Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 25

Bety's view
Čekali jsme v backstage na lidi, kteří si koupili VIP. Byly to převážně holky, takže jsem většinu času žárlila. Petr měl pravdu když říkal, že tu budou všichni.
„Co žárlíš když spolu nejste?" přišel ke mně Martin, jeden z Petrových kamarádů.
„Je to složitý, neřeš." nesnáším když to musím vysvětlovat. Když už všichni odešli, začali jsme všichni postupně chodit na stage za DJ pult k Dominikovi. Byli tam úplně všichni z Rychlých kluků a jejich holky. Měl tam i dva kámoše z Telnice a pak tam byl Martin. V backu jsem se potkala ještě se Pepou a Nikem. Celý koncert jsem si moc užívala, bylo to fakt krásný. Přišla písnička 'Růže' a všichni z prvních řad začali Petrovi podávat stejnojmenné květiny. Když měl posbírané snad všechny, otočil se směrem ke mně a jednu z růží mi podal. Celý sál začal pištět ještě víc, než do teď. Bylo to nádherný, jak jsou všichni tak podporující.

„Tak a jdem se ožrat!" zavelel Petr a už vytahoval piva, vína a dvě vodky. Hádám, že se pojede až do rána.
„Děkuju za růži." usmála jsem se na Petra s vínem v ruce.
„Není za co princezno." políbil mě na čelo a odešel pro flašku vodky.
„Hele lidi nechci vám kazit náladu, ale musíme to tu opustit, takže budeme pokračovat na hotelu." přišel David a já s Petrem a flaškou jsme se vydali na cestu.
„Jak se ti to líbilo?" napil se a průhlednou tekutinu v láhvi mi podal.
„Hezký, máš super fanbase a byla tam skvělá energie." musela jsem se zašklebit, když jsem se napila.
„Bylo mi fajn když jsi tam byla.." chytl mě kolem ramen a vzal si ode mě flašku. Jak já to noční Brno miluju, jsou tu sice divný existence, ale takhle mimo ty nejvíc frekventovaný místa je to dobrý.

„Kde jste tak dlouho?" zeptal se Martin když jsme vcházeli do hotelu.
„V parku." odvětil mu Petr. Všichni jsme se nacpali do jednoho pokoje a popíjeli jsme. Seděla jsem na sedačce ve společnosti Willyho a Petra. Willda do mě furt něco hustil, až jsem ho musela přestat poslouchat.
„Jdu na záchod." naklonil se ke mně Petr a v zápětí odešel. Toho využil Martin a přisednul si na místo, které se právě uvolnilo.
„Proč zrovna on?" trochu mě jeho otázkou zaskočil.
„Rozumíme si." nechtěla jsem se s ním bavit, a proto jsem se na něj ani nepodívala.
„Ale nejste spolu." nesnáším tu větu, tak jsem jen mykla rameny. Dal mi ruku kolem ramen, asi aby mi dal najevo, že se semnou chce bavit. To už ale přišel Petr. Vzal Martina za límec trika a zvedl ho ze sedačky.
„Budeš mi balit holku?" zvýšil na něj hlas a všichni přestali mluvit. Mezi jejich obličeji muselo být jen pár centimetrů. Martin zvedl ruce v obranném gestu a odstoupil od Petra. Ten na mě kývl na náznak, že odcházíme. Rozloučila jsem se s Willym, načež jsem se zvedla a šla za Péťou.
„Já jsem tvoje holka jo?" zeptala jsem se když zavřel vchodové dveře. Nic mi na to neřekl, jen kolem mě prošel a sedl si na postel.
„Co je ti?" položila jsem tedy jinou otázku když jsem viděla, že na tu první mi nehodlá odpovědět.
„Petře můžeš mi říct co se kurva děje?" mluvila jsem důrazněji aby pochopil, že semnou prostě mluvit musí.
„Co se kurva děje? To bys měla vědět ty." postavil se. Zlost mu přímo křičela z očí.
„Nechápu o čem tady mluvíš." založila jsem si ruce na prsou.
„Asi o tom jak na tebe hrabal a tobě to bylo ukradený?" rozhazoval rukama.
„Petře nevím proč to tak hrotíš, tak mi dal ruku kolem ramen a co jako?" teď už na sebe křičíme.
„Kurva to, že furt říkáš, jak na mě budeš čekat klidně i roky, a teď na sebe necháš hrabat jinýho borce!" chtělo se mi brečet, dívala jsem se mu upřeně do očí a všimla jsem si, že má taky na krajíčku.
„Víš kolikrát mě vzal Willy kolem ramen a ty jsi to neřešil? Nechápu o co ti jde!" už jsem neudržela slzy.
„Jde mi o to, že tě kurva miluju a nechci tě už nikdy v životě ztratit!" zírala jsem na něho jako na nějaké zjevení, zatímco nám oboum stékaly slzy po tvářích.
„Já sem fakt kokot kurva.." začal se procházet po místnosti s rukama frustrovaně ve vlasech.
„Nejsi." zašeptala jsem do ticha a Petr se na mě otočil. Pomalu se ke mě rozešel. Chtěl si upravit vlasy, ale jakmile viděl, že jsem ucukla když zvedl ruku, nechápavě se na mě podíval.
„Promiň." šeptal tak potichu, že jsem skoro měla problém ho slyšet. Vmáčkl mě do tak silného objetí, že jsem se zas a znovu cítila v bezpečí. Cítila jsem, jak mi do vlasů stékají jeho slzy a ještě víc mě to rozbrečelo.

**

793 slov