dělit pár centimetrů, možná jen milimetrů. Chtěla jsem ho políbit, ale když jsem se k němu přiblížila, on se oddálil. Nechápu tuhle jeho hru, vůbec mi nelíbí a odmítám ji praktikovat.

**

675 slov