Zasraný slunko kurva! Vzbudilo mě přes závěsy, které jsem včera zapomněla zatáhnout. Opatrně jsem ze sebe sundala Petra a závěsy zatáhla, aby mohl ještě spát. Přešla jsem do kuchyně, kde jsem si začala dělat snídani. Zvolila jsem míchaná vajíčka, protože tady vlastně nic jinýho nemám. Ještě jsem mrkla na hodiny, osm? To jsme vážně spali až do dalšího dne? Leknutím jsem poskočila, protože se mi kolem pasu obmotaly jeho potetované a zároveň ledové ruce. Neslyšela jsem ho přijít, zajímalo by mě jak to dělá.
„Promiň za ten včerejšek, vysvětlím ti to.. A zároveň děkuju, že jsi semnou zůstala spát." řekl tiše a dál mě objímal. Jeho ruce jsem ale z mých boků musela sundat, protože jsem se musela natáhnout pro talíře.
„Dáš si taky?" už jsem měla druhy talíř téměř v ruce, ale nakonec jeho odpověď bylo ne. Divím se, vajíčka má rád. Přešla jsem ke stolu a pustila se do jídla, Petr mezitím odešel zpátky do ložnice pro mobil.
„Tak mi můžeš říct co jsi to včera vyváděl." uklidila jsem talíř do myčky a sedla si zpátky ke stolu natočená na Petra, který se opíral o linku a koukal do země.
„Nechtěl jsem to udělat, ale věděl jsem, že mi to na chvíli pomůže. Proč? Bál jsem se, že o tebe přijdu. Když jsem večer odešel, uvědomil jsem si, že jsem to neměl dělat." Dal si hlavu do dlaní a nic neříkal.
„Měl jsi se vrátit.." řekla jsem opatrně, ale on se na mě jen podíval s kamennou tváři. Hned potom ale pohled odvrátil.
„Bet kurva já už si nedokážu lhát že tě nechci, protože já tě chci. Chci tě mít vedle sebe a mít jistotu. Jednou si tě vezmu Elizabeth.." pochodoval po místnosti. Při poslední větě si předemne stoupl, chytil mě za ruce a četl mi z duše skrz oči.
„Budu moc ráda zase po tvém boku Petře." ano, ano, ano! Nat mě zabije, ale tohle potřebuju. Na tváři mu vyskočil úsměv a co nejrychleji spojil naše rty. Já začala samozřejmě spolupracovat a on se do polibků usmál, hned po něm také já. Míchalo se ve mně tolik pocitů, ale především to byla radost. Potřebuju toho blonďáka z Telnice, který věří na pegase a miluje slunečnice. Ani tolik nepotřebuju toho kluka, který je zavřený ve studiu, nebo lítá po podiu a řve do mikrofonu. To je spíš takové spestření života s tím milým, hodným a milujícím Petrem. Chyběly mi jeho přezdívky pro mě, jeho hlas, pohledy, doteky, naše rozhovory pozdě v noci o různých tématech a hlavně ten pocit bezpečí a naprosto stoprocentně upřímné lásky.
„Miluju tě." zašeptal a já věděla, že ani smrt nás už nerozdělí.
„Miluju tě." usmála jsem se na něj a znovu ho políbila.
**
Takze tohle je konec této knihy, ale kdo říká, že nebude pokračování? 🤫
Děkuji moc mov moc všem kdo četl, miluju vás!!!!
446 slov
ČTEŠ
Predator || Stein27, Sofian Medjmedj
Fanfic„Nechoď pryč.." řekla jsem zlomeným hlasem a on si znova sedl. „Proč?" odpověděl mi otráveně a znovu se mi zahleděl do očí. „Tohle je asi jediná chvíle kdy se na to můžu vklidu zeptat takže, proč mě tak strašně nesnášíš?" zeptala jsem se opatrně, on...
