Guardian (Teen Wolf FF)

6.kapitola - Miluju svého vlkodlaka.

@silkax014 Snad se ti bude kapitola líbit :) Já sama jsem docela spokojená :)

Vše je připravené na to, aby přišel. Večeře na stole, uklizeno a vše připraveno. I když se bojím, pořád myslím na Issaca a doufám, že mě dnes na chodbě neslyšel. Roxi jsem se úspěšně po zbytku dne vyhýbala.

Cvakne zámek. Je doma. Zhluboka se nadechnu.

„Ahoj," pozdraví mě první a já se zarazím. On mě pozdravil? A jako první?! Něco se stalo?

„A-ahoj," zakoktám se. Vezmu pivo a chci mu nalít, ale on mě zastaví.

„Dnes nechci."

Podívám se mu do očí a konečně to pochopím. Není opilý.

„Potřebuju s tebou mluvit. Sedni si." Pokyne mi rukou naproti sobě.

Nervózně se posadím a dívám se na něj.

„Zítra s tebou chci jít na úřad."

Zarazím se. „Proč?"

„Potřebuju, abys podepsala papíry pro převzetí majetku," odsekne.

„Cože? Čí? A proč?" Jsem naprosto zmatená. Nic nechápu.

Zlostně si mě přeměří. „Můj majetek," zavrčí.

„Ale proč? Vždyť neumíráš," hlesnu.

„To sice ne, ale potřebuju, abys to podepsala." Už je naštvaný, ale já to potřebuju vědět.

„Až mi řekneš proč." Stojím si na svém. Naštve se, vyletí ze židle a pěstí praští do stolu, až nadskočí skleničky.

„Do toho ti nic není. Když řeknu, že to uděláš, tak to uděláš!" vrčí na mě. Dívám se na něj.

„Neudělám," zavrtím hlavou. To ho naštve ještě víc, přijde ke mně. Krčím se na židli a on se ke mně skloní.

„Ještě pořád jsem tvůj otec. Můžu tě mlátit, jak chci a svedu to na tvůj psychickej stav. Podepíšeš to," vrčí mi do ucha, až mi naběhne husí kůže.

„Nepodepíšu," pípnu.

„Podepíšeš. Je mi jedno, jak ten podpis dostanu, klidně to z tebe vymlátím. Víš, moc jsem pil a neměl jsem peníze, tak mám dluh."

Vím, co to znamená, když podepíšu, ten majetek (dluh) přestoupí na mě. „Nikdy," zasyčím. Chytí mě pod krkem a vytáhne mě za něj na nohy. Škubu sebou, snažím se dát ty ruce pryč, chrčím a snažím se najít vzduch.

„Jak chceš," zavrčí. „ Zítra tam dojdu sám a ten papír přinesu. Ty to podepíšeš." Tvář má těsně u mé. Motá se mi hlava a mám černo před očima. Pustí mě a já na zemi lapám po dechu. „A jestli ne, tak to teprve něco zažiješ!"

•••••••••••

Další den ve škole se Roxi ani nezmíní o tom, co jsme probírali včera a já jsem ráda. Když ovšem uvidí můj trochu nateklý a rudý krk, zatíná pěsti a vypadá, že sama uškrtí prváka, co do ní narazil.

Teď sedíme na obědě u našeho stromu, když se mě Roxi ptá: „Proč se na tebe Lahey tak dívá? Je něco, co nevím?" Povytáhne obočí.

Podívám se před sebe. Má pravdu, sedí tam Isaac, Scott, Stiles a Allison. Scott se otočí na Isaaca a na něco se ho ptá. Ten jen kývne hlavou ke mně. Všechny pohledy se na mě otočí a já zčervenám. Isaac má zatnuté ruce v pěsti a zrychleně dýchá. 

Zamračím se. „Nevím, proč se na mě dívá, jsem snad vědma?" odseknu.

„Víš, vypadá to, jako by se ti díval na krk," hlesne Roxi. Otočím se na ní a vytřeštím oči.