Bety's view
Popravdě se mi nikam nechtělo. Neměla jsem náladu na klub, ani na ty zdrogované a ožralé lidi v něm. Jediný co se mi po víkendu chtělo, bylo spaní. Ale když už mě Nat donutila si po tak dlouhé době společně vyjít, aspoň jsem dělala, že se mi chce. Zastavily jsme před nějakou restaurací a dveře od auta otevřel pro mě neznámý člověk. Podívala jsem se zmateně na Nat a ta na mě s obrovským úsměvem kývla, že mám jít. Vystoupila jsem teda z auta a následovala muže v saku do vnitřku podniku. Prošli jsme snad celou restauraci a zastavili jsme před nějakými dveřmi. Muž dveře otevřel a mně začalo být do pláče. Stál tam Petr se slunečnicemi v ruce. Vešla jsem za ním a obejmula ho.
„Co tě to napadlo..?" řekla jsem se slzami v očích.
„Zítra máš narozeniny a já tě chtěl překvapit, když zítra už nebude tolik času." znovu jsem mu padla do objetí.
„Muselo to být drahý." sedli jsme ke stolu a pročítali jídelní lístek. Objednala jsem si lososa na grilu se zeleninou na páře, Petr si vybral vepřový steak s bramborami.
„Co si dáš k pití?" bylo zvláštní ho vidět takhle upravenýho, kromě saka měl dokonce i nagelovaný vlasy.
„Třeba víno, bílé. Co si dáš ty?" odpověděla jsem mu a on objednal.
„Já řídím, takže jen nealko." usmála jsem se při představě, že já budu pít a on ne.***
„Málem bych zapomněl, ještě pro tebe něco mám." vzpomněl si najednou když už jsme stáli před restaurací a doplňovali nikotin. Začal si prohledávat kapsy, dokud nenašel co potřeboval. Byla to malá, černá, sametová krabička. Podívala jsem se z krabičky na Petra a zase zpátky. Když záhadnou krabičku otevřel, viděla jsem v ní stříbrný prstýnek s kamínky.
„Petře proč za mě takhle utrácíš?" objala jsem ho.
„Protože chci, Bet." skvělá odpověď. Odtáhla jsem se a on mi prstýnek nasadil.
„Je nádhernej, miluju tě." znovu jsem se ocitla v jeho objetí.
„Miluju tě. Je to bílý zlato kdyby se někdo ptal." poškrábal se na zátylku zatímco sledoval jak si nový šperk prohlížím.
„Ty prostě vždy musíš vzít to nejdražší co vidíš, že?" políbila jsem ho a ruku v ruce jsme šli směrem k autu.***
Vzbudila jsem se a dvě věci byly jinak. Neměla jsem vedle sebe Petra a na nočním stolku byly palačinky. Co se to děje? Vstala jsem a šla se podívat do kuchyně. Seděl tam Petr s mobilem v ruce a podpíral si hlavu.
„Dobré ráno, tys nepodpálil linku jo?" rýpla jsem si do něj a i s palačinkama jsem si přisedla.
„Dobré ránko.." řekl unaveně a dal mi pusu do vlasů.
„Jestli nechceš bejt v prdeli tak ani dneska nezapínej mobil." podíval se na zařízení v mé ruce.
„Proč, co se stalo?" snažila jsem se mu číst v očích stejně jako on mě, ale vůbec mi to nešlo.
„Včera nás někdo viděl, vyfotil a poslal to do bulváru." vyhledal stránku na které článek byl.
„Už jen ten titulek říká, že je to sračka." ukázal prstem na nadpis, který zněl hrůzostrašně.Bývalá, nadějná žokejka Elizabeth Kolářová, která musela ukončit krátkou, ale úspěšnou kariéru kvůli těžkému zranění nohy, nyní randí s českým rapperem Petrem Adámkem (Stein27). Byli spolu viděni v restauraci Amsterdam v Brně. Údajně jejich vztah má trvat už delší dobu, to se jim ale podařilo udržet v tajnosti.
Dál jsem to nečetla. Nemohla jsem. Je neskutečný jak někdo může něco takovýho udělat a pak mi to došlo.
„Petře co když to uvidí někdo z mé rodiny, budou vědět kde se pohybuju a najdou mě?" začala jsem chodit po obýváku s rukama ve vlasech. V hlavě mi probíhaly nejrůznější scénáře co by se mohlo stát, nejhorší byl asi ten, že by si mě odvezli k nim na vysočinu.
„Zlato hlavně klid, dokud tu budu já tak se nemůže nic stát, ano?" neví vůbec co by se mohlo stát.
„Budu ti věřit." zase jsem padla do jeho objetí. Je to pro mě jako osvobození, nebo tak něco, ale hlavně se cítím v bezpečí.***
„Tak ahoj, uvidíme se ve čtvrtek." políbil mě a já se vydala na cestu do Prahy. Docela se i těším, ale být zase tak dlouho bez Petra mi trhá srdce. Bohužel práce je práce a pokud chci peníze, musím být tam, kde mě potřebují.
**
711 slov

ČTEŠ
Predator || Stein27, Sofian Medjmedj
Fanfic„Nechoď pryč.." řekla jsem zlomeným hlasem a on si znova sedl. „Proč?" odpověděl mi otráveně a znovu se mi zahleděl do očí. „Tohle je asi jediná chvíle kdy se na to můžu vklidu zeptat takže, proč mě tak strašně nesnášíš?" zeptala jsem se opatrně, on...