Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 19

Nat šla ke klukům a poslala zamnou Petra. Spolu jsme šli ke mně.
„Nat mu to řekne." dívala jsem se upřeně před sebe, byla jsem soustředěná na věci kolem sebe, abych se uklidnila, až jsem na sobě cítila jeho pohled, který mě opět rozhodil. V bytě pod námi se ozvala rána. Už to ví. Potvrdilo mi to cinknutí zprávy od Nat.
„Jde sem." řekla jsem rychle a šla ke dveřím. Ozvalo se bušení na dveře a já se naposled pořádně nadechla. Otevřela jsem, stál tam, oči plné slz a ruka od krve. To mě trochu znepokojilo a začaly mi téct slzy.
„Kde je?" řekl a prošel kolem mě dovnitř. Nemělo cenu ho zastavovat. Petr se postavil a bylo na něm dost vidět, že nemá náladu a zároveň to chce vyřešit vklidu.
„Hele můžem to vyřešit v k-" Sofiana pěst mu doslova nedovolila tu větu dokončit. Petr se chytl za nos.
„To máš až tak vyhulenej mozek, že si nedokážeš zapamatovat kdo je zadanej a kdo ne!?" zařval na něj Sof a znovu mu vrazil. Petra ty slova akorát tak naštvala, takže mu ty dvě pěsti vrátil. Absolutně jsem nevěděla co dělat, spíš jsem čekala na konec. To by se ale Petr nemohl objevit na zemi a Sof by do něj neměl mlátit. Začala jsem křičet, ať toho nechají, stejně to ve finále bylo úplně k ničemu. Pomohlo až to, že jsem Sofa z Petra doslova shodila.
„Uvědom si cos udělal!" zařval na Petra.
„A ty! Ty levná děvko! Užij si šukačku s tímhle vyhulencem!" snad ani nevěřím, že tohle mohl říct. Sama nechápu odkud se ty moje slzy pořád berou. Spadla jsem do náruče Petrovi, který seděl na zemi a držel si kapesník u nosu, protože mu tekla krev.
„Miluju tě." šeptla jsem.
„Já tebe taky.." dostal ze sebe přes slzy a vmáčkl mě více do objetí. Brečela jsem a přemýšlela co teď s námi bude. Petrovi vyšlo album a má s ním jet tour, asi na dvou zastávkách s ním má být Sof. Jenže já jedu taky, tak nevím jak to chtějí udělat. Bylo něco málo po sedmé a já po takovéhle krátké chvilce zase usnula.

Petr's view
Bet zase usnula. Musím ji vzít do postele, ale nemám na to sílu, je toho na mě moc. Nedokážu si představit všechny ty pohledy od kluků, všechny ty otázky. Až se to dostane ven, přijdou i otázky od lidí co mě poslouchaj, nebudu vědět co na to říct. Sebral jsem snad všechnu sílu která mi zbyla a přesunul jsem sebe a Bet do postele. Opatrně jsem ji položil, aby se nevzbudila, a lehl si vedle ní. V hlavě jsem měl totální prázdno, nechtěl jsem přemýšlet nad špatnýma věcma, ale zase žádný dobrý myšlenky nikde nebyly. Kromě toho, že teď můžu být s Bet, aniž bych doufal že to nikdo nezjistí.

Dal jsem se do sedu, nemohl jsem usnout. Opřel jsem se o čelo postele a pozoroval Bety, jak pravidelně oddechuje. Je tak nádherná, až to není ani možný. Povzdechl jsem si a zkoumal její pokoj. Bílé stěny a nábytek to tu celé dost prosvětlili, takže jsem docela dobře viděl. Na stole byly položené fotky v rámečku, chtěl jsem je vidět, ale nechtěl jsem se zvedat, abych ji neprobudil. Nešlo si nevšimnout židle, na které byla spousta oblečení. Pousmál jsem se, protože to mám úplně stejně.
„Ty nespíš?" ozvalo se potichu vedle mě. Přesunul jsem pohled směrem k ní a zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu.
„Nejde to." zadíval jsem se znovu na fotky, které měla na stole.
„Jakto?" posadila se. Bylo roztomilý jak se snažila v té tmě rozkoukat.
„Nevím. Přemýšlím." odpověděl jsem a pořád z ní nespouštěl oči.
„Aha.. A o čem?" zeptala se. Znovu si promnula oči a zamrkala.
„O nás." nechápavě se zamračila.
„O tom, že už se nemusíme vídat tajně a můžem si dělat co chcem. Tím samozřejmě nechci říct, že s tebou chci jen mrdat. Dobře se mi s tebou povídá, přijde mi, že na svůj věk jsi dost uvědomělá a víš co od života očekávat. A hlavně.." odmlčel jsem se. Měla dost překvapenej výraz, to ode mě vážně nikdy nečeká nic takovýho?
„Hlavně ti věřím. Věřím ti takovým způsobem jako ještě nikomu, sám to nechápu.." dokončil jsem svůj monolog.
„Taky ti věřím. Neskutečně moc." lehla mi do náruče a usnula. Jak to ta holka dělá že vždy tak rychle vypne?
„Dobrou noc, princezno" pousmál jsem se a pohladil ji ve vlasech. Chvíli po Bet jsem usnul taky.

**

740 slov