Petr už skoro dvě hodiny spí u mě v náručí. Tyhle stavy ho vždycky neskutečně vysílí a hrozně dlouho potom spí, což chápu, protože to mám úplně stejně. Celé ty dvě hodiny jsem ho škrabala ve vlasech.
„Kolik je hodin?" zvedl hlavu a rozkoukával se.
„Dobré ráno šípková Růženko, je šest večer." lehce jsem se pousmála.
„Už je ti líp?" zeptala jsem se a ztrácela se v jeho ledově modrých očích.
„Jo je to lepší, ale pořád žádná sláva." sedl si.
„Jsem rád, že tě mám.." natočil ke mně hlavu a usmál se.
„Já jsem taky ráda, že tě mám." opětovala jsem mu úsměv.
***
Nacpali jsme všechny věci do auta a konečně vyrazili směrem domů. Byla jsem dost unavená, takže jsem vlastně celou cestu prospala. Vešla jsem do bytu a padla s mobilem v ruce do postele. Čeká mě týden, kdy se s Petrem nebudu vídat tak moc, jak jsem zvyklá, protože bude hodně ve studiu kvůli koncertům. Aspoň budu mít čas na Nat a taky potřebuju dodělat věci do práce, protože jsem na to poslední dobou docela kašlala. Sedla jsem si s notebookem ke stolu a začala pročítat maily. Bylo toho dost, ale mám na to téměř celý týden, takže to nějak zvládnu. Ze šuplíku jsem vytáhla dokumenty a začala jsem.
Slyšela jsem jak cvakly klíče v zámku. Nevěděla jsem kdo to je, protože jsem nikomu klíče od bytu nedávala. Vylezla jsem z pracovny a hypnotizovala dveře.
„Přišel jsem ti vrátit klíče kočko." byl to Petr, kdo se rozhodl mě navštívit v tuhle večerní hodinu.
„Už jsem se bála kdo se mi sem dobývá.." dlouze jsem vydechla a obejmula ho.
„Vzal jsem jídlo, je mi jasný že jsi nic nevečeřela, když pracuješ." zná mě až moc dobře, protože mi dovezl mekáč. Rozzářila jsem se a vytrhla mu tašku z ruky.
„Hej! To jako máš větší radost z jídla, nez ze mě?" hrál uraženýho, ale já nevnímala a věnovala se dál tomu jídlu. Bylo to ještě teplý, takže jsem to nemusela ohřívat. Sedli jsme si společně ke stolu a spokojeně jedli pozdní večeři.
„Jak ti je?" zeptala jsem se když zapínal Netflix.
„Docela dobrý, nevím co mi včera bylo." posadili jsme se a dal mi ruku kolem ramen.
„Už máš hotový ty věci do práce?" odlepil oči od televize.
„Ještě ne, rozvrhla jsem si to na celý týden." zakoukala jsem se na televizi a Petr vybral nějakej dokument.
Petr's view
„Nevíš co to dělají?" promluvil jsem na Bet, ale ta mi neodpověděla.
„Bety?" naklonil jsem se tak, abych na ni líp viděl. Usnula. Při pohledu na ni se mi na tváři vykouzlil nenucený úsměv. Vypnul jsem televizi a vzal ji do postele. Ještě předtím, než jsem šel za ní, jsem zavřel dveře.
„Děkuju" zašeptala. Zase jsem ji vzbudil.
„Za co?" zeptal jsem se, protože jsem vážně nevěděl. Položila na mě hlavu, když jsem si k ní lehl.
„Za všechno. Za to, že tu pro mě jsi vždycky, když tě potřebuju, že mě dokážeš vyslechnout a nesoudíš za moje problémy, ikdyž to jsou často fakt blbosti, pokaždý se snažíš mi pomoct. A hlavně děkuju za to, že jsi mi tehdy v té koupelně řekl co se děje. Vím, že máš ještě spoustu věcí, o kterých nevím, ale já toho mám taky dost, takže jsme si vlastně vyrovnaní. Asi.." divila by se kdyby zjistila to, co se semnou táhne už roky. Bojím se, že ji kvůli tomu jednoho dne ztratím.
„To já děkuju. Vytáhla jsi mě z těch největších sraček, je mi s tebou nádherně princezno. A děkuju ti za to, že jsi to ze mě v té koupelně vytáhla, jinak by mi bylo furt tak hrozně a možná i hůř." dal jsem jí pusu do vlasů a cítil jsem, jak se usmála.
„Jsem teď v takovým stádiu, že přemýšlím i nad vztahem, ale nechci nic uspěchat, snad mě chápeš. Nejsem si jistej, jestli by to byl nejlepší nápad.." zadíval jsem se jí do očí, když ze mě zvedla hlavu a sledovala pečlivě každý můj pohyb.
„Samozřejmě, že tě chápu. Kdybych tě nechápala, tak na tebe nečekám. Věř mi, klidně budu čekat týdny, měsíce, nebo i roky, pokud to budeš potřebovat." objala mě ještě pevněji.
„Miluju tě" zašeptal jsem spíš jen tak do vzduchu. Už nemůžu mluvit, mám oči plné slz.
„Miluju tě" taky zašeptala. Z jejího hlasu šlo poznat, že je dost unavená.
„Chce se ti spát, že?" promluvil jsem po chvíli ticha. Nedivil bych se, kdyby za tu chvíli stihla usnout.
„Trošku" šeptla a otočila se ke mně zády. Obmotal jsem jí ruku kolem pasu.
„Dobrou princezno" políbil jsem ji do vlasů.
„Dobrou noc" přitáhla si moji ruku k sobě, aby mi na ni mohla dát pusu. Pousmál jsem se a do minuty jsme oba vytuhli.
**
785 slov
ČTEŠ
Predator || Stein27, Sofian Medjmedj
Fiksyen Peminat„Nechoď pryč.." řekla jsem zlomeným hlasem a on si znova sedl. „Proč?" odpověděl mi otráveně a znovu se mi zahleděl do očí. „Tohle je asi jediná chvíle kdy se na to můžu vklidu zeptat takže, proč mě tak strašně nesnášíš?" zeptala jsem se opatrně, on...
