Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 31

„Hele Bet co vlastně nějaká ta dovolenka?" zeptal se mě Petr s notebookem na klíně.
„Nevim." zabručela jsem ještě napůl spící. Otočila jsem se na bok a koukala jak vybírá nějaké hotely.
„Chci do Itálie." oznámil mi Petr a konečně se na mě otočil. Chvíli jsme si hleděli do očí, abych řekla pravdu, nevím co po mě chtěl.
„Co je?" nechápavě jsem rozhodila rukama, když jsem si sedla. Petr ukázal na obrazovku, kde byl nějaký hotel. Byl moc hezkej, to ne že ne, ale já se asi nedoplatím.
„Vážně si myslíš, že jen tak z kapsy vytáhnu prachy na pětihvězdovej hotel?" lehla jsem si hlavou na jeho hruď tak, abych viděla co tam ještě má.
„A kdo říká, že to budeš platit ty, já ti to zaplatím." dal mi pusu do vlasů, při čemž jsem se usmála. Vím, že nemá cenu mu to rozmlouvat, takže jsem to nechala být.
„Jedeme jen my nebo ještě někdo?" přitiskla jsem se ještě víc k němu, když odložil mini počítač na noční stolek. Přišlo mi, že je mezi náma zvláštní energie a poprvé mi s ním vadilo to ticho.
„Nevím, můžem vzít Calina a Natálii." na chvíli se odmlčel. „Máš taky takovej divnej pocit?" zeptal se z ničeho nic. Občas si říkám, že jsme na sebe napojení, protože to, nad čím přemýšlím on jen řekne nahlas. Kývla jsem hlavou na souhlas.
„Je to hodně divný, co s náma je?" začala jsem mu ze stresu obkreslovat prstem potisk, který měl na triku.
„Nebudem to řešit, dneska se jede na výlet!" vstal tak rychle, že jsem to ani nedokázala zaregistrovat. Začal se oblékat, já ho z pod peřiny tajně sledovala.
„Půjdem až odpoledne, potřebuju teď jet něco vyřídit." začal hledat zapalovač po bytě.
„Kdy se vrátíš a kam jedeš?" objala jsem ho když jsem vstala, abych mu podala zapalovač.
„Vrátím se na oběd, tak nic nevař, něco nám dovezu." na druhou otázku se ani neobtěžoval odpovědět. Dal mi pusu na čelo a odešel. Naposledy když takhle odešel, tak mě vzal na večeři, ale to jsem měla narozeniny, dnes žádný speciální den ale není. Nebo o tom minimálně nevím. Neřešila jsem to a vzala si papíry do práce, které jsem zase hned sklidila, protože jsem si vzpomněla, že musím k očnímu. Ta moje slepota už se nedá vydržet, hrozně mě to zdržuje při práci. Rychle jsem na sebe hodila džíny a hned první triko, který jsem měla ve skříni, stejně jsem přes to hodila mikinu, takže je to jedno. Vzala jsem klíče a opustila byt.

***

Domů jsem se vrátila až kolem jedné, protože slevy prostě nepočkají. Prošla jsem kompletně celý byt, ale Petra jsem nikde nenašla, proto jsem mu zavolala.
„Nestalo se ti něco? Říkal jsi, že na oběd budeš doma." neříkám nic, trochu jsem se o něj bála. Od devíti ráno je někde pryč, ani nevím kde.
„Jo už jsem na cestě, do pěti minut budu doma." něco mi na něm nesedělo, přišel mi trochu nervózní. Rozloučili jsme se, sedla jsem si na sedačku a čekala na něj, sice dost nervózní, že jsem málem vyběhla čekat před barák, ale udržela jsem se. Hned jak bouchly dveře jsem se otočila a nevěřila co vidím. Vypadal příšerně, měl modřinu pod okem a zaschlou krev u nosu.
„Proboha kdo ti to udělal?" přiběhla jsem za ním a prohlížela si rány co měl na obličeji.
„Bet.." vydechl a padl mi do objetí.
„Ty jsi pil? Táhne to z tebe." kousek jsem se od něj odtáhla. Díval se mi upřeně do očí, bylo vidět, že má v očích lítost a zároveň vztek.
„Petře chceš mi říct, že jsi řídil v tomhle stavu?" posadila jsem ho na sedačku a chodila kolem něj s rukou frustrovaně ve vlasech.
„Promiň.." zašeptal se sklopenou hlavou.
„Ne, žádné promiň, Petře ty ses mohl zabít!" dřepla jsem si před něj a chytla ho za ruce.
„Slib mi že už se to nestane." nic neřekl. Jen seděl a koukal na mě.
„Slib mi to!" zoufalství v mém hlase by poznala snad i mrtvola.
„Slibuju že se to nestane." nechápu co se stalo, ale není mu dobře. Ani fyzicky, ani psychicky. Ošetřila jsem mu rány a vzala ho do ložnice, kde jsem mu pomohla se převléknout a uložila ho do postele. Šla jsem zpátky do kuchyně kde jsem si všimla, že mi dovezl slunečnice a hned mi to došlo. Vždyť dnes jsou to tři měsíce co jsme spolu! Nechápu jak jsem na to mohla zapomenout. Dala jsem květiny do vázy a vzala si jídlo, které Petr přivezl.

**

744 slov