Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 38

„Betyno!" zařvala na mě Nat a já se začala pomalu probouzet. Koukla jsem se vedle sebe, kde spokojeně spal Petr a já se musela usmát.
„Můžeš mi vysvětlit, co tady kurva děláš?" pokračovala v křičení Nat.
„Neřvi, vzbudíš ho." zašeptala jsem výhružně a vylezla z postele. Přesunuly jsme se do kuchyně a já věděla, že začne výslech.
„Chci vysvětlení. Hned." opřela se o stůl, zatímco já seděla na židli naproti ní.
„Nemohla jsem usnout, tak jsem šla za ním, nic víc, nic míň." řekla jsem v klidu, protože mluvím pravdu. Nat zvedla obočí, jestli to myslím vážně.
„Fakt!" trvala jsem na svém.
„Buďto ses naučila lhát, nebo vážně říkáš pravdu. Budu ti věřit, ale jestli zjistím, že mezi váma něco bylo, tak si mě nepřej!" šla do kuchyně připravit snídani.
„Musíš mi vše říct, co se dělo, kdo je ten týpek od tebe a celkově všechno." začala dělat míchaná vajíčka na pánvi. Ví, že je mám ráda.
„No tak když jsem přijela do Prahy, tak jsem byla dost zoufalá a chtěla jsem ukončit působení na týhle planetě." začala jsem, ale Nat mě přerušila.
„Cože? A co tě donutilo to neudělat?" je nedočkavá.
„Všechno ti řeknu, jen mě nech mluvit." kývla hlavou a já mohla pokračovat.
„No a kdyby nepřišel Sebastian - ten týpek s kterým jsem byla - tak už tady nejsem, asi. Začli jsme se spolu bavit a vznikl z toho vztah. Po dvou letech jsme se proti mé vůli přestěhovali sem do Brna a pak jsem ho viděla s nějakou kurvou na té párty včera a dneska si jedu k němu pro věci." Nat na mě koukala doslova s pusou dokořán. Já se na ni jen nevinně usmála a vzala si od ní jídlo, které mi donesla.
„A to z toho nejsi nějak zdrcená, že tě asi podvedl?" sedla si na protější židli a také se pustila do jídla. Musím říct, že míchaný vajíčka od Nat, jsou ty nejlepší.
„Byla jsem, ale uvědomila jsem si, že nemá cenu se zaobírat někým takovým." vzhled není jediné co se na mě změnilo. Moje povaha a celkový pohled na život se taky dost změnil, ikdyž občas se do minulosti vrátím a jsem zase ta malá ubrečená holka.
„A co ty s Calinem? Ještě jste furt spolu jak jsem si mohla všimnout." změnila jsem téma.
„Jo je to fajn, pořád stejný jako na začátku, takže jsem fakt spokojená. Občas se pohádáme, ale hned jsme zase ok." podívala se do talíře, ale moji pozornost si teď vyžádal Petr, který právě vyšel z pokoje. Na denním světle jsem si mohla mnohem líp prohlédnout jeho nová tetování. Pamatuju si, že mi o pegasovi říkal, ale nevěděla jsem, že si to nechá vážně udělat. Bylo to nádherný.
„Čau, o kom drbete?" dneska se pán dobře vyspal.
„O tobě. A co že seš najednou tak milej? Celý dny seš furt kyselej jak citrón." prskla na něj Nat.
„Tak promiň že mám dobrou náladu. Jo a Bet, pojedeš s náma na chatu? Zítra odpoledne je odjezd." zkontroloval čas na mobilu a podíval se na mě.
„S radostí." usmála jsem se. Vzpomněla jsem si, že musím k Sebastianovi pro věci. Zvedla jsem se, vzala klíčky od auta a jela jsem. Mám štěstí, že jsem ještě neměla vybaleno, takže mi bude stačit vzít ty dva kufry a pakuju se pryč.

Dojela jsem před byt a chvíli jsem to potřebovala rozdýchat. Odemkla jsem vchodové dveře, nikde nikdo. To znamená, že buďto ještě spí, nebo někde je. Vešla jsem do ložnice, kde jsem uviděla Sebu jak spí. Vzala jsem své dva kufry a snažila se odstranit klíč z klíčenky, jenže s mýma nehtama mi to moc nešlo.
„Bety neopouštěj mě prosím." slyšela jsem za sebou jeho hlas. Celá jsem ztuhla, protože jsem se bála, že mě nenechá jít.
„Mě nepřemluvíš." odsekla jsem mu a konečně se mi podařilo vymanit ten klíč.
„Bety prosím, já tě miluju!" začal mě chytat za ruce a přitahovat mě k němu.
„Já tě ale nemiluju!" okřikla jsem ho a on se snažil mě ještě víc přitisknout k sobě.
„Nech toho kurva!" křičela jsem, ale moc to nepomáhalo.
„Když tě nemůžu mít já, tak nikdo." přecedil mezi zuby a já nevěděla co dělat. Byla jsem jako v pasti. Vím, že by tohle normálně neudělal, jen byl až moc napitej. Nějak se mi podařilo dostat se z jeho sevření. Zamkla jsem se v koupelně a hned volala Petrovi.
„Přijeď prosím co nejrychleji." vyklopila jsem ze sebe tak rychle, až se divím, že mi rozuměl.
„Jedu." řekl a hovor položil. Když jsem slyšela zvonek, věděla jsem, že jsem zachráněna.

**

758 slov