Guardian (Teen Wolf FF)

20.kapitola - Budeš nás poslouchat! Coro?

Takže než se vrhneme na příběh, se kterým jsem na kulatiny dala extra záležet, chci vám poděkovat, že jste se mnou už 20 neuvěřitelných kapitol! :* Těžko se mi věří, že tu mám 4.04K přečtení a 397 hlasů a 374 komentářů!! Nemůžu prostě, nemůžu tomu ověřit! LOVE YOUUUUU!!!!

Pak chci poděkovat: tatika700, že se mnou udělala rozhovor, který najdete na jejím profilu.

Potom chci poděkovat WarriorAllison, která mě nominovala, za nejlepšího autora! Pokud chcete taky hlasovat, musíte jít na můj profil - aktivita a pod Harrym Potter to je. Dávala jsem tam totiž komentář Jsem v 1/3 a jsem 7 takže když tam napíšete 7 tak jste mi dali hlas :D jen pokud se nudíte :D Hlasuje se do pondělí ;)

Tak a teď! Šupky dupky na příběh, který věnuji někomu, kdo pro mě nominoval, abys viděla jak mě to potěšilo :* užíííj si ho :*

Čekala bych, že až se probudím, budu doma, u Dereka, Stilese... kdekoliv. Ale že se probudím ve starém skladě, mě natolik vyděsilo, že jsem chvíli uvažovala, zda to není jen noční můra.

„Jsem rád, že ses probudila," promluvil Deucalion a já se vymrštila na nohy. „Musím uznat, že bylo až děsivě jednoduché, tě dostat sem. Kdo by řekl, že tě nechají jen tak v posteli, když jsme ve městě? Myslel jsem, že jsou chytřejší..."

Mlčela jsem, snad proto, že jsem měla strach promluvit. Je mi jasné, že nesplnění úkolu se trestá, ale doufala jsem, že něco vymyslíme. Když nad tím tak přemýšlím, neměla jsem ani čas se nad tím zamyslet. Isaac byl přednější než moje bezpečnost. Trošku jsem litovala, že jsem po zachránění taky nemyslela na sebe.

„Naše dohoda byla, že mi přivedeš Scotta McCalla a já nezabiju Isaaca. Nějakým způsobem si se z této patové situace dostala. Scott je v bezpečí a Isaac taky. Jak jsi to udělala?"

„Já žádnou dohodu neuzavřela," řekla jsem pouze.

„Byl to rozkaz alfy."

Nic jsem neříkala. Copak jsem mohla?

„No, vidím, že se nikam nedostaneme. Začnu jinak. Víš, co právě tví přátelé dělají?"

Zakroutila jsem hlavou. Jak bych to mohla vědět, když jsem spala nebo snad byla v bezvědomí?

„Právě hledají části Derekovy smečky. Boyd a Erika. Nikdy jsi o nich neslyšela?"

Samozřejmě, že slyšela, chodili se mnou do třídy. „Oni jsou...?" zasekla jsem se, nevěděla jsem, jestli se zeptat: mrtví nebo vlkodlaci, ale Deucalion asi umí číst myšlenky...

„Vlkodlaci? Samozřejmě. Derek si tvořil smečku, Scott v tu dobu šel proti němu, proto už ho nepovažuje za svojí alfu. Myslel jsem, že to víš. Mrtví? Napůl..." ušklíbl se.

„Jak to souvisí se mnou?" zeptala jsem se narovinu. Když mi řekl, že zabil mého spolužáka, chtěla jsem od něj co nejdál.

„Už je našli. Ale udělali tu chybu, že je nechali utéct. V sejfu, kde se nemohli přeměnit, byli velice frustrovaní a oni je pak vyslali na měsíční světlo... Nedopadlo to moc dobře. Scott málem zemřel, ale ta lovkyně zasáhla... Ti dva utekli, ale jsou nebezpeční, zabili by vlastní dítě, až tak se neznají."

„Říkal jsi, že jsou napůl mrtví, myslel jsi tím tu přeměnu?" zeptala jsem se za chvíli. Bylo to hodně informací.

„Ne. Erika je mrtvá, ale Derekova sestra žije."