Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 29

Petr's view
Když Bety odjela, nevěděl jsem moc co dělat, takže jsem zkoušel psát nějaký nový věci. Něco jsem vymyslel takže jsem to hodil na papír a volal Davidovi jestli mužem jít nahrát aspoň ten kousek.

„Čau, hele vůbec nevím co tam hodit za beat, ale přesně vím jak to chci melodicky" začal jsem na něj chrlit informace.
„Okej, tak mi kousek zabroukej, nemusíš ani se slovama, prostě jen abych věděl." jak řekl, tak jsem udělal a on hned začal něco tvořit. Šel jsem do nahrávací místnosti a hleděl jsem na papír, kde jsem měl napsaný slova. Zjistil jsem, že je to pěkná sračka a že musím rychle něco vymyslet. Vzal jsem si tužku a některý slova jsem přepsal, aby to líp sedělo na sebe. David mi pustil beat, nějakej základní, kterej právě vymyslel a já si to poslouchal.
„Přetoč to trochu zpátky prosím." přesně jsem věděl kam to chci dát. Počkal jsem na část, kterou jsem chtěl a začal jsem.

To není droga, to je vitamín
Krystal vypadá jak vltavín
Nejsem tady, jsem jen stín, nejsem tady, teď jsem s ní
Jsem teď tady, s pocitem, že to, co cítím, láska real je
Kdo za tím vším je?
Bůh nebo ďábel, Pho bo nebo ramen
Bílá nebo černá, hlavně, že je věrná
A hlavně, že je věrná..

Dozpíval jsem a vylezl za Davidem.
„Tak co myslíš?" opřel jsem se o stůl, u kterého seděl.
„Myslím, že Bety tě mění. Už to album je úplně jiný než to, co jsi dělal dřív. Líbí se mi to, určitě to doděláme." usmál jsem se a vyšel ven ze studia.

***

Čtvrtek odpoledne. Zrovna jsem i dělal oběd, když někdo začal zvonit. Šel jsem otevřít a nechápal jsem kdo to je. Ženská, která vypadala jak Bety a chlap to stejný, akorát v mužský podobě.
„Dobrý den, vy jste Petr Adámek?" začala ta paní.
„Ano, co potřebujete?" mám špatné tušení, že se stalo to, čeho se Bez nejvíc bála. Našli ji.
„Můžeme dál?" zeptal se pravděpodobně její otec a já se strachem ustoupil od dveří.

Bety's view
Musím říct, že ty tři dny utekly jako voda a já už parkuju před bytovkou, kde všichni společně žijeme. Chtěla jsem Petra překvapit, takže jsem rychle proklouzla do svého bytu, nechala jsem tam cestovní tašku a vzala klíč od kluků bytu.
„Péťoo, hádej kdo- " zarazila jsem se. Seděl v křesle a bavil se s mými rodiči. Opřela jsem se rukou o zeď a jakmile se matka otočila, spustily se mi slzy.
„Ahoj El.." vydechla a rozešla se mým směrem. Chtěla mě obejmout, ale já jí ruce srazila dál od sebe.
„Neříkej mi El a vůbec se mě nedotýkej." přikázala jsem jí a ona jen svěsila ruce podél těla.
„Jsi pořád stejná, nebo spíš, pořád stejně pubertální. Můžeš mi vysvětlit s kým se to taháš?" přestávám zvládat svoji zlost.
„Petra si do huby brát nebudeš!" zdůraznila jsem. Měla jsem co dělat, abych jí nezačala vytýkat vše co mi způsobila.
„Bet pojď zamnou." Petr mě zatáhl do ložnice. Já už to nevydržela a začala jsem brečet. Obejmul mě, abych se uklidnila, ale teď to poprvé moc nefungovalo.
„Já jen nechápu, že po tom všem co mi udělala si myslí, jak budu skákat radostí, že ji zase vidím." otřela jsem si slzy.
„Takže to co jsi mi řekla, nebylo tak nějak všechno?" zeptal se a já kývla na souhlas.
„Dobře, takže teď tam půjdeme a řeknem jim ať odejdou ano?" znovu jsem jen kývla, protože vím, že to nebude jen tak. Vešli jsem zpátky do obýváku, já si sedla do křesla, ve kterém předtím seděl Petr.
„Nechci aby jste to brali nějak špatně, ale myslím, že by jste měli odejít." aspoň to zkusil.
„To nepřipadá v úvahu!" přerušil ho otec.
„Několik let jsme ji neviděli, máme právo na to se s ní bavit, je to naše dcera." tohle nemůžu poslouchat.
„Děláš si prdel? Jak ty říkáš, několik let jste mě neviděli a já to tak chci mít až do konce života. To, že za ten zkurvenej pád můžete vy dva, to jsem už tak nějak přijmula. Ale to co se dělo předtím a hlavně potom? To vám v životě nedopustím! Prostě se teď seberte a vypadněte a už se mě ani jednou nepokoušejte kontaktovat!" jak říkám, nervy jsem úplně neovládla. Ale asi to zabralo, protože se sebrali a odešli.
„Za vše si můžeš sama." řekla matka a bouchla dveřmi.

**

727 slov