Guardian (Teen Wolf FF)

28. kapitola - Hlas Alfy

Snad se ti bude líbit :)

„Emily!"

Líně otevřu oči a podívám se na narušitele mého klidu. Je to Scott nakloněný na až k nám.

Pěvně se mi dívá do očí. Na čele má krůpěje potu bolesti. „Já vím, že to je těžké Emily, ale musíš zůstat vzhůru, dobře?"

„Dobře," vydechnu a i přesto, že mi je na nic, se více posadím, aby se mi tolik nechtělo spát.

Snažím se najít cokoliv, co by mě zaujalo, abych neusnula. Pořád stojíme v té zácpě, za což jsem vděčná, protože bych asi drkocání autobusu nepřežila... ( Pozn. Au. Kdo dojíždí do školy? :D)

Roxi do mě opatrně dloubne a ukáže na kouče, který se blíží k Jaredovi. No, tohle mě vzhůru určitě nějakou dobu nechá.

„Jarede, varuju tě. Když někdo zvrací, tak já taky. Takže pokud se pozvracíš, já pozvracím tebe. A to bude nesmírně nechutné."

Ačkoliv to bolí, musím se zasmát.

„Prosím, nemluvte o zvracení. Nepomáhá to," prosí Jared, který opravdu asi za chvíli hodí šavli.

„Klidně bych tě mohl pozvracet, jen abych to dokázal."

Jared zběsile kroutí hlavou. „Není to lepší. Není to lepší!"

„No dneska je kouč v náladě co?" prohodím směrem k Roxi a ta se zasměje.

„Vy ostatní si nemyslete, že to setkání zmeškáme, jen kvůli zácpě, varování o tornádu," podívá se na Jareda," nebo Jaredovi. Nic nás nezastaví se tam dostat!"

„Tak jo, teď bych ho mohl vyrušit," zamumlá si Stiles pod vousy a zvedne ruku.

„Stilinski," ukáže na něj kouč. „dej tu ruku dolů."

„Víte, asi půl míle před náma je benzínka. Nevím, jestli zastavíme, ale potom možná..." kouč mu do toho skočí a já musím silou vůle držet víčka otevřená. Jen když mrknu tak je neskutečně těžké oči znovu otevřít.

„Nezastavíme," řekne kouč přesvědčeně a nehodlá měnit svůj názor.

„Fajn, ale kdybychom zastavili...."

Koučovi rupnou nervy. „Stilinski! Sklapni! Vážně! Je to malý autobus! Přestaň se mě furt na něco ptát!"

„No, kouč očividně ztratil poslední kapku nervů... Ať už jsme doma," zahučí Roxi.

Já se snažím neusínat, ale moc mi to nejde. Zavřu oči a na chvíli si zdřímnu.

Z mrtvého Scotta teče krev až na Deucalionovi nohy.

„Tohle jsi chtěla?"

Zděšeně se na něj dívám a pak padnu na kolena. Prosím ne!

„Co jsi to udělal?!" vyjeknu zděšeně.

„Já? Nic. To ty jsi špatný Guardien! Pořád ti nedochází jednoduché věci!"

„Nechápu to!" zakvílím zoufalstvím. „Už nevím, co mám dělat! Já se neprosila být Guardienem! Nechci to!"

„Tvoje výsledky se odrážejí od tvého nitra! Vše je spojené s láskou, celý svět drží pohromadě díky lásce. Zamysli se, co ty a tvoje láska?"

Zaseknu se, aniž bych chtěla, po tvářích mi začnou téct horké slzy. Deucalion se zašklebí. „Řekni to!"

„Všechno bylo tak rychlé... nevím, jestli ho miluji... Co mám dělat?"