Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 39

Tahle chata je úplně nejlepší místo na odreagování. Seděla jsem na molu u rybníka s vínem v ruce a užívala si ten nádherný západ slunce. Je tu nádherně.
„Už se otevírají flašky, tak pojď." řekla jsem Petrovi, aby pro mě přišel až se začne pít. Zvedla jsem se a šla za ostatníma do chaty.
„Tady se začíná nějak brzo ne? vždyť je teprve půl desátý." zavtipkovala jsem a posadila se vedle Willyho.

Už za hodinu jsme byli všichni úplně na šrot a Marka napadlo, že budeme tančit just dance. No můžete si to představit v našem stavu. Zrovna na něco tančil Willy a Calin, když mi z ničeho nic Petr položil ruku na stehno. Zarazila jsem se a vnímala jen ten dotek. Hypnotizovala jsem jeho ruku, dokud ji nedal pryč.
„Promiň." naklonil se ke mě a dělal jakože nic.

***

Nemůžu spát. Motá se mi celej svět a potřebuju na záchod. Zvedla jsem se a za pomoci stěny, které jsem se držela, jsem došla do koupelny a vykonala svoji potřebu. Cestou zpátky jsem si promítala v hlavě, jak mi Petr dal ruku na stehno. Byla jsem z toho úplně mimo, myslela jsem, že zůstáváme jen kamarádi. A ještě k tomu to, jak mi svůdně zašeptal do ucha omluvu. Z přemýšlení mě vynořilo otevření dveří z jeho pokoje.
„Co tu vyvádíš?" měl taky vypito víc než dost. Koukala jsem na něj jako na zjevení, až ho to donutilo přijít ke mě blíž. Chytl mě za tvář a jemně políbil. Tyhle jeho plné rty mám ze všech nejraději a žádné se jim nevyrovnaji. Polibek jsem mu okamžitě vrátila. Tohle je konec, byla jsem v naprostém transu. Z nevinného polibku se však stalo dravé líbání plné chtíče. Hned jsme se přesunuli do jeho pokoje. Zabouchl za námi dveře a přimáčkl mě na ně.
„Tohle nemůžeme." vydechla jsem, když své rty přesunul na můj krk.
„Nemůžeme, ale musíme." zadíval se mi do očí a vysadil si mě na sebe. Posadil mě na skříňku a sundal mě i sobě triko a tepláky. Přes krk a klíční kost se s polibky dostal k mým prsům. Nevím kdy to stihl, ale začal mi přes tanga dráždit moje místečko a při tom mě jemně kousal do prsou. Zkousávala jsem si spodní ret, abych zadržela vzdychy. Trochu to pomáhalo. Když ho tohle přestalo bavit, přesunul se pomocí polibku k okraji mých kalhotek, který skousl mezi zuby. Sice se mi celou dobu díval do očí, ale moc to protahuje. Chci ho v sobě. V tu chvíli nám oboum sundal poslední kus oblečení. Pomalu do mě zajel a s tím přišly i tvrdé přírazy. Tím že mě líbal, se snažil utlumit naše vzdychy, ikdyž i přes to nějaké unikly. Zrychloval tempo, už se ani nesnažil mě udržet potichu. Nebyl vůbec tak 'jemný' jako před lety, to potvrdila i facka, která mi od něj přiletěla. Následně mě chytl pod krkem tak silně, že jsem měla problém se nadechnout.
„Řekni mé jméno." řekl rázně a díval se mi při tom do očí.
„Petře.." šeptla jsem, ale jemu to nestačilo, protože mi od něj znovu přilétla facka, zpevnil svůj stisk na mém krku a doslova mi drtil bok.
„Řekni mé jméno!" přecedil mezi zuby. Viděla jsem, jak to v jeho očích přímo hoří.
„Petře!" vzdychla jsem, stisk mírně povolil a políbil mě. Moc dobře věděl, že se oba blížíme k vrcholu, a proto ještě zrychlil. Myslela jsem, že tohle je moje smrt, ale svým způsobem se mi to líbilo. Všechno tohle ukončil poslední příraz a jeho kousnutí do mého krku. Zůstal opřený hlavou o moje rameno a dýchal, stejně jako já, jako po uběhnutí maratonu. Přenesl mě do postele a podal mi oblečení. Oba jsme se oblékli a pořád, mlčky a v objetí, rozdýchávali to, co se mezi náma právě stalo.
„Nemáme být náhodou kámoši?" prolomila jsem ticho.
„To se trochu nepovedlo, můžem to začít brát až od teď. A promiň za tu facku, nechtěl jsem, ale když mrdám, tak se neznám." zasmál se a začal mě hladit ve vlasech.
„To jsem si všimla, svým způsobem se mi to ale líbilo." zkousla jsem si spodní ret a zvedla hlavu, abych na něj viděla.
„Fakt jo?" svůdně se usmál a já ho bouchla do ramene. Začal dělat jak ho to strašně bolí, musela jsem se zasmát.
„Blbečku." položila jsem si hlavu zpátky na jeho hruď.
„Slyšel jsem dobře? Blbečku? Princezna si říká o druhý kolo." dostal mě pod sebe a políbil mě. Miluju jeho rty. Miluju ho celýho a nemůžu s tím nic udělat.
„Moc dobře víš, že na to ani jeden nemáme sílu." vyplázla jsem na něj jazyk. Občas mi přijde, že jsme spolu jako malé děti.
„To máš možná pravdu, a možná taky ne." svalil se zpátky vedle mě a vtáhl mě do objetí.
„Tak v tom případě teda dobrou noc." šeptla jsem.
„Dobrou noc princezno." věnoval mi pusu do vlasů.

**

807 slov