Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 15

Začala jsem střídat pohled z jeho rtů na oči a zase zpátky. Přitáhl si mě ještě kousek blíž k sobě a pomalu mě začal líbat. Spojila jsem si ruce za jeho krkem a spolupracovala jsem. Bylo to úplně jiný než poprvé, bylo to mnohem víc procítěný a ty city, co se ke mně od něj dostávaly, byly neskutečný. Nedokážu říct jestli mu to všechno dokážu vrátit, protože vím, že si to zaslouží. Pomohl mi na něj vyskočit, aby mě mohl odnést do ložnice. Sedl si semnou na postel, opřel se o její čelo a pokračoval v pomalém líbání.
„Nechci s tebou spát. Nebo jako chci, ale ne teď, nechci aby sis myslela, že využívám jen tvé tělo.." omluvně se na mě podíval. Tohle mi vůbec nevadilo, jen tak si lehnout a mazlit se, spíš mi to už chybělo.
„Chci se mazlit." navázala jsem na to, co řekl Petr a oba jsme se usmáli. Ještě jsem se převlíkla do Petrova trika, zhasla jsem velký světlo, rozsvítila malou lampičku na nočním stolku a vlezla jsem si za ním pod peřinu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchala tlukot jeho srdce.
„Kdybych usnula, tak dobrou noc Péťo." zavřela jsem si oči.
„Dobrou, princezno." začal mě hladit ve vlasech a já okamžitě spadla do říše snů.

***

Nasnídat jsme se nestihli, protože ani jednoho z nás nevzbudil budík a už jsme museli opustit hotel. Proto teď sedíme v mekáči na snídaňovém menu.
„Nesnaším jak mě lidi nenechají se ani v klidu najíst." probodl pohledem skupinu holek, který stály opodál a povídaly si asi o nás. Petr si dal kapuci od mikiny a pokračoval v jídle.
„Měli jsme zajet na drive, nenapadlo mě že takhle brzo by tu byl někdo kdo tě zná." začala jsem se omlouvat.
„Ty za to nemůžeš, měl jsem to říct že máš jet na drive." zvedli jsme se a mířili k východu.
„Péťo můžem se s tebou vyfotit prosím?" zastavila nás jedna z těch holek a podávala Petrovi svůj mobil.
„Jo určitě, Bety vyfotíš to prosím?" byl najednou strašně milej. Vzala jsem si od slečny mobil a vyfotila jim pár fotek. Vrátila jsem jí ho a usmála se.
„Moc děkuju, můžu tě ještě obejmout?" zeptala se Petra a ten kývl. Skočila mu kolem krku, nevím proč ale hned jsem začala žárlit. Odlepila se od něj a my mohli konečně odejít.
„Co to bylo za pohled?" zeptal se mě když jsme nasedli do auta.
„Cože?" nechápala jsem o čem mluví.
„No jak mě ta holka obejmula, tak ses tvářila jak kdybys ji chtěla zabít." začal se smát a mně došlo, že jsem malinko žárlila, ale fakt jen trochu.
„To není pravda." řekla jsem povrchně a vyjela směrem domů. Petr se jen zasmál a začal dělat něco na mobilu.

„Můžu se ti připojit na rádio a něco tam pustit?" zeptal se v půlce cesty, asi se mu nelíbily moje pěvecké výkony.
„Jo klidně." odpojila jsem si mobil od auta, aby se Petr mohl připojit. Začala hrát písnička 'Ne' a podle jména STEIN27 jsem poznala, že je to jeho tvorba. Jeho hudbu jsem si už pouštěla a vím, že dělá smutnější písničky, ale tohle bylo něco úplně jiného.
„Tohle není ještě kompletně hotová verze, mám to do EP, které vyjde snad už co nejdřív." aha, tak proto jsem to ještě neslyšela.
„Jo líbí se mi to. Jak dlouho ti třeba trvá napsat text?" začala jsem se vyptávat.
„No třeba tohle jsem měl napsaný už docela dlouho, jen jsem potřeboval někoho na feat. Říkal jsem si, že když je to do rockovýho stylu, tak by to mohlo sedět Nikovi. Napsal jsem mu a hurá, track je na světě." řekl a cítila jsem, jak se na mě upřeně dívá. Koukla jsem na něj se spokojeným úsměvem.
„Ajo, tak to jo. No a ještě mi řekni, co řekneme Sofimu až přijedem?" vzpomněla jsem si na včerejší konflikt mezi Petrem a Sofim.
„Já nevim, držel bych se toho, že jsem byl prostě v Praze tak jsem tě navštívil." má pravdu, tohle je asi jediný řešení, přibarvená pravda nikdy nikoho nezabila.

**

691 slov