Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 35

Bety's view
„Budem se stěhovat." oznámil mi Seba při obědě.
„Cože? A kam?" málem jsem vyprskla jídlo, které jsem měla v puse.
„Do Brna, majitel tohodle bytu ho teď potřebuje, ale našel nám byt kterej má stejnej nájem, akorát je to teda v Brně no." on si ze mě dělá prdel. Nemůžu bydlet ve stejném městě jako Petr. Prostě to nejde.
„Aha dobře. A kdy jedeme?" doufám že mi neřekne dneska, nebo zítra, na to fakt nejsem připravená.
„Nejlepší by bylo, kdyby už dneska, ale zítra to při nejhorším bude stačit." tak to je skvělý. Zvedla jsem se od stolu a šla balit. Ať už to mám z krku.

***

Do Brna jsme přijeli kolem deváté večer. Byt mi hrozně připomínal ten můj, který jsem měla předtím, než jsem odjela do Prahy. Hodila jsem tašku na zem do ložnice a lehla si do nové postele. Už bych spala, kdyby mi necinkla zpráva od... Nat?

"Co děláš v Brně?"

Tohle jsem nečekala. Přijde mi, že poslední dobou jsem ze všechno strašně překvapená. Ale mam na to právo, svůj život nemám vůbec pod kontrolou.

***

Vzbudilo mě světlo, které se snažilo dostat do pokoje přes zatáhlé žaluzie. Neochotně jsem otevřela oči, popadla mobil a psala zprávu Nat, protože jsem na to včera už zapomněla. Ve dveřích se objevil Seba s úsměvem na tváři.
„Vadilo by ti kdybych šla s kámoškou do klubu dneska večer?" zeptala jsem se opatrně. Vím, že mu vadí, když chodím někam sama.
„S jakou?" zarazil se na chvíli.
„S Nat, viděla na poloze, že jsem v Brně, tak mi psala." prohrábla jsem si černé vlasy. Seba kývl na náznak, že mu to nevadí a odešel do kuchyně. Já naopak vpadla do koupelny a začala s malováním.

Po dvou hodinách jsem měla hotovo a šla se najíst. Objednali jsem si totiž salámovou pizzu.
„Kdy se vrátíš?" prolomil ticho Seba.
„Nevím, možná u ní přespím." zalžu. Moje podvědomí si myslí, že to s Petrem bude v pohodě a vrátím se k němu. I když vím, že se s ním ani nebudu chtít bavit.

***

Zastavila jsem u Nat bytu a vystoupila z auta. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem nervózní. Neviděly jsme se dva roky. Dva zkurvený roky, kvůli Petrovým problémům. Nenávidím ho. Z dveří vylezla pořád stejná Nat. Přesně taková, jak si ji pamatuju.
„Nazdar ženo!" usmála se a objala mě.
„Ahoj, sluší ti to jako vždy." řekla jsem a usmála se.
„To mi povídej, vypadáš úplně jinak! Černá je rozhodně dobrá volba, sekne ti to." sjela mě pohledem.

Došly jsme k domu, kde měla být party. Ano, Sebovi jsem řekla něco trochu jiného. Vešly jsme dovnitř, kde už burácela hudba snad přes celou ulici.
„Musíme najít Calina s Petrem a Willym, někde tu už jsou, šli napřed." zakřičela na mě Nat, chytla mě za ruku a táhla mě někam, neznámo kam. Z ničeho nic se zastavila a otočila se na mě.
„Seš si jistá, že to zvládneš?" starostlivě mi pohlédla do očí.
„Nevím, snad jo." nadechla jsem se a šla jsem za Nat, která už stála vedle Calina. Pořád spolu jsou, to je hezký.
„Bety!" vykřikl Willy a při obejmutí mě zvedl ze země. Doufala jsem, že naše přivítání bude takové, chyběl mi. Ale ne víc jak Petr, který mi teď zase čte z duše skrz moje oči. Začala jsem raději zkoumat jeho boty. Když jsem zvedla hlavu, abych znovu viděla tu nebeskou modř, kterou má v očích, už se na mě díval. Ani na sekundu neuhnul pohledem. Cítila jsem v očích opět slzy.
„Jdu na záchod, hned se vrátím." řekla jsem potichu Willymu a odešla co nejrychleji to šlo.

Petr's view
„Kam šla?" zeptala se Natálie Willdy.
„Na hajzl." odpověděl a ani při tom nezvedl zrak od mobilu. Zkontroloval jsem kolik mám jointů, aby mě nepodezřívali, že jdu za Bet.
„Jdu si zahulit." odešel jsem. Mířil jsem rovnou do koupelny. Zkusil jsem otevřít a na štěstí pro mě, bylo odemčeno. Pomalu jsem vešel dovnitř a viděl ji, jak sedí v rohu místnosti a brečí.
„Bet.." vydechl jsem a ona zvedla hlavu.
„Tohle oslovení jsem neslyšela dobrý dva roky." zasmála se. Znám ji ale až moc dobře na to, abych věděl, že to byl falešný smích.
„Vypadni Petře." postavila se a opřela se o umyvadlo naproti mně.

**

706 slov