Guardian (Teen Wolf FF)

10.kapitola - Vybrali si.

JUBILEUM! :D Dost přelomový díl, myslím :D první desítka! Snad úspěšná, pro mě určitě :3 Tak, jo kapitolku věnuju za komentář a zprávu, ať si máknu :D Pokud chcete věnování napište mi, mám teprve jednu dívku do příští kapitoly, ostatní jsou volné :)

U Martinů je to skvělé. Dali mi vlastní obrovský pokoj. Snad dvakrát větší než můj předešlý a to byl opravdu velký. S Lydií si skvěle rozumíme a jsem za to ráda. Natalie musí jezdit do práce na školu mimo Beacon Hills, ale tak ve čtyři je každý den doma a všechny tři společně vaříme večeři. Skvělé prostředí.

Teď už se cítím šťastná, opravdu šťastná. Issac tu první noc nepřišel, protože se něco důležitého stalo u Dereka, nechtěl mi ovšem říct co.

Zrovna s Lydií koukáme na film a kecáme, co si vezmeme zítra na vysvědčení. Přesvědčila jsem Natalie, že to zvládnu. I když mám pocit, že si prostě chci dokázat, že už se nebojím.

„A co si uděláš s vlasama?" ptá se mě Lydia, když mi popíše, jaké šaty si vezme.

„Nevím, vždy jsem je nechala rozpuštěné," řeknu rozpačitě. Doma jsme opravdu neměli něco, jako kulmu nebo žehličku.

„V tom případě, tě zítra češu já!" rozhodla Lydia se samolibým úsměvem. „Jo, a co šaty? Ještě si nic neřekla."

Znovu jsem se nervózně zakroutila na místě a upřela svůj pohled do pohovky. „Žádné nemám," zamumlala jsem.

Nevím, co jsem čekala, ale určitě jsem nečekala, že Lydie pohotově vyskočí na nohy a bude mě tahat po schodech do svého pokoje.

„Něco ti pučím, mám jich spoustu a jsme stejně velké."

Otevře skříň. „Ty ji snad vykradla obchod?" směju se. Jedna obrovská skříň plná šatů.

Pak zkoušíme šaty snad hodinu. Dokud Lydie není spokojená s výběrem. Pořád dokola ji děkuju, protože na to nejsem zvyklá.

Pak se jdeme umýt a lehnout si. Natalie není doma, jela ke kamarádce na návštěvu. Když usínám, slyším, jak přišla domů.

••••••••••••••••

„Páni! Máme stejné vysvědčení!" vyjekle Lydia, když jdeme k jejímu autu, aby nás odvezla domů.

Zasměju se. „Jsme sestry, ne?"

Zasměje se taky a pak se mi podívá za rameno. „Jde k tobě Isaac. Počkám v autě." Mrkne na mě a odejde. Já čekám na místě, než dojde Isaac.

Zastaví se přede mnou a prohlédne si mě od hlavy až k patě. „Ahoj. Jsi nádherná. Modrá ti sluší." Vezme mě do náruče a políbí mě, jen lehce. (Šaty- Multimedia)

„Děkuju. Tobě to v kvádru taky sluší." Usměju se na něj.

Ušklíbne se. „Nejradši bych ho roztrhal drápy."

Zasměju se a on se natáhne a přitáhne si mě do náruče. „Moc jsi mi chyběla. Ty tři dny byli nekonečné, moc se omlouvám, ale Derek..." Nedokončil větu, ale já jsem si ji doplnila.

„To nic. Jen..." Odtáhnu se a podívám se mu do očí. „Řekni mi, co se děje?"

Rozhlédne se kolem. „Tady ne, ano? Dnes večer za tebou přijdu." Pohladí mě po tváři.

„Dobře. Ta knížka tam je pořád a čeká na tebe," usměju se. „A teď mě prosím omluv, tyhle jehly, co mi dala Lydia jsou nádherné, ale mám už rozedřenou patu do krve a jedno pérko z drdolu mi za chvíli provrtá kůži až k lebce, takže..."