Guardian (Teen Wolf FF)

24.kapitola - Vyhrát bitvu neznamená vyhrát válku.

Konečně kapitolka, tak si jí užij!

Deucalion, když mě poprvé uviděl. Krvácející kousnutí, napuštěné jedem. Guardien. Černá místnost s Corou. Bolest. Bolest. Bolest ... Útržky vzpomínek. Vše do sebe zapadalo, způsobem, který jsem nedokázala vysvětlit. Proč jsem byla tak hloupá? Proč? Proč jsem na to zapomněla...?

••••••••••••••••••

S trhnutím jsem se posadila. Zrychleně jsem dýchala jako bych ve spánku hodinu nedýchala. Plíce mě pálily a mě napadlo, že jsem možná opravdu na chvíli nedýchala.

„Emily!" vykřikl Isaac překvapeně. Musela jsem si protřít oči, protože jsem je měla plné ospalek a viděla jsem rozmazaně. Zamrkala jsem a podíval se kolem sebe.

Byla jsem u Scotta v posteli a kolem mě byli ostatní. Mrkla jsem na hodiny nad dveřmi a zjistila, že jsem spala pouze dvě hodiny, i přesto jsem byla plně odpočatá a plná energie.

Rychle jsem se hrabala z postele.

„Emily, měla bys ještě ležet..." upozornil mě Derek.

„Jsem v pořádku!" vyštěkla jsem nerudně.

Vyskočila jsem na nohy, zakymácela se a málem ztratila rovnováhu. Včas jsem to vyrovnala a už si to mazala ke dveřím. Tolik informací! Tolik novinek, co jsou známy tak dlouho a já je přehlížela!

„Sakra Emily!" vystartoval Isaac a chytil mě za zápěstí. Cuknutím mě otočil k sobě a zastavil. „Byla jsi otrávená, nemůžeš si lehnout? Kam tak letíš?"

„Je mi fajn! Podívej se. Musím jít za Deucalionem," vysvětlila jsem. Všichni ztuhli a Isaac povolil stisk. Nemusela jsem mu ruku vytrhávat ze sevření, normálně jsem ji vyndala a šla. No, lhala bych, kdybych řekla, že nic necítím a, že jsem fit. Záda ještě bolela, ale to se dá přežít.

„Počkej!" Probudil se jako první Scott. Seběhl schody a donutil mě se na něj podívat. „Emily, nezasloužíme si aspoň tohle? Aspoň vysvětlení? Deucalion ti neuteče, na to vsadím krk."

Podívala jsem se mu do očí. Má pravdu. Uvolnila jsem se a přikývla. „Máš pravdu, zasloužíte si to, já jen mám plnou hlavu nových věcí a prostě jsem měla to nutkání to rychle vyřešit."

Kývl, že pochopil a vrátil se se mnou do pokoje.

„Chápu, že jsem vylétla z pokoje až moc rychle a musím vám toho tolik říct! Nejdřív, ale mi prosím, řekněte, jak jste mě vyléčili?"

Slova se ujal Derek. „Pamatuješ, jak jsem Scotovi vytetoval ty pruhy?" Když jsem kývla, pokračoval. „Musel jsem to udělat i tobě. Jen oheň dokáže odstranit jed z těla a ty jsi ho už měla dost v sobě."

Kývla jsem a chvíli se dívala před sebe a přemýšlela. Přerušil mě Scott. „Proč jsi chtěla jít za Deucalionem?"

Přecházela jsem po pokoji. „Je tu víc věcí, na které jsem přišla až v bezvědomí.... Tak zaprvé Deucalion už dávno věděl, že jsem Guardian... Jenže já jsem na to zapomněla," řekla jsem zlomeně a uvědomila si, že zapomenout v tomhle světě je jako někoho zabít.

Do Isaaca jakoby uhodilo. „I já to věděl... Vždyť jsi to řekla nám všem!"

Strnula jsem na místě. Proč to zapadá? „Kdo si to čistě pamatuje?" zeptala jsem se nešťastně.

Nikdo neodpověděl. „No jistě! Museli nám to udělat. Někdo nám musel něco udělat... Proč bychom všechno zapomněli jen tak ze dne na den?"

Nenechala jsem je říct na to svůj názor. „ To je teď jedno. Ta druhá věc, která mě znervózňuje je ta, že Deucalinovo kousnutí krvácelo. Když mě chtěl potrestat, mohl na to myslet a já začala krvácet, jenže od té doby, kdy jsem si uvědomila, že jsem Guardien to neplatí. Ten jed, který použil, když mě kousl a mě to krvácelo, teď použili na ty záda. Je to Vlčí oměj a nějaké byliny. Do té směsi se dají byliny, které paralyzují obvyklou smrtící funkci tak to funguje jako mučidlo. Jenže když jsem Guardien tak to nefunguje a vše vymizí.

Já už tohle nevydržím. Jdu za ním, aby mi řekl odpovědi, protože už toho mám dost. Každý den si přijdu jako na smrtelné posteli, pořád je něco v nepořádku a je tu víc otázek než odpovědí! Už toho mám akorát! Nemůžu mít přátele, nemůžu mít nic! K čertu s tím!" zařvala jsme a změnila se.

Otočila jsem se a utekla za nimi. Nechtěla jsem jít, chtěla jsem se otočit a utéct daleko od tohohle všeho, někam, kde bude klid a já tak budu žít šťastně až do smrti. Jenže jsem až moc dobře věděla, že bych tohle všechno vláčela za sebou jako kouli na řetězu.

Musím se s tím poprat, já vím, ale proč to musí vždy odnést někdo jiný?! Setřela jsem si slzu, která mi ukápla a doběhla do starého skladiště.

Už když jsem stála před skladištěm, cítila jsem, že jsou uvnitř. Vlétla jsem tam a bouchla dveřmi.

„Chci znát odpovědi a kašlu ti na hádanky!" osoptila jsem se na něj. Překvapeně se na mě podívali. Nejspíš už jsem měla být mrtvá.

„Ty jsi naživu," hlesl Ethan.

„Jo, to sakra jsem! A jsem připravena bojovat dál, ale už toho mám dost! Odpověz mi na mé otázky!" Otočila jsme se Deucaliena.

„Co si přeješ vědět?"

Ztratila jsem nit, jelikož jsme si představovala, jak budu muset použít násilí a znovu odejít otrávená, ale tohle je bomba.

„Proč mi nekrvácí tvé kousnutí?"

„Protože se léčíš jako Guardien."

„A to znamená co?" zeptala jsem se nechápavě.

„To ti neřeknu, jelikož nejsem dokonalý," řekl trošku nabroušeně.

„Proč sis mě vybral a proč jdeš po Scottovi?" zeptala jsem se rovnou.

Zaváhal, ale odpověděl. „ Protože jsem věděl, že jsi Guardien. Chtěl jsem tě mít ve své smečce. Scott je velmi loajální a silný."

„Lžeš," zasyčela jsem. Poznala jsme to na něm. Neříkal vše a z poloviny lhal.

Trhl sebou, vypadal jako bych ho vyrušila v intimní situaci.

„Řekni mi pravdu, proč sis mě vybral?" Bylo to jako blesk. Vzpomněla jsem si, co mi říkal poprvé. „Někomu jsi mě chtěl přebrat. Chtěl jsi mě mít první, osudem jsem měla být jiné alfy, ale ty jsi mě chtěl mít pro sebe. Proč?"

„Jsem alfa všech alf! Mám nejmocnější smečku na světě!" zařval, ale mě tím rozhodně neohromil.

„Ne nemáš. Možná jsi mocný, ale jsou tu mocnější vlkodlaci, chytřejší a lepší alfy. Možná jste smečka alf, ale i já cítím, že někteří tu nejsou tak úplně dobrovolně. Jste možná alfy, ale ne moje! Už jsem to řekla a budu to říkat, jak dlouho budu chtít! Jste zbabělci!" zařvala jsem.

Kali zařvala a chtěla se na mě vrhnout, ale já se změnila a zařvala jsem silou Guardiena. Další věc, kterou jsem si uvědomila. Guardien je mocnější než alfa.

Pořád změněná, jsem k nim promluvila. „Vy jste svojí moc získali zabitím někoho jiného! Jste zbabělci, kteří prostě nedokážou být sami sebou a být šťastní. Hledáte něco, co nikde není. Jdete do předem prohrané války. Když vyhrajete bitvu, neznamená to, že jste vyhráli válku!"

Otočila jsem se a odešla pryč.

Ahooj :*

Moc moc moc se omlouvám, že týden nebyla kapitolka, ale já opravdu nemohla... Je toho tolik, že nestíhám vůbec nic a tak moc mě to mrzí, ale co mám dělat? Já se opravdu snažím, ale nejde to pořád.

Samozřejmě nekončím, jen se může stát, že občas to takhle vypadne... Že jeden týden nic nebude... I tak není kapitola dlouhá, ale já opravdu dělám co můžu :(

Tak jo doufám, že se i tak kapitolka líbila a páčko miláčci :-* :3

Adell :) :-* ♥ Love you :*