Guardian (Teen Wolf FF)

21.kapitola - Zemřeli tři lidé.

Snad si užiješ tuhle krátkou kapitolu :/

Seděla jsem zabalená v dece u okna, zrovna když přišel Isaac.

„Tady máš." Podal mi hrnek horkého kakaa. Vděčně jsem si ho od něj vzala a usrkla si.

„Děkuju," vydechla jsem blaženě. Isaac si sedl vedle mě na pohovku, co mám v pokojíčku a objal mě.

„Jak ti je? Zahojila ses?"

„Hojím se. Jak se vlastně dostali na svobodu?" zeptal jsem se. Derekova sestra a Boyd už jsou normální, protože je ráno, ale stejně... Jediné, co vím je, že byli v trezoru banky, která je postavena z vlčí oměje, nebo aspoň tak jsme to pochopila (Prosím opravte mě, nemám ponětí :D) .

„Deucalion je tam držel po čtyři úplňky, když se to Derek dozvěděl, chtěli je zachránit. Já jsem se tam nějak dostal, ale Deucalion, jako by mi ty vzpomínky vymazal... Proto po mě šli, věděl jsem moc..." zamyslel se Isaac a chvíli se díval do prázdna.

„A dál?" zeptal jsem se a usrkla kakao.

Isaac zatřepal hlavou jako by si chtěl srovnat myšlenky. „No, když uviděli měsíční světlo... Sama jsi viděla, co to s nimi udělalo. Profesorka Morrellová tam všechny uzavřela v kruhu z prášku jasanu horského. Jenže byli až moc silní a jeden málem zabil Scotta, Allison musela kruh přerušit a oni utekli."

Seděla jsem tam s obočím zvedlým nahoru a naprosto nechápavým výrazem. To je guláš!

„Chceš to zopakovat?" zeptal se Isaac s jedním koutkem zvednutým v úsměvu.

Zvedla jsem jednu ruku ve znamení, aby stopnul. „Ne, tohle mě stačí!" zasmála jsme se, pak jsem zvážněla. „Tohle je první klidné a šťastné ráno, za tu dobu, co mě kously alfy."

„Jo, až na to, že tě málem zabili, sotva se hojíš, čekáš jestli náhodou nepřijdou alfy, aby tě rozcupovali, že jsi nezůstala v tom skladě a mám pokračovat?" zeptal se a vše počítal na prstech.

Z plna hrdla jsem se zasmála, až jsem zaskučela bolestí. „To je dobrý, jsem si toho všeho plně vědoma."

„Tohle už dál nejde, Emily," zamračil se Isaac a chytil mě za ruku. Podívala jsem se mu do ustarané tváře a přikývla „Já vím."

Otevíral pusu, že něco řekne, ale rozletěly se dveře do pokoje. Stál tam Stiles, který měl v očích slzy a ustaraný Scott.

„Co se stalo?" zeptala jsem se ustaraně a zamračeně si je prohlížela.

„Na něco jsme přišli, zatímco ses léčila a dávala dohromady," začal Scott.

„Sedněte si a řekněte mi, o co se jedná," pokývla jsem na postel. Oba si sedli a Stiles začal mluvit.

„Zemřeli tři lidé."

Hrklo ve mně. „Cože?!" vydechla jsem vystrašeně.

Stiles si lokty opřel o kolena a spojit prsty do kterých si položil bradu. „ Tři mladí lidé. První byla moje kamarádka," řekl těžce. „Druhý byl kluk, kterého našla Lydia a třetí byla dívka, která měla v lese mít se svojí přítelkyní, romantický večer. Všichni zemřeli naprosto stejně. Rána do hlavy a proříznuté hrdlo."

„Sériový vrah?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem Stilesovi říkat, že mi je líto, že zemřela. Protože ačkoliv to byla pravda, nechtěla jsme se v tom pitvat.

„Jsou to oběti. Lidské oběti."

„Panebože," hlesla jsme a pevněji jsem stiskla Isaacovu ruku.

„Víme, co je zabilo?" zeptal se Isaac.

Scott zvedl zvědavě hlavu. „ Jak si můžeš být jistý, že to nebylo kdo?"

Isaac se na něj skepticky podíval. „Jsme v Beacon Hills, někdo tu vraždí mladé lidi a ty vážně myslíš, že to je obyčejný vrah? Člověk?"

„Taky pravda," kývl Stiles.

„Měli něco společného?" zeptala jsem se zvědavě.

Všichni na mě bleskově pohlédli. „jak to myslíš?" zeptal se Isaac.

„No... Pokud to jsou lidské oběti, zabité stejným způsobem, neměli by mít něco stejného? Neměl by tu být fakt, co je spojuje?" zeptala jsem se.

„Heather byla panna."

Začervenala jsem se. A Isaac si toho všiml. Nadzvedl obočí v tiché otázce: Ty taky? Přikývla jsem a ještě víc zrudla. Pousmál se.

„Neříkal jsi, že ta poslední oběť byla na večer se svojí přítelkyní?" zeptala jsem se.

Stiles ožil. „No, jasně! Měli se tam poprvé milovat... A ten kluk! Jsou to panny a panicové! Ty oběti jsou panny a panicové!"

Ztuhla jsme a Isaac vypadal, že neví, jestli se má smát nebo brečet. „Aha," vydolovala jsme ze sebe.

Stiles se na mě podíval. „No, Emily, Isaacu... Ehm, jak jste na tom?" zeptal se nervózně.

„Já už ne," řekl Isaac. „Hele byla to párty. Fakt velká párty," bránil se, když viděl, jak se na něj dívám.

„Já taky ne," ozval se Scott.

„Já ano," šeptl Stiles. Nikomu to nepřišlo vtipné. Mohl umřít.

„Já taky. Jsme možná další na tahu," řekla jsem poklesle.

Ahoooj :),

Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale učení přibývá a já nemám čas. Moc mě to mrzí...

Navíc moje nejvěrnější faninka @KlrkaHorkov mi v minulé kapitole poprvé nenapsala komentář! Víš, vůbec jak moc jsem na tobě závislá?! :* Ostatní komentáře mě ovšem rozplakaly, jak byli krásné ♥

Love you all :*** Adél :)