Guardian (Teen Wolf FF)

2.kapitola - Jsi stejná děvka jako tvoje matka!

„Myslíš, že ti to dovolí?" zeptá se mě Roxi, když jdeme domů ze školy.

„Nevím. Popravdě ani nevím, jestli se ho na ten zápas zeptám," přiznám neochotně.

Roxi chápavě přikývne. „Tak mi napiš, jak to dopadlo," usměje se na mě povzbudivě a já přikývnu.

„Hele nechceš někam jít? Je pátek a já potřebuju být chvíli pryč z toho baráku aspoň na hodinku," navrhnu ji. Sice už je pět, ale i tak Roxi nadšeně souhlasí. Vždy mi ráda pomůže, abych se cítila lépe. Jdeme do nejbližší kavárny.

Obě si objednáme kafe a zákusek. Úžasně si popovídáme a Roxi mě pořád rozesmívá, abych se cítila líp. A povede se jí to, je jediná, která ví, jak na mě.

Když už je šest a sluníčko zapadá, rozhodneme se, že půjdeme domů. Musím vše připravit, až se vrátí domů. Přímo peláším domů, abych všechno stihla. Je docela zima, ale to je tady snad pořád.

Zmrzlou rukou se snažím odemknout, když mě k smrti vyděsí hlas, který se ozve od keře vedle dveří. „Emily Doyle," řekne jako bychom si povídali celou cestu.

Trošku vyjeknu a pustím klíče na rohožku. „Panebože," zakleju, zatímco on se opírá o stěnu vedle dveří, podává mi pobaveně klíče, šklebí se a vypadá u toho ultra sexy. Moment, na co to sakra myslím?!

„Emily Doyle," řekne znovu a já na něj koukám jak na idiota.

„Já vím, jak se jmenuju, Isaacu."

Uchechtne se. „Jo, ale dnes jsi mi vyčetla, že to nevím já. Tak jsem si to zjistil."

„A to jsi mě sledoval celou dobu, než jsem přišla sem, nebo tady v tý zimě čekáš, až přijdu?" zeptám se ho se zdviženým obočím.

„Ehm..." znervózní. „Hádám, že když řeknu, že tady čekám tak to nebude znít tak divně, jako kdybych řekl, že jsem vás sledoval, protože jsem si nezjistil, kde bydlíš."

Koukám na něj s otevřenou pusou. „Táákže, ty jsi mě sledoval celou dobu, než jsem přišla sem jen proto, že jsi mi chtěl říct, že víš, jak se jmenuju po dvou letech, co spolu máme několik předmětů?" ujasním si a založím si ruce na prsou.

Ještě víc znervózní a podrbe se ve vlasech. „Jak moc šíleně to zní?"

„Nezní to šíleně," namítnu. „Zní to jako bys byl STALKER!" obviním ho z legrace.

„No, můžu tě ujistit, že stalker nejsem."

„Přesně tohle by stalker řekl," založím si ruce na prsou. „Řekni mi jeden důvod, proč nemám volat policii, že mě někdo pronásleduje."

Podívá se mi do očí. „ Protože je zima, a vy jste v tý kavárně byli zatraceně dlouho."

Musím se usmát. „Právě si se sám pozval k nám, že?"

Přikývne uličnicky a čeká na mou reakci. Uvažuji pro a proti. Kdy má otec přijít domů? 

„Nad čím přemýšlíš?" zeptá se s hlavou roztomile nakloněnou na stranu.

„Přemýšlím, jestli tě mám tady nechat umrznou nebo ti uvařit čaj. Jelikož mi je taky zima a mám pár otázek, tak pojď dovnitř," pozvu ho do otevřených dveří. Okamžitě do nich vklouzne a já za ním.

Jelikož na sobě má jen svetr, který mimo jiné nádherně obepíná jeho svalnaté tělo,... Emily!! není třeba, aby si něco odkládal na věšák. I když by mohl...

„Čaj nebo kafe?" zeptám se ho, když dám vařit vodu. Isaac si zatím sedne na barovou židličku.

„Čaj, prosím."