Nemohla jsem usnout, pořád jsem myslela na Petra, na to co mi řekl a jak se, pravděpodobně kvůli mě, dostal do nemocnice. Což nechápu, že mi to tak vrtá v hlavě, protože k němu nemám nějak zvlášť velké citové pouto. Rozhodla jsem se jít podívat, jestli v tomhle domě mají něco k jídlu. Sešla jsem po schodech dolů jen za světla baterky z mobilu, abych nebudila ostatní. V lednici nic nebylo, ale na lince jsem našla dva kousky pizzy, kterou jsme si objednávali. Sedla jsem si na linku a začala projíždět instagram. Bylo tam dost označení, ani bych nečekala že se toho tolik stalo. Dokonce jsem u Willyho na story, našla fotku semnou a Petrem, pousmála jsem se, aniž bych si to uvědomila. Rozhodla jsem se, že mu napíšu jak na tom je. Odeslala jsem zprávu a pár sekund na to, mi začal zvonit mobil. Nečekala jsem, že by mi odpověděl a už vůbec, že by mi zavolal.
„Petře?" řekla jsem opatrně a čekala na odpověď.
„Bety, Bety, Bety, co se o mě najednou tak staráš?" zasmál se do mobilu a já se pousmála, i když to nemohl vidět.
„Nemůže mě zajímat jak je na tom můj kamarád? A jakto, že už ti dali mobil?" začala jsem vyzvídat.
„To neříkám, že tě nemůžu zajímat, ale je to divný když jsme spolu ještě včera ani nepromluvili.." znovu se zasmál a pokračoval. „Mobil mi měli dát až ráno, ale já hodně rychle vypl, takže mi ho nachystali už večer, na ráno.. Jenže já se probudil uprostřed noci, tak proč toho nevyužít, že?" oba jsme se tomu zasmáli a já chvíli sledovala schody, protože jsem měla pocit, že slyším kroky, ale asi jsem se mýlila.
„Jsi tam, Bet?" promluvil po chvíli kdy jsem nic neříkala.
„Jo, jen jsem měla pocit, že někdo jde po schodech. A jak ti teda je, už mi to řekneš?" zakousla jsem se se smíchem do pizzy.
„Jo je mi celkem fajn, měl jsem silnej náběh na otravu, ale naštěstí dobrý. Říkali že ještě tak dva panáky a byl bych... no už bych nebyl asi. Teď mám kocovinu jak zmrd sice, ale aspoň ráno budu tak nějak ok. Cestou semka sem asi čtyřikrát blil jak doga a pak jsem jim tu ozdobil ještě dvě peřiny." začal se smát a já opět s ním.
„Dopíče, to už jsou čtyři?" udivila jsem se když jsem se koukla na hodiny.
„Ajo no, to už asi nepůjdu spát ani a hádám, že ty taky ne." zívla jsem si a přesunula se z linky na sedačku.
„Voláme už hodinu a půl, nepůjde tě taky někdy zkontrolovat doktor? Aby ti ještě nevynadal, že místo spaní voláš." cítila jsem jak mi těžknou víčka.
„Já bych mu vynadal zpátky, to by čuměl zmrd, je pěkně nepříjemnej na mě." usmála jsem se, už jsem neměla ani sílu mluvit.
„Peťo já už půjdu spát." vydolovala jsem ze sebe a snažila se neusnout.
„Dobře, tak dobrou.." zněl taky že se mu chce docela spat.
„Dobrou." dala jsem mobil na stůl a usnula jsem na sedačce.
***
Vzbudil mě až rachot kávovaru z kuchyně. Zvedla jsem se a viděla Calina s Nat. Moc jim to sluší a jsem ráda, že je Nat šťastná a Calin očividně taky. Sedla jsem si a vzala do ruky okamžitě mobil abych zkontrolovala čas. Bylo půl deváté, takže mám naspáno dvě a půl hoďky. Super.
„Co děláš tady, proč nejsi se Sofianem?" přišla zamnou Nat a podala mi kafe.
„Měla jsem v noci hlad a pak jsem usla tady, mám naspaný dvě hodiny. Já myslím že dobrý, ne?" usrkla jsem z hrnečku a sledovala udivený pohled Nat.
„Jak se ti to povedlo, to jsi šla spát ve čtyři?" zeptala se a já kývla na náznak souhlasu.
***
Zrovna jsme se dívali se Sofim na film, když bouchly dveře a do obýváku se jako divoká voda přiřítil Petr.
„Nazdar rodinko, jsem doma!" zařval a sedl si k nám na sedačku.
„Čau, co tak vesele?" zeptala jsem se a Sofi ho taky pozdravil, ikdyž ne moc s radostí.
„Pustili mě ze špitálu, to se musí oslavit ne?" zvedl nad hlavu víno, které pravděpodobně koupil cestou z nemocnice.
„Ty nejsi normální brácho, tebe teď pustili z nemocnice, ve který si byl kvůli chlastu, přijdeš domů a hned chceš zase pít?" vyjel na něj Sof. Poslední dobou my přijde že mezi sebou mají nějakej konflikt, nechápu co se zas děje.
„Bety ty si dáš semnou aspoň skleničku ne?" zeptal se mě když bral skleničky ze skříňky.
„Jo, trocha mi neuškodí." řekla jsem a Petr mi nalil.
**
752 slov
ČTEŠ
Predator || Stein27, Sofian Medjmedj
Hayran Kurgu„Nechoď pryč.." řekla jsem zlomeným hlasem a on si znova sedl. „Proč?" odpověděl mi otráveně a znovu se mi zahleděl do očí. „Tohle je asi jediná chvíle kdy se na to můžu vklidu zeptat takže, proč mě tak strašně nesnášíš?" zeptala jsem se opatrně, on...
