Guardian (Teen Wolf FF)

1.kapitola - Spadla jsem ve vaně... Nelži!

Teen Wolf příběh, není nutné vidět seriál, ale je to tak lepší. Začínám na konci druhé série, ne vše je a bude stejné!!

Třesu se strachy, tak jako každý den. Mám uvařeno a připravuji na stůl. Snažím se nevnímat cinkající talíře v rukách, které se mi klepou nervozitou.

Podívám se na hodiny a zděšeně si uvědomím, že za pět minut přijde. V očích mě pálí slzy. Pomalu a trhaně se nadechnu a vydechnu, abych se uklidnila.

Kéž by tu byla moje maminka... Ale není tady. Je mrtvá. Kvůli němu.

Natočím si do skleničky vodu z kohoutku a napiji se, abych se zbavila toho knedlíku v krku, který se mi před jeho příchodem vždy vytvoří. V tu chvíli cvakne zámek ve dveřích. Srdce se mi rozbuší stokrát rychleji.

Rychle položím skleničku a běžím za ním do chodby.

„Ahoj," pozdravím ho tiše a vezmu mu kabát, který mu pověsím na věšák vedle dveří.

„Nazdar," odsekne mi příkře. Panebože, má špatnou náladu... „Co je k jídlu?" Otočí se, hodí kufřík z práce na sedačku a jde do kuchyně.

„Sekaná s bramborem. Tvoje oblíbená," špitnu.

„Je nějaký důvod, proč už není na mém talíři? To tu teď mám čekat?!" zakřičí a zlostně se na mě podívá.

„Přišel si dřív a já..." Prudce se otočí a chytí mě za zápěstí. Z očí mu srší blesky, moje srdce snad vyskočí z hrudi.

„Chceš snad říct, že to je moje chyba?!" vyjede na mě. Zápěstí mi drží dost pevně. Z toho zase budou modřiny.

„Ne, samozřejmě, že ne, když mě pustíš, hned ti nandám," zalapám po dechu. Odstrčí mě od sebe a sedne si. Hned skočím k plotně, kde jsem si předem nakrájela sekanou. Mrkám abych rozehnala slzy, nesnáší když pláču. Připravím mu na talíř a rychlostí blesku mu to dám na prostřený stůl.

„Mám to jíst na sucho?" procedí skrz zuby. Cuknu sebou a už běžím pro pivo. Naliji mu ho do půllitru.

„Konečně. To nemůžeš aspoň jednou udělat vše, tak jak máš?!"

„Omlouvám se," špitnu a doufám, že to nebude pokračovat.

Pak je chvíli klid. Oba jíme, lépe řečeno: on jí a já se v tom jenom nimrám, žaludek mám strachem stažený, kdybych něco snědla šlo by to hned ven.

Dnes má extra špatnou náladu. Nechci zase ve škole vysvětlovat, že jsem někde spadla.

„Brzy bude vysvědčení si v druháku, takže jaké máš známky?" zeptá se, zatímco si krájí sekanou.

„Ze všech jazyků mám jedničky," začnu opatrně. Kývne s pohledem na sekanou abych pokračovala.

„Pak mám za jedna z chemie, přírodopisu, zeměpisu..." chci mluvit dál, ale ostře mě přeruší.

„Nějaké dvojky?" zeptá se jakoby nic.

„Ano, jedna z dějepisu." Srdce mi bije tak moc, že jsem si jistá, že ho musí slyšet na druhé straně stolu.

„A fyzika? Tu jsi ještě neříkala," upře na mě oči. Začnu zhluboka dýchat. Sakra, sakra, sakra...

„Ještě budeme psát dvě velké písemky, a nechám se vyzkoušet, nic není oficiální..." snažím se to zamluvit slabým hlasem.

„Odpověz!" pohrozí mi a v temných očích se mu zaleskne.

Dívám se na něj. Ruce se mi tak silně klepou, že musím položit příbor. „Mám trojku," špitnu pro sebe.