Guardian (Teen Wolf FF)

15.kapitola - Vlkodlaci někdy byli normální?

Užij si prázdninovou kapitolu :D

Když jsme se probudila uklidnilo mě, že je tu se mnou Isaac, protože jsem celou noc měla noční můry o příšerách, co se mě snaží přivést k životu. Peterova slova, na mě silně zapůsobila. Ostatní byli také překvapení, ale já byla doslova zaskočená.

Chtěla jsem se Isaacovi opatrně vykroutit, ale ještě víc mě zmáčkl.

„Ještě miláčku musíme vyrobit trpaslíky," zamumlal mi rozespale do vlasů.

Hrklo ve mně. „Isaacu, jaký trpaslíky?"

„Přece děti. Naše malý paterčata," zamumlal.

Ztuhla jsem. „Tak to si hochu najdi nějakou pravou," prskla jsem. Paterčata? Zbláznil se sakra?!

„Ty jsi nejpravější."

„Jestli se okamžitě neprobudíš, tak dostaneš po hlavě paličkou," řekla jsem vyrovnaným hlasem a bouchla ho pořádnou ranou do ramene. Isaac sebou škubl a mnul si rameno. Zamračil se na mě: „To bolelo."

Usmála jsem se. „Tak to splnilo svůj účel."

„Proč?" zeptal se šokovaně, zatímco jsem vylézala z postele a šla do koupelny.

Otočila jsem se mezi otevřenýma dveřma. „Ze spaní jsi po mě chtěl paterčata..."

Když jsem to řekla, ozval se za mnou výbuch smíchu. Poplašen jsem se otočila a zírala na Lydii, která se opírala o stěnu a smála se, až jí tekly slzy.

„Tak to hodně štěstí," vyprskla. Nejdřív jsem jí vraždila pohledem ale pak jsem vybuchla z ní a Isaac ze mně.

Když jsme se dosmáli, šla jsem se umýt a pak šel Isaac. Nasnídali jsme se a já už od té doby, co přišel na snídani viděla, že něco chce říct.

„Emily, v sobotu bude úplněk a v úterý se jde do školy," řekl opatrně a sledoval mě jako ostříž.

„Co? To tak rychle uběhlo?" překvapeně jsem se na něj podívala. Pak mi došlo, CO to vlastně řekl. „Úplněk?" vykulila jsme na něj oči.

Kývl. „Budu taky samozřejmě s tebou, neboj se." Kývla jsem a už jsem se o tom nechtěla bavit. Isaac pochopil.

Domyla jsem nádobí, když jsem uslyšela zvonit mobil. Vyběhla jsem do pokoje. Byl to Scott.

„Ano, Scotte?" Zvedla jsem to.

„Emily! Jak se cítíš?"

„Je mi skvěle, kouslo mě pět alf, v sobotu se nejspíš pokusím všechny zabít včetně nové rodiny, co mě adoptovala a své kamarády. A ty se máš dobře?" řekla jsem vyrovnaným hlasem.

Scott se zasmál hrubým hlasem. „No, sarkasmus ti očividně nechybí." Přísahám, že se ušklíbl.

„Jo, skvěle," zamumlala jsem.

„Nevolám proto, abys mi řekla seznam lidí, které nemáš ráda a brousíš si na sobotu drápy... Volám, protože jsem tu s doktorem Deatonem. Máme takové tušení ohledně tebe a přeměny..." zarazila jsem ho.

„Počkej, chci aby to slyšel Isaac," řekla jsem a chystala se na něj zavolat, ale on mě slyšel vlkodlačím sluchem a přišel. Chtěla jsem to dát na hlasitý odposlech, ale on ho uslyší tak jako tak.

„Můžeš," pobídla jsem Scotta.

„Jelikož ses dlouho hojila a navíc jsi byla mrtvá, myslíme si, že ... no, že ti bude trvat, než se staneš vlkodlakem. Je to jen domněnka, ale měla bys to vědět."