Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 34

*two years later*
Ležím u Sebastiana v posteli a čekám než se vzbudí. Ano chodíme spolu. Říkala jsem si, že bych díky tomu mohla přestat myslet na Petra a pomohlo to. Je mi o dost líp.
„Dobré ráno" otočil se na mě Seba a věnoval mi nevinný úsměv. Odpověděla jsem mu to stejné, co mi řekl on.
„Kámoš pozval mě a ještě pár lidí k němu do novýho baráku na menší party, řekl jsem mu, že přijdeme oba, nevadí?" sedl si na postel a promnul si oči.
„Jistě že nevadí, aspoň se konečně někam podívám." společně jsme se zvedli a šli rovnou do kuchyně.

***

Stojíme před obrovským domem Sebastiana kamaráda. Trochu nervózně jsem vešla dovnitř, hned za Sebou, který mě vedl do kuchyně. Prý že tu bude jen pár lidí. Kecy! Ten barák byl úplně přeplněný, že jsem ráda, že jsem se pohla z místa. Jak může někdo znát tolik lidí?
„Bety tohle je Tomáš." zakřičel na mě Seba přes hlasitou hudbu. Vypadá sympaticky.
„Ahoj! Tebe ještě neznám, jak se jmenuješ?" přiběhla ke mně menší holka s růžovými vlasy. Už teď vím, že bude lehce afektovaná.
„Jsem Bety, co ty?" nahla jsem se blíž k její hlavě, aby mě slyšela.
„Karol, pojď zamnou, seznámím tě s ostatníma!" vypískla a už mě táhla někam do neznáma. Stihla jsem se ještě podívat na Sebu, jakože je vše v pohodě. Karol mě dotáhla asi do obýváku. Byly tam čtyři sedačky uspořádané do čtverce.
„Takže, tohle je Ema s Dominikem, támhle sedí Anet s Laurou a Matyášem. To je naše parta, všichni jsme kámoši Toma, ten zbytek lidí jsou ti, co Toma sice znají, ale nějak se s ním nebaví. Přišli prostě jen kalit." začala se smát a já s ní. Všichni jsou tady moc fajn, teda krom Laury, ta na mě celou dobu zvláštně čumí. Bylo fajn, že na místě kde jsme byli, nebyla tak moc nahlas muzika, takže jsme si mohli v klidu povídat.

Po nějaké době za námi přišli i Seba a Tomáš. Jestli jsem to dobře pochopila, tak Tomáš a Karol spolu něco mají. A jestli ne, tak mezi nima rozhodně něco bude. Padalo tam tolik vtipů, myslela jsem, že umřu smíchy. Úsměv mi ale zamrzl hned, když jsem to viděla.
„Jo a tohle je Calin a Petr, možná je znáš, jsou docela slavní." řekla mi s naprostým klidem Karol.
„Asi neznám?" zaraženě jsem se na ni podívala.
„Ale jo znáš, Calin nazpíval Hannah Montana a Petr Habibi. Musíš znát minimálně tyhle dvě!" šťastně se na mě usmála a já dělala, že nevím. Cítila jsem, jak se mi oči začínají plnit slzami. Při čekání na to, až si mě všimne, jsem si ho stihla prohlédnout. Vůbec se nezměnil. Má pořád stejně blonďaté vlasy a nádherné, nebesky modré oči. Jen mu přibilo pár tetování, ale to je jediné. Já se narozdíl od něj změnila dost. Své hnědé vlasy jsem nabarvila na černo a zkrátila. O dost víc se maluju, dokonce i když jdu jen do večerky, musím si dokreslit obočí a dát si řasenku. Jinak to nezvládám.

Petr's view
Calin do mě furt bouchal loktem, jak kdyby něco chtěl.
„Co je?" otočil jsem se na něj s pozvednutým obočím. Vypadal vyděšeně a dost zmateně.
„Bety." to bylo jediné, co z něj vypadlo.
„Cože?" nechápal jsme tuhle situaci.
„Je tady." řekl potichu a já na něj vyvalil oči, které jsem ale hned zabodl do černovlásky, co seděla předemnou. Tohle je sen. Nemůže to být realita. Musím se nějak probrat, ale nejde to. Asi je to opravdu reálný. Hleděl jsem na ni s pootevřenou pusou, když v tom jsem si všimnul toho borce, kterej sedí vedle ní. Bet mu zrovna něco šeptala a zvedala se.
„Jdu si pro drink." sklonil jsem pohled k prázdnému kelímku. Když mě měli všichni z dohledu, davem lidí jsem se doslova rozběhl, jen abych ji našel a vše jí vysvětlil. Otevřel jsem vchodové dveře. Byla tam. Seděla na schodech a brečela. Hned jak si mě všimla se ale zvedla a šla pryč. Chtěl jsem jít za ní, ale její pohled do očí mi říkal, že to nemám dělat. Zrovna jsem vytahoval z krabičky jointa, když kolem mě proletěl ten její borec.
„Neviděl jsi tady holku, černovlasá, tak okolo metr šedesáti?" otočil se na mě. Věděl jsem, že jde o Bet.
„Jo, šla někam tam." naznačil jsem rukou místo, kde mi zmizela z dohledu. Ani mi nepoděkoval.
„Buzna zkurvená.." řekl jsem si pro sebe a zamknul jsem se i s jointem v koupelně. Za ty dva roky jsem na Bet nepřestal myslet, moc mi chybí. Ale musel jsem ji ochránit před vším zlým, co se mi dělo. Zavřel jsem oči a viděl jsem ji. Je pořád tak nádherná..

**

775 slov