Predator || Stein27, Sofian Medjmedj

part 18

Nat ze mě strhla peřinu a to mě probudilo. Počkat - Nat? Co tady dělá?
„Natálo vrať mi to! Chci spát!" zakřičela jsem na ni a z mého hlasu byla slyšet zoufalost.
„Nevratím, jsou dvě odpoledne! Musíš od nás mít tak stopadesát zmeškaných hovorů!" křikla na mě zpátky. Začala jsem se teda škrábat z postele a došlo mi, co se dělo včera. To asi umřu, protože mě extrémně bolely nohy. Zvedla jsem se a pomalu se vydala za Nat do kuchyně. Cestou jsem se musela přidržovat zdi, abych nespadla.
„Co se tu kurva děje?" zůstala jsem zaraženě koukat na sedačku, kde byli úplně všichni - Calin, Petr a Sofian. Všichni se na mě podívali když jsem přišla a nemohla jsem si nevšimnout, jak se Petr zasmál tomu, že nemůžu chodit.
„Přišli jsme na návštěvu, snad ti to nevadí." ozvala se Nat z kuchyně. Přesunula jsem se k ní a začala hledat jídlo.
„Co se stalo že nemůžeš chodit?" vypadala jak kdyby něco tušila.
„Jestli ti to nedošlo, tak Sof byl celý večer pryč." řekla jsem a znervózněla.
„To mi nedošlo. A co Petr?" zeptala se z ničeho nic, úplně v pohodě, jak kdyby se nic nedělo.
„Co s Petrem?" vyvalila jsem na ni oči.
„Myslíš si že nevidím ty pohledy mezi váma?" přestala krájet maso, tak to bude vážný.
„Ty sis nevšimla toho, jak už skoro nehulí, nebo jak má dobrou náladu většinu času? Je to tebou, on tě miluje Bety." mluvila tiše a zvážněla, přesně tak jak jsem si to myslela. Já na ni zůstala koukat s vyvalenýma očima.
„Dlouho jsme spolu nikde nebyly, měly by jsme někam zajít a probrat všechno důležitý" pokračovala když viděla, že jí nic neřeknu.
„Jo dobrej nápad, stalo se toho dost.." řekla jsem a začala jí pomáhat s přípravou oběda.

***

Všichni kromě Sofiho už odešli.
„Bety promiň že jsem se k tobě choval tak jak jsem se choval." sklopil hlavu.
„To je dobrý, jen mě zajímá proč?" upravila jsem mu rozcuchané vlasy.
„Já ani sám nevím, nebylo mi moc dobře po psychický stránce a pak to s tím Petrem tomu moc nepomohlo." bylo mi ho líto, ale proč mi nic neřekl?
„Proč jsi mi nic neřekl, mohli jsme to spolu vyřešit." objala jsem ho.
„Promiň, miluju tě" řekl a já nevěděla co odpovědět.
„Já tebe taky" řekla jsem rychle a doufala, že mě nebude podezřívat. Už musel odejít, protože se musím chystat na venek s Nat.

„Ahoj" pozdravily jsme se zároveň, vlezly jsme do kavárny a objednaly si kafe.
„Tak co mi povíš o tom Petrovi, vím že se něco děje, ale nevím přesně co, takže mi to teď řekneš" rozkázala mi. Zůstala jsem jako socha, dokud nepřišla číšnice s kávou. Slušně jsme poděkovaly a Nat pokračovala v zírání na mě.
„No jako co chceš vědět? Nic spolu nemáme, občas se pobavíme, jinak nic zvláštního." snažila jsem se aby to vypadalo, že mluvím pravdu. Nat mi klasicky nevěřila, známé se tak dlouho, že už pozná jestli lžu.
„To určitě, díváš se na něj jak na obrázek a navíc na něj čumíš víc jak na Sofiana." dobře, argumentů má až až.
„Natálie slib mi že si to necháš pro sebe!" zašeptala jsem, ona spozorněla a nastavila malíček, na to nikdy nebudeme starý. Přiblížily jsme se k sobě aby nás nikdo neslyšel, na Nat bylo vidět jak mi to hltá z očí.
„My spolu spali.." zašeptala jsem.
„Cože!?" zakřičela Nat přes celou kavárnu, až se někteří zadívali naším směrem.
„Dvakrát." dodala jsem. Znovu jsme se oddálily, radši jsem se dívala na špičky svých bot než do očí někomu, komu jsem právě řekla, že podvádím svého přítele.
„A co jako bude se Sofianem?" mluvila tišeji.
„Já - já nevím, hrozně si vyčítám, že jsem to udělala zrovna jemu, je tak strašně hodnej, citlivej a vnímavej." schovala jsem si obličej do dlaní.
„No doprdele, co teď budeš dělat?" zeptala se Nat, dívala se mi pořád upřeně do očí a ani nemrkla.
„To se ptáš mě?" probodla jsem ji pohledem, ikdyž přes slzy jsem toho moc neviděla. Dopila jsem kafe a otřela si slzu. Když jsem ve stresu tak vždy buďto kouřím, nebo potřebuju kofein.
„Promiň. Já bych asi řekla pravdu, vždyť ono to časem vyšumí a pokud se to stalo dvakrát, tak k tomu asi důvod byl." má pravdu. V téhle situaci už nemá cenu lhát.
„Já to ale Sofimu nebudu schopná říct do očí, pořád ho mám ráda." rozbrečela jsem se, když jsme vyšly ven z kavárny. Bylo krásně, úplně mě mrzelo, že si dnešek budu tak moc kazit.

**

750 slov