Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 36

Bety's view
Nechtěla jsem ho tu, ale zároveň jsem ho potřebovala.
„Nech si to vysvět-"
„Já to ale nechci vědět Petře! Nechal jsi mě tady úplně samotnou, chtěla jsem se zabít! Kdyby mě Sebastian nepřemluvil, už tady dávno nejsem, chápeš to?" začala jsem na něj křičet.
„Bet já vím a ani nevíš jak moc toho lituju ale-"
„Ne! Žádné ale nechci slyšet! Trpěla jsem a ty jsi mě v tom nechal! Kdyby jsi mi aspoň psal nebo něco, cokoliv! Ale ty prostě nic!" Takhle naštvaná a zároveň smutná jsem dlouho nebyla. Zlomil mě a já to jen tak nenechám.
„Chci ti to vysvětlit Elizabeth!" poprvé na mě zvýšil hlas.
„Ale já to nechci vědět Petře. Nechci slyšet žádné tvoje výml-"
„Mohli jsme být oba mrtví!" zařval a já si začala uvědomovat vážnost situace. Koukala jsem na něj s pootevřenou pusou a nezmohla se ani na jedno jediný slovo.
„Jak to myslíš?" šeptla jsem po chvíli a sledovala jsem jak si s ustaraným výrazem prohrábl vlasy.
„Spolužák ze základky, on- on zabil asi šest lidí a nikdo na to nepřišel. Jen já, já jsem to věděl. Nevím ani jak, ale věděl jsem to." odmlčel se a podíval se mi do očí.
„Mohli jsme tak skončit taky Bet. Proto jsem tě musel nechat jít." měl slzy v očích.
„Jakto?" sjel zády po dveřích na zem. Hned jsem si sedla naproti němu.
„Už od základky mě šikanoval, nesnášel, když jsem byl šťastnej. Vždycky mi všechno rozbíjel, jen aby mě donutil být smutnej. Dařilo se mu to. Až když jsme vypadli ze základky se to zlepšilo. Jenže pak mi začaly deprese, který mám do teď. Všechno bylo vlastně docela fajn, dokud se k němu nedostalo, že mám tebe. Začal mi psát, že tě zabije, pokud se s tebou nerozejdu. Blokl jsem ho, ale on si vzal jinou SIMku. Začal mi psát, že oba půjdem do hrobu, pokud tě nenechám a furt dokola takovýhle sračky. Po tom, co si mě našel a zmlátil mě, jsem si řekl, že tě musím ochránit." z očí mu po tváři steklo pár slz. Obejmula jsem ho, aby jsme se oba mohli vybrečet.
„Hrozně mě to mrzí Bet, ale už sedí za mřížema." mluvil mi do ramene.
„Mě to taky mrzí Péťo, ale proč jsi mi to neřekl hned?" odtáhla jsem se a pomohla mu, se zvednout.
„Věděl jsem, že když ti to řeknu, tak nebudeš chtít odejít. A to jsem si nemohl dovolit riskovat." chytil mě za tvář. Těkal pohledem mezi mými rty a oči. Chtěla jsem to. Chtěla jsem ho políbit, ale vím, že nemůžu. Byli jsme tak blízko, že se nám dotýkaly nosy.
„Petře mám přítele.." řekla jsem opatrně a on se odtáhl.
„Promiň." řekl bez emocí a odešel. On prostě odešel. Vyběhla jsem z koupelny a na schodech zahlédla Nat. Snažila jsem se k ní co nejrychleji dostat, ale i tak jsem ji doběhla až v druhém patře.
„Mluvila jsem s Petrem." vypadlo mi to z pusy a mně se naskytl pohled na její udivený obličej.
„Cos mu říkala?" byla dost zaražená.
„Všechno mi vysvětlil, proč mě musel nechat jít." pořád jsem trochu rozdýchávala ten hon za Nat.
„Dobře a kde je teď?" Ona mě nechápe. Nechápe, jak moc je pro mě tohle důležitý.
„To by mě taky zajímalo, někam odešel, ale nevím kam." začala jsem se rozhlížet kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Seběhla jsem schody zpátky do prvního patra a vydala se do kuchyně.
„Tady jsi, s Nat jsme tě hledaly." sedla jsem si na linku.
„Proč radši nejdeš hledat toho svýho frajírka?" probodával mě pohledem, vypadal dost nasraně.
„Cože? Seba je doma, nemusím ho hledat." odpověděla jsem zaraženě.
„Jo a proč jsem ho tu před chvílí viděl procházet?" pozvedl obočí a já zamrzla. To znamená že tu je?
„Bety? Co tu děláš? Myslel jsem, že budeš někde s Nat." z ničeho nic se v kuchyni objevil Sebastian.
„Nakonec jsme šly sem, nevěděla jsem o tom. Co tady děláš ty?" vrátila jsem mu otázku.
„Pozval mě kámoš." řekl a věnoval Petrovi nehezký pohled.
„Jsi tu s ním? A kde máš vůbec tu Natálii?" mluvil na mě a skenoval při tom očima Petra, který vypadal, že by se nejradši vytratil.
„Nat je někde tady, s Petrem jsem se potkala náhodou." zalžu, moc dobře jsem věděla, že tu bude.
„To máte teda zvláštní vztah." rýpl si do mě Petr, když Seba odešel. Seskočila jsem z linky a vydala se za ním. Když jsem ho doběhla, viděla jsem, jak se kolem něj motá nějaká holka a on si to nechává líbit.
„Zítra si přijedu pro věci. Tohle je konec." řekla jsem se slzami v očích, otočila se a odešla. Něco zamnou křičel, ale já už ho nevnímala. Cestou ven jsem vzala Petra a šla k nim na byt.

**

770 slov