Guardian (Teen Wolf FF)

29.kapitola - Motel

Pokud někdo chce věnování, prosím napište mi :) Mám v tom guláš a nevím, jak se kdo jmenuje a tak :/

Všichni se střídavě dívají na mě a na Scotta. Ten stojí jako opařený a s otevřenou pusou se na mě kouká. „Cože?" vydechne.

„Já... nevím... Mohla jsem se splést... třeba mi to jen něco připomnělo...," blekotám zmateně.

Scott se maličko uvolní a chce mě chytit za rameno, aby mi pomohl se zvednout, ale já sebou cuknu. Není to tak, že bych to dělala schválně, já jen... Mám strach z alf. A sice vím, že on alfa není, jenže ten hlas... Je to asi ve mně.

Stiles ke Scottovi přiskočí, aby ho zadržel, když se Scott zamračí a chce něco říct. „Nech ji být, neřeš to je v šoku," radí mu a Scott kývne.

Postavím se, trošku se ušklíbnu bolestí. Isaac mě vezme za ruku, ale já se mu vyvleču.

„Ne," řeknu vyčerpaně.

Isaacovi rupnou nervy. Přímo před mými kamarády...

„Já už nevím, co mám dělat! Snažím se, opravdu se snažím, ale ty se mi jenom vyhýbáš, nepolíbíš mě, jenom se pořád něco děje!" vyprskne vztekle. Nemůžu to v sobě držet a otočím se na něho.

„Já už nemůžu! Nemůžu, rozumíš? Tohle všechno a já už prostě chci mít klid! Nejlépe navždy. I to naše hloupé miluji tě! Bylo to tak rychlé, ale proč? Proč?! Ani jsme se neznali a hned jsme si řekli: miluji tě, ale není to pravda, nemůžeme to jeden k druhému cítit, tak rychle! Takhle to nefunguje! Ani jsme nebyli na rande, vše bylo tak rychlé, že ani nevím, co mám cítit a nevím, jestli něco vůbec cítím! Já s tebou nemůžu chodit, když jsem neměla ani čas se zamyslet nad svými city! Moc spěcháme a já nestíhám!"

Všechna ta slova, ze mě vyletěla rychlostí blesku. Ani jsem si neuvědomila, že jsem to opravdu cítila, ale cítila, jen jsem to v hlavě neměla srovnané. Když jsem to řekla, uvědomila jsem si, že to je celé pravda. Každé slovo nemělo čas se zastavit v mozku a vyletělo ze mě. Všechno to byla pravda.

Najednou jsem byla volná jako už dlouho ne. Cítila jsme se lépe, ale pak jsme se podívala do Issacových očí.

Vše se zhoršilo, už jsme se dobře necítila. „Promiň," hlesla jsem zlomeně. Skousla jsem zuby a rozběhla se do autobusu. Sedla jsme si k oknu úplně dozadu a smotala se do klubíčka na nepohodlné sedačce.

Co jsem to udělala? Co jsem to proboha udělala?!

•••••••••••••••••••••••••••••••

Trhla jsem sebou, když mi někdo položil ruku na rameno. Ani jsem si neuvědomila, že jsem po cestě usnula. Lydia se na mě usmála a pokynula mi, abych vystoupila.

Když jsme se zvedla nic mě nebolelo, což znamená, že jsem se zahojila kompletně, taky jsem musela spát několik hodin, už je tma.

Vylezla jsem ven za Scottem a Stilesem. Nedůvěřivě se dívají na hotel, u kterého jsme zastavili. To bude noc, pomyslela jsme si.

„Viděl jsem horší," řekne Scott, trošku zaskočeně.

„Kdes mohl vidět horší?" zeptá se skepticky Stiles a podívá se na něj pohledem: Radši bych spal s kanimou...

Kouč zapíská. „Poslouchejte! To sekání bylo přesunuto na zítra. Tohle je ten nebližší motel s nejvíce volnými pokoji a s tak malým množstvím dobrého úsudku, že přijmou i partu zdegenerovaných lidí jako jste vy. Budete spárovaní, tak volte moudře."