„Elizabeth Kolářová. Můžeš mi vysvětlit, co jsi u něj zase dělala?" ukázala na Petra, který seděl vedle mě. Nat mi občas přijde trochu psycho, třeba teď všechny poslala na procházku, aby mohla provést výslech mě a Petra.
„Spala." mykla jsem rameny a pořád na ni vyděšeně koukala.
„Co jste dělali?" křikla na Petra, který sebou leknutím cukl, ještě pořád tak napůl spal.
„Zase zamnou přišla, že nemůže usnout, to jsem jí jako měl poslat dopíči?" zvednul se ze židle, vypadal dost nasraně, a že ho to nebaví. Mě to popravdě taky nebavilo.
„Dobře, dobře, už vám věřím jo? V klidu!" dala ruce do obranného gesta a vycouvala z kuchyně. Nechápavě jsem se podívala na Petra a ten se smál.
„Když jsi tu nebyla, stal se ze mě zkurvenej cholerik, když jsem se nasral, rozbíjel jsem co šlo." zůstal civět na dveře, kde Nat zmizela.
„Udělám něco k snídani." oznámila jsem mu a začala vytahovat nějaký věci, z kterých by šlo udělat něco k jídlu.
***
„Kdo bude poslední ve vodě, kupuje na příští týden všechen chlast!" oznámil Willy a skočil do rybníka vedle chaty. Hned za ním se už máčel i Marek.
„Já se ale koupat nechci." stála jsem na konci molu a čekala na Nat.
„Budeš muset." ten hlas za sebou jsem moc dobře poznala.
„Petře ne!" pohrozila jsem mu prstem, ale jemu to bylo očividně jedno. Rozběhl se po molu a skočil i semnou do vody.
„Hajzl." řekla jsem si spíš pro sebe, ale on to slyšel.
„Cože?" cákl mi vodu přímo do obličeje. Já jsem se samozřejmě nenechala a hned jsem mu to vrátila, přičemž jsem omylem trefila i Marka. Tím započala vodní bitka.
„Proč jste nepočkali na nás vy zrádci?" skočil do vody Calin s Nat v patách. Všichni jsme po sobě začali pokukovat, ale ti dva vůbec nevěděli o co jde.
„Natála kupuje chlast na příští týden!" vyprskl Willy jako první. Nat se to nelíbilo, ale nějakým způsobem to prostě musela přijmout.
Kluci šli hrát kohoutí zápasy a já s Nat jsme odešly na deku, kde jsme si lehly.
„Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jste s Petrem v pohodě." započala konverzaci Nat.
„Fakt? Nevypadá to tak." zasmála jsem se a stejně jako ona, jsem zavřela oči a nechala na své tělo pálit sluníčko.
„Nechci aby jste spolu byli, nechci aby ti zase takhle ublížil." docela zvážněla, asi se o mě opravdu bojí.
„Lásce neporučíš.." šeptla jsem a doufala, že mě neslyšela.
„Naznačuješ tím něco snad?" zvedla se na lokty a pohled směřovala ke mně.
„Ne, neboj se." zalhala jsem. Bylo už dost dlouho podezřelé ticho, až jsem z toho začala usínat. Možná bych i usnula, kdyby mi někdo nepoložil úplně ledovou ruku na břicho. Zapištela jsem a vyskočila na nohy. Petr, to jsem si mohla myslet.
„Seš normální? Málem jsem z tebe měla infarkt!" chytla jsem se za srdce, které bilo jako o závod.
„Promiň, můžu tě jako omluvu obejmout?" začal se ke mě přibližovat s rukama napřaženýma do objetí.
„Opovaž se, jestli to uděláš, už s tebou nikdy nepromluvím!" řekla jsem první co mě napadlo, jemu to ale bylo jedno, protože se furt přiblble usmíval. Pořád jsem od něj šla dál, když už byl skoro u mě, rozběhla jsem se směrem do menšího lesíka a on hned zamnou.
„Bet!" zastavila jsem a otočila se. Petr nikde nebyl a já ztuhla. Bála jsem se, že tu s Petrem nejsme sami. To se mi ale vyvrátilo, když se na mě zezadu přilepilo jeho studené tělo. Znovu jsem zapištela, protože jsem se lekla a zároveň toho chladu na mou rozehřátou kůži bylo moc.
„Ty! Ty jsi takovej debil Petře!" začala jsem křičet a snažila se vymanit z jeho ledového objetí. Když mě konečně pustil, vydala jsem se rychlým krokem zpátky k rybníku.
„Máš fakt sexy prdel." zašeptal mi do ucha, když mě konečně doběhl. Zastavila jsem se a chvíli jsem tam jen tak stála s Petrem po boku. Byla jsem naštvaná. Na sebe, protože nedokážu přestat milovat Petra, na kterého jsem byla taky naštvaná, protože se nechová tak, abych ho milovat přestala. Pomalu mi dochází, že spolu nemůžeme být jen kamarádi. Znovu jsem se rozešla, ale on mě chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. Má tak nádherný oči. Než jsem stihla cokoliv říct, políbil mě a já polibek prohloubila.
„Kam až jste běželi?" zeptal se Willy, který právě vylézal z vody.
„Daleko." zasmála jsem se a vrátila se na deku za Nat.
**
735 slov
ČTEŠ
Predator || Stein27, Sofian Medjmedj
Fanfiction„Nechoď pryč.." řekla jsem zlomeným hlasem a on si znova sedl. „Proč?" odpověděl mi otráveně a znovu se mi zahleděl do očí. „Tohle je asi jediná chvíle kdy se na to můžu vklidu zeptat takže, proč mě tak strašně nesnášíš?" zeptala jsem se opatrně, on...
