Guardian (Teen Wolf FF)

3.kapitola - Byla chyba odejít když mi to zakázal.

Když se ráno probudím, tvář mě nebolí. Můžu za to poděkovat chladivému obkladu z večera. A Isaacovi. Pořád si nejsem jistá, jestli se mi to jen nezdálo.

Hadřík najdu pod sebou úplně teplý, protože jsem ho v noci skopala k nohám a pod peřinou ho zahřála. Vezmu ho s sebou do koupelny a tam ho přehodím přes radiátor, aby doschl. V koupelně se zaposlouchám. Koupelna je mezi mým a otcovým pokojem. Uslyším hlasité chrápaní, oddechnu si.

Udělám si ranní hygienu a jud se do pokoje převléknout. Na nočním stolku mám kousek utrhlého papíru. Na ty tři slova se několik minut dívám. Bůh ví, proč se mi v očích objeví slzy a já je rychle rozmrkám.

Stojí tam: Drž se, sbohem.

On odjíždí? Nebo mi tímhle chce naznačit, že lituje toho, že tu se mnou byl? Lituji, že jsem ho zvala včera dál. Najednou se mi z něho udělá zle. Myslela jsem si, že on je jiný, ale je to stejný děvkař jako Jackson. Odfrknu si a papírek znechuceně hodím do koše. Asi mám nějaké divné hormony, když mi k srdci přiroste člověk, kterého znám jeden den.

V tu chvíli se rozletí dveře. Stojí tam otec, má kocovinu.

„Kafe," řekne, než se rozběhne k záchodové míse a začne zvracet.

Okamžitě běžím do kuchyně a rychle mu dělám turka.

Běžím s kávou k němu do ložnice a dám mu ji tam spolu s vodou a prášky proti bolesti. Neslyším, že by ještě zvracel.

Dokolébá se do ložnice a zavrčí: „Uhni!"

Rychle odskočím a on se svalí do postele. Vím, že není nejvhodnější chvíle, ale potřebuji se ho zeptat na ten zápas.

„Ehm, tati?" zeptám se opatrně, když polyká prášky. „Nevím, jestli to víš, ale dnes je ten zápas lakrosu. Já a Roxi bychom tam chtěli jít, můžu?"

Podívá se na mě. „Za tu trojku?! Zbláznila ses?" zasyčí, protože přes bolest v hlavě nemůže křičet.

„Ale..." chci něco namítnout, jenže kdy vidím, jak se tváří zmlknu.

„Nikam nepůjdeš. Dnes večer se jdu bavit s kamarády, ale jestli zmizíš, zjistím to a pak si mě nepřej," pohrozí mi. Bavit s kamarády? To tak, určitě půjdou na několik piv, pak do bordelu a pak se zase opít.

Kývnu na souhlas. Zeptám se ho, jestli ještě něco nepotřebuje. Pak vypadnu do pokojíčku.

Hodinu před zápasem mi volá Roxi. „Tak co, mám se pro tebe stavit?" zeptá se nadějně.

V tu chvíli bouchnou dveře dole. Otec odešel. Zamyslím se.

„Ano, stav se pro mě za dvacet minut," ukončím hovor. Zahrávám si, ale už mě nebaví, že vždy musím poslouchat na slovo jako pes! A navíc tam budu Isaac.

Jdu si připravit věci sebou a převléknu se. Pak zazvoní Roxi. Vypadá skvěle, jako vždy.

Celou dobu se usmívá, ale když mě uvidí, koutky úst ji povadnou. „ Co to máš s pusou?"

Mám ji napuchlou. „Neboj, nic to není," ujistím ji. „Můžeme?"

Kývne, zamknu a vyrazím. Zvědavost mi nedá, musím se jí zeptat.

„Roxi, znáš Isaaca Laheya?"

Zvědavě se na mě podívá. „Osobně ho neznám."

Kývnu a přemýšlím o tom vzkazu. Třeba dnes hrát nebude, třeba opravdu odjel.

„Tak jo, nebudeme si hrát, proč se na něj ptáš? Líbí se ti?" vyzvídá.

„Hej!" pousměju se. „Jen mě zajímalo, jestli odjíždí," vysvětlím jí. Nejdřív jsem se zlobila, ale během odpoledne jsem si to promyslela. Určitě NENÍ jako ostatní!