Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 11

Sof má celý týden nějaký výkyvy nálad a já z toho začínám být unavená. Taky to je jeden z důvodu proč jsem odjela na víkend do Prahy, pracovně. Řekli jsme si, že by mohlo pomoct se na chvíli odloučit, že si každý vyřeší svoje problémy a až se vrátím, bude zase vše v pohodě. Miluju cesty autem, hlavně když jedu sama a můžu zpívat moje oblíbené písničky a dělat soukromý koncert mému autu. Zrovna jsem stála v koloně před Prahou, takže jsem si nezpívala, kdyby mě viděl někdo z jinýho auta, mysleli by si že jsem nějakej blázen. Písničky se mi zničeho nic vyply a začal mi zvonit mobil. Jelikož mám mobil propojenej s autem, mohla jsem to zvednout.
„Ano Peťo, co potřebuješ?" řekla jsem po přijetí hovoru.
„No já jen kde seš? Ptal sem se Sofa a ten neví tak mi to přišlo divný." zarazila jsem se. Proč by mu to Sofian nechtěl říct?
„Jako jak že to Sof neví, vždyť jsme se domlouvali, že jedu na víkend do Prahy kvůli práci." nechápala jsem, co se tam děje. Na chvíli odjedu a nic nevím.
„Aha, tak to nevím co mu mrdá. Já teď jedu za maminkou, a Calin je u Natky, takže bude mít aspoň klid na uspořádání myšlenek. Debil." zasmál se a já konečně vyjela z kolony. Oslovení 'debil' jsem si nevšímala, protože to znělo jako něco, co nechtěl abych slyšela.
„Hele už budu muset končit, nedokážu se úplně soustředit na řízení a mobil zároveň." rozloučili jsme se a já mohla zase pokračovat ve svém pěveckém koncertu.

***

Už v sobotu ráno jsem litovala že jsem jela, nesnáším práci v kanceláři. Ale musela jsem, takže jsem se převlékla do svého pracovního oblečení, vzala jsem kabelku s notebookem a šla jsem do auta. Za deset minut jsem byla před obrovskou budovou. Vešla jsem dovnitř a vyjela výtahem do sedmého patra, kde měl být můj šéf a taky moje kancelář.
„Dobrý den Elizabeth, jsem moc rád, že jste přijela, pojďte zamnou, vše vám vysvětlím." přivítal mě šéf se kterým jsme si podali ruku na pozdrav a vešli do jeho kanclu.
„Jaká byla cesta?" tohle na něm mám nejradši, že hned nezačíná co všechno po mě chce, ale stará se i o pohodlí zaměstnanců.
„Dlouhá, ale jen jednou jsem stála v koloně, takže to bylo docela v pohodě." odpověděla jsem mile a začal mi ukazovat co všechno musím udělat. Bylo toho na dva dny opravdu hodně, takže jsem neměla čas se ani dívat na mobil.

Zrovna když jsem dokončila dopolední práci a šla jsem na oběd, mi začal zvonit mobil.
„Petře já nemůžu volat, mám teď půl hoďky na oběd a musím hned zase pracovat" vychrlila jsem na něj velice rychle, zatímco jsem jela ve výtahu.
„Jo dobře chápu, tak mi řekni v kolik končíš ať můžu zavolat" byla jsem ráda že to chápe, řekla jsem mu, že končím ve čtyři a následně zavěsila. Na jídlo jsem si zaběhla pro kebab, protože v restauraci bych to za půl hodiny nestihla.

Půl jedné, to znamená, že mi zbývá už jen tři a půl hodiny. Pustila jsem se do práce a kupodivu mě to začalo docela i bavit.

***

„Zítra až na devátou, nezapomeňte na to Elizabeth, nashledanou." loučila jsem se se šéfem. Dneska jsem stihla udělat i část práce na zítra, takže si můžu dovolit přijít až na devátou. Vyšla jsem z budovy a viděla jsem Petra jak se opírá o zábradlí u silnice. Musela jsem zastavit a sundat si sluneční brýle, abych se přesvědčila, že je to vážně on. A taky že byl. Rozešel se pomalu ke mně a já k němu. Skočila jsem mu kolem krku, protože jsem fakt nečekala, že by mohl přijet.
„No ahoj, taky tě rád vidím, jen mě nemusíš hned zkoušet sejmout." tomu jsem se musela opravdu upřímně zasmát.
„Ahoj, co tady děláš? Myslela jsem že jedeš za mamkou." pustila jsem ho a šli jsme spolu k autu.
„Dejme tomu, že jsem tě přijel navštívit, ber to jako menší odreagování od Sofiana a od práce." chytl mě kolem ramen. Nechápu kdy jsme se stihli tak strašně moc sblížit.
„Dobře, tak asi děkuju." odemkla jsem auto a oba jsme nastoupili. Nastartovala jsem a rozjela se směrem na hotel.

**

699 slov